Změňte svůj svět, změňte svou frekvenci
0 Redakce 5.3.2009Anne Waldman přijala pozvání do Prahy a zúčastní se letos v červnu mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha.
Básnířka, performátorka, ale také významná americká aktivistka znala celou generaci Beat generation a svým způsobem k ní také patří. Waldmanová se tak zařadí k dalším slavným beatníkům, k Ferlinghettimu, Snyderovi či McClurovi, kteří navštívili Českou republiku. Anne Waldman vyšla v češtině také kniha Žena v řeči bystrá.
Allen Ginsberg vás nazýval svojí duchovní manželkou, opravdu se tak cítíte?
Zcela upřímně, identifikovala jsem se se zvláštní „bláznivou moudrostí“ Allena Ginsberga. Nic pevného. Někdy jsem se cítila pro nějaký úkol nedostatečná, jako ztroskotanec, podvodník, hlupák. Jindy sebejistá v tom nejlepším slova smyslu. Jen další důvod tančit a mít milostný vztah se světem.
V polovině 60. let byla umělecká scéna neskutečně živá. Celá ta volná láska a hippie rebelie… Jak zpětně vnímáte tuto dobu?
Byla dobou úžasné vnímavosti, otevřenosti, soucitu a tolerance, což umožnilo „rozkvět“ umění a poezie. Tvorba se vymanila z akademického prostředí. Byla tu invence, kterou jsme tenkrát dostatečně nevnímali. A drzost. Lidé se nebáli jít do vězení nebo odmítnout platit daně, bylo méně zábran, méně šifrování. Jazyk byl nevázaný. Docházelo k demokratizaci pohlaví i společnosti.
Jste hromosvodem ženské identity v dobách převládajícího mužského světa. Jak se s tím vyrovnáváte?
Jsem vděčná za všechny příležitosti, kterých se mi dostává. Jsem vděčná sobě, že jsem dokázala veřejnosti vytvořit zóny pro poezii. Ze všech projektů si nejvíce cením spoluzaložení Kerouacovy školy.
Stejně tak, jako usilujeme o to, aby poezie neuvízla v akademickém prostředí, měly by se ženy snažit samy za sebe. Boj o rovnost není jenom frází. Feministickou poetiku vnímám jako otázku nezávislosti.
Vydala jsem více než čtyřicet básnických sbírek, každou skladbou oslavuji ženskou energii, ale i sílu vyřčeného slova. Slovo řečené má úplně jinou hodnotu než slovo psané. Poezie není stádiem, ale součástí lidského vědomí.
Jednou jste řekla, že když vystupujete, považujete se za promlouvající zpěvačku, za mluvčí zpívající slova. Jak tomu máme rozumět?
Pro mne poezie, to není sedět s knížkou na pohovce v přítmí domova. Pro mne je poezie veřejným komunikačním kanálem. Začátky vedou zpátky do dětství, k vystoupení v dětském divadle New Yorském Greenwich a později, když jsem hrála řecké drama nebo v Shakespearových hrách. Nikdy jsem nebyla moc dobrá na memorování, ale vždycky mě bavilo řídit a vést sama sebe i ostatní. Nechávala jsem se vést textem, jak on chce, aby zněl. A stejně tak jsem důvěřovala, že textu se přizpůsobí i moje tělo a hlas. A také jsou i moje performance. Obklopena jazzem a další hudební energií nerecituji, ale jsem vlastně promlouvající zpěvačkou.
Co nás „bláznivá moudrost“ může naučit?
Z duchovního pohledu je každý pór vašeho těla okem a vy jste napojeni k „jinému“ svou vizí a dechem. Jste probuzený přirozeným způsobem, jste prorok. Ale jste líný, zapomínáte. Jste uveden v omyl svou ignorancí, svou pokřivenou vášní, svou agresí. Ale praxí, cvičením, připomínáním, vnitřními záblesky můžete svou mysl zapnout, probudit se. V tom vám může pomoci, a mně také pomáhá, poezie. Změňte svůj svět, změňte svou frekvenci.
JAROSLAV HRUŠKA
Anne Waldmanová vystoupí na 19. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha 7. – 11. června 2009 v divadle Laterna magika.