ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 7727 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Arakain: Rychlé věci jsme se učili hrát podle Metalliky a Slayer

0 jsk 26.1.2022

V době svého vydání byl debut skupiny Arakain nazvaný Thrash The Trash událostí na české scéně. Během následujících let získalo album patřičnou slávu. Na sklonku loňského roku vyšla dlouho nedostupná nahrávka po více než třiceti letech od prvního vydání v nové reedici a remasteringu. O okolnostech vzniku alba, tehdejších poměrech na české metalové scéně, následných různých změnách v sestavě Arakainu i o letošním čtyřicátém výročí kapely vypráví kytarista Jiří Urban.

Co tě napadne, když se řekne Thrash The Trash?

Jasné ztělesnění určitého období, kdy jsme se z původně hardrockové kapely postupem let vyprofilovali do polohy takové hodně divoké skupiny hrající agresivní žánr, který tady byl nový a obecně celkem neslyšený. Naše tehdejší energie a nadšení, fanoušci a vyprodané koncerty, to všechno společně s listopadovou revolucí roku 1989, kdy deska vlastně byla už ve výrobě, dává dohromady takovou jednu velkou euforii. Byl to výbuch, erupce, protože první deska je logicky prostě nejvíc.

Žili jsme tenkrát sice za železnou oponou, ale nikoli ve vzduchoprázdnu. Na kolik vás při tvorbě věcí do programu Thrash The Trash ovlivnily podněty ze zahraničí, třeba od kapel Metallica nebo Slayer.

Samozřejmě, že nás obě tyhle kapely nesmírně ovlivnily. Ty rychlé věci jsme se učili hrát podle nich. Navíc Metallica nás inspirovala i způsobem svého skládání a aranžování, to znamená, že písnička nemusí být tříminutová, ale klidně pětiminutová, že tam mohou být instrumentální mezihry, delší sóla a podobně.

Z alba kromě kraťoučké instrumentálky Noc lehce vybočuje ještě Šeherezád. Nebyla její nepřímou inspirací slavná One od Metalliky?

Pochopitelně jsme jisté vlivy vnímali. Prošli jsme každý nějakým hudebním vývojem, vedle nekompromisního metalu poslouchali i jiné věci, jiné žánry a Zdeněk Kub, autor Šeherezád, kromě zmíněných také poslouchal třeba Rush nebo Queensrÿche. Jinými slovy, měl rád, když je skladba víc rozvětvená a košatá. A One známe pochopitelně dobře.

Nahrávka vznikala na jaře 1989 ve studiu Propast Petra Jandy. Byl vám Janda při natáčením významným rádcem či mentorem?

Petr Janda pro nás byl samozřejmě veliká osobnost. Deska Thrash The Trash se u něj v Propasti natáčela v průběhu několika měsíců, podle toho, kdy bylo ve studiu zrovna volno. Ten repertoár byl vycizelovaný, obehraný na mnoha koncertech turné toho roku, takže nebylo co zkoušet a po nastavení zvuku se vždycky rovnou točilo. Například bubeník obvykle ve studiu potřebuje slyšet natočené pracovní linky kytar, ale Robert Vondrovic vše nahrával z hlavy, tak měl ty skladby najeté.

Petr do natáčení nevstupoval, ale samozřejmě se na nás chodil dívat a postupem času se z nás stali velcí přátelé. V době, kdy jsme mydlili thrash, nám toho producentsky moc poradit nemohl, byli jsme samozřejmě něco jiného než Olympic, ale určitě nám radil po technické stránce.

Album vyšlo až skoro rok po natočení, na přelomu zimy a jara 1990. V mezičase Arakain opustili hned dva členové, po Mirkovi Machovi, který odešel před nahráváním, desky, také kytarista Dan Krob a bubeník Robert Vondrovic, kteří zamířili do nově vznikajícího Kreysonu. To musela být pro kapelu rána.

Pochopitelně. Každý odchod nějakého člena z Arakainu nás mrzel, ale tady nás to mrzelo ještě o to víc, že ti dva se nechali zlákat konkurencí do daleko popovějších vod a my, thrasheři, jsme na to pochopitelně koukali trošku s despektem, stejně jako naši fanoušci. Na druhou stranu jsme za tím samozřejmě viděli možnosti, jaké v Arakainu nebyly, takže jsme to i chápali. Každopádně jsme takříkajíc zmobilizovali síly, Mirka Macha jsem přemluvil k návratu a z konkurzu jsme získali mladého a talentovaného bubeníka Štěpána Smetáčka, takže ve výsledku to kapelu jen posílilo.

Reedice Thrash The Trash obsahuje šest bonusů, všechny písně Arakainu vydané na deskách před prvním albem, a to včetně bez vašeho vědomí zkrácené a přejmenované verze skladby Nesmíš to vzdát, která vyšla jako Cesta na kompilaci Posloucháte Větrník… 3. Dlouho jste se k ní nehlásili. Změnili jste názor?

No, nehlásili, tak se to nedá říct. Tu písničku jsme hráli na koncertech, takže jsme se k ní pořád hlásili. A co se týče té nahrávky: my jsme ji natočili, jsou tam naše ruce, naše nástroje, je tam Alešův hlas. Bohužel pod text se pseudonymem Petr Mareček podepsal komunistický básník a textař Václav Hons a zároveň skladbu prostříhali a zkrátili o minutu a půl. Nás to pochopitelně hodně mrzelo, ale i tak jsme byli rádi, že konečně máme nějakou písničku na desce. Všude na koncertech jsme ovšem lidem vysvětlovali, co se s tou nahrávkou stalo, jaká to byla z našeho pohledu bezohledná sviňárna.

Nedávno Arakain postihla personální změna, když ho po pětatřiceti letech opustil baskytarista Zdeněk Kub. Už je jasné, kdo ho nahradí?

Novým basistou se stal Marek Loučka z kapely Forrest Jump, zkušený instrumentalista a skladatel, který už za Zdeňka Kuba několikrát zaskakoval a absolvoval s námi jako náhradník dva koncerty podzimního turné po odchodu Zdeňka.

Letos se Arakain dožívá čtyřiceti let od svého vzniku. Jak budou oslavy vypadat a co dalšího by kapelu mělo v roce 2022 potkat a neminout?

Čtyřicet je ukrutná číslovka, protože to znamená, že už jsme prostě staří. Ale pokud máme být legendy, tak u legend se asi očekává, že už budou staré, tudíž nezbývá než se s tím smířit… To výročí si určitě budeme letos připomínat. Chtěli bychom udělat řadu koncertů, kde by se repertoár probíral celou naší historií, kde bychom lidem připomněli písničky dávno zapomenuté nebo třeba písně právě z Thrash The Trash a ze Schizofrenie, jejíž reedice se také chystá. Budeme se snažit odehrát všechny naše hity a celé to výroční vzpomínání chceme završit 28. ledna 2023 velkolepým koncertem v pražské hale O2 universum.

(foto: Kateřina Helmichová)