Škwor: Některé věci se v životě neustále opakují
0 jsk 24.11.2017Nové album kapely Škwor se jmenuje Uzavřenej kruh a zní ve srovnání s několika předchozími nahrávkami tvrději. Je na něm kytar, méně samplů a méně elektroniky. Příští rok kapela oslaví dvacet let existence, přičemž vše vyvrcholí koncertem v pražské O2 areně 9. listopadu.
Cítíte sami, že je album tvrdší?
Petr Hrdlička (zpěv, kytara): Záleží na tom, z jakého úhlu se ta tvrdost bere. Už několikrát jsme si říkali, že nějaké naše album je tvrdší, ale lidi řekli pravý opak.
Tomáš Kmec (baskytara): Moc to neřešíme. Chtěli jsme, aby album bylo svižnější, a jestli to někomu připadá tvrdší… V podstatě jsme se, jako vždycky, snažili hlavně dělat písničky.
Hrdlička: Když točíme desku, neříkáme si: Nacpeme tam samply! Dnes s nimi pracujeme tak nějak jemněji, nedáváme je nikam prvoplánově, ale jen tam, kde je třeba vyplnit nějaké místo, kde nehraje kytara. Není to rozhodně za každou cenu. Nicméně takhle to je už delší dobu.
Píseň Gelový holky je metalový nářez, jaký od Škworu už dlouho nikdo neslyšel, a Teror je také celkem jízda…
Kmec: Určitě! Ale ono se možná jen zdá, že tam ty elektronické záležitosti nejsou – přitom jich tam je pořád dost. Když se do spodků i v těchto skladbách pořádně zaposloucháš, tak je tam najdeš. Ovšem je pravda, že nejsou dominantní.
Natočili a vydali jste toho už poměrně dost. Jak čelíte nebezpečí stereotypu a opakování sebe sama?
Kmec: Když na to, že se opakuješ, přijdeš, tak to tam nedáš. Ale někdy ti to možná nedojde.
Hrdlička: S tím se úplně bojovat nedá. Máme za sebou tolik desek, že by bylo bláhové si myslet, že ještě přijdeme s něčím převratným. Snažíme se dělat jiné písničky, než jaké jsme natočili předtím. Ale není v tvých silách vymyslet něco dočista odlišného než to, co už dávno vymyšleno bylo.
Po textové stránce album působí takovým zklidněným, zdaleka ne tak naštvaným dojmem jako v minulosti. Čím je to dáno?
Hrdlička: Já jsem naštvaný pořád, ale nechci už lidi strašit, o něčem je poučovat a negativně je ovlivňovat. Texty, které píšu, představují nějaké sdělení mých pocitů, vyjádření názoru na některé věci. Jestli se s tím někdo ztotožní, fajn, ale je to pouze můj pohled na danou věc.
Kam směřujete názvem desky, co je míněno tím uzavřeným kruhem?
Kmec: Některé věci se v životě neustále opakují a nějakým způsobem se to objevuje i v samotných písničkách. Proto nám to nakonec přišlo jako nejlepší název, když jsme řešili, jak se deska bude jmenovat.
Hrdlička: Když to hodně zjednoduším: vstaneš, vyčistíš si zuby, pak se nasnídáš a jdeš dělat nějakou práci. Večer si pustíš televizi a jdeš spát. A takhle je to pořád dokolečka. Člověk se prostě stále motá v pomyslném kruhu.
Kmec: V tom názvu je i určitá symbolika. Naše kapela se za rok dožije dvaceti let existence a říkali jsme si, že by bylo hezké uzavřít kruh, tu dvacítku, nějakou velkou oslavou. A zároveň z toho kruhu jakoby vystoupit a vydat se do jisté míry novým směrem.
Jak konkrétně ono kulaté dvacáté výročí Škworu oslavíte?
Kmec: Na přelomu zimy a jara pojedeme šňůru k nové desce, která čítá deset zastávek v halách ve větších městech. Turné odstartuje 9. února v Ostravě a do poloviny dubna nás budou fanoušci moci dále vidět ve Zlíně, Brně, Českých Budějovicích, Plzni, Jihlavě, Mostě, Olomouci, Hradci Králové a Liberci. Záměrně tam není zařazena Praha, protože v hlavním městě zahrajeme až 9. listopadu 2018 v O2 areně a právě tenhle koncert bude věnován oslavě dvaceti let kapely.
Čím si vysvětlujete, že popularita Škworu ani po tolika letech existence neklesá, naopak se průběžně pořád ještě zvyšuje?
Kmec: Nad naším fungováním přemýšlíme a nechceme ošidit fanoušky ani pořadatele. Záleží nám na tom, jak naše koncerty vypadají.
Hrdlička: Hrozně si vážíme toho, jaké máme fanoušky. Že se jim líbí naše písničky a že nám, myslím, věří to, co děláme. My se naopak snažíme, abychom pro ně uvěřitelní byli a aby koncerty a desky byly z naší strany co nejlepší.
Po natočení nového alba u vás došlo k překvapivé personální změně a soubor opustil jeden ze zakládajících členů, kytarista Leo Holan…
Kmec: Ono to nebylo až po natočení desky, došlo k tomu vlastně už v průběhu nahrávání. V půlce září jsme končili festivalovou sezónu a ještě předtím jsme se vzájemně dohodli, že naši spolupráci ukončíme. Leoš přesto zůstal producentem alba, míchal ho a odevzdával výsledek ve chvíli, kdy věděl, že už s námi dál hrát nebude. Rozešli jsme se, doufám, v dobrém a není vůbec vyloučené, že třeba i další nahrávku budeme dělat pod jeho producentskou taktovkou. Leošovým nástupce se stal Martin Volák.
Když se ohlédnete zpátky za těmi dvaceti roky fungování Škworu, povedlo se vám všechno, co se povést mohlo?
Hrdlička: Myslím, že se nám dařilo dobře a jsem spokojený. Jediné, na co já osobně nejsem hrdý, je úplně první deska, vydaná ještě pod hlavičkou Skwar. Byly to takové imbecilní začátky… Ale neříkám, že bych to chtěl vymazat. Taková prostě byla doba a podobně to má spousta kapel. Na kariéře naší skupiny bych nic neměnil.
Kmec: Ani já bych neměnil nic! Kdyby nám někdo v roce 1998, když jsme začínali, tvrdil, že to potáhneme dvacet let a že si jednou zahrajeme samostatně v něčem takovém jako je O2 arena, nikdo by mu nevěřil a považovali bychom ho za magora.
Hrdlička: Začínali jsme ve stejné době se spoustou kapel, které tehdy byly lepší než my. Ale i když jsme možná vypadali jako ožralá hovada a málokdo by na nás vsadil, brali jsme to asi o něco zodpovědněji než ty další skupiny a chtěli jsme to už od začátku někam dotáhnout.
Kmec: Navíc jsme na rozdíl od řady jiných muzikantů nikdy nepřebíhali mezi kapelami, neměli jsme tisíc projektů a věnovali se vždycky jen a pouze Škworu.
Hrdlička: A to i v době, kdy to pro nás ještě nebyla obživa a chodili jsme normálně do práce. Škwor byl vždy na prvním místě a pořád je to hlavní náplň našich životů!