Otec Michaela Jacksona Joseph postavil v šedesátých letech minulého století své syny do latě, nalajnoval jim kariéru a vláčel je k její metě bez ohledu na to, že ztrácí jejich lásku a úctu. Vyšťavil je do poslední kapky tak, že se s ním později nejslavnější Jackson, Michael, odmítal setkávat, a když už k tomu muselo dojít, bylo to pro něho (jak sám tvrdil) traumatizující.
Byl to prazvláštní pohřeb, v tom lepším případě neobvyklý. Sedmnáct tisíc lidí přímo ve Staples Center v Los Angeles a milióny u televizních monitorů, na pódiu vpředu honosná zlatavá rakev, v níž bylo pravděpodobně tělo zuboženého Krále popu, a u smutečního mikrofonu jeden sebestředný výstup za druhým.
Už nějakou dobu se věnuju punkové scéně v Čechách. Nejdříve jenom sporadicky, občas jsem si něco poslechl nebo přečetl, a následně podrobněji. Shrnu-li, porovnám a roztřídím zkazky, zprávy a zkušenosti, dojdu k závěru, že stav punku v Čechách je stavem nouzovým. Dál číst nemusíte anebo můžete, pak bude dle základních pravidel induktivní metody dokázáno výše zmíněné tvrzení.
