ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 12056 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Soundtrack na léto II

0 Redakce 29.7.2009

Zveme vás k dalšímu pokračování našeho výběru letních songů, které nemusí být nutně sezónní a rychle zapomenutelnou záležitostí. Ostatně, některé z nich už mají na kontě pár křížků a jejich životnost čas dobře prověřil. Pokud vám toto roční období evokuje nějaká píseň, která se do našeho čistě subjektivního žebříčku nedostala, napište nám do diskuze. Nemusí mít nutně v názvu slovo „léto“, ač by se tak mohlo z našeho výběru zdát.

 

1. Nancy Sinatra & Lee Hazlewood – Summer Wine
Dcera slavného Franka se dokázala ze stínu svého otce dostat obdivuhodným způsobem. Její image holky, se kterou není radno si zahrávat, byla stejně osobitá, jako otcova role charismatického a vždy elegantního gentlemana. Její hudba měla k swingu daleko a mnohdy koketovala spíš s country. Singl z debutového alba Boots (1966) nazvaný These Boots Are Made for Walkin´ se stal obrovským hitem a rozhodně nebyl posledním. Stačí vzpomenout duet s otcem Somethin´ Stupid, skladbu Bang Bang nebo titulní píseň k bondovce You Only Live Twice. Ranec hitů natočila v období, kdy se jejím producentem stal Lee Hazlewood. Právě s ním získaly písně Nancy příchuť country a jakési zvláštní fatálnosti. Jejich nejslavnější společný hit nese jméno Summer Wine a dostalo se mu nesčetných coververzí. Za jednou z těch zajímavějších stojí také čeští Moimir Papalescu and the Nihilists.

2. Frank Sinatra – Summer Wind
Píseň Summer Wind od Franka Sinatry nesmí v našem výčtu chybět. Už proto, že tak krásně ukazuje, jak otec a dcera dosáhli naprosto odlišného hudebního výrazu. Roztomile banální text o lásce je zabalen do dechberoucí melodie, kterou pro Sinatrův hlas napsali pánové Henry Mayer a Johnny Mercer. Smyčce, dechy a varhany vytvářejí dnes už klasický swingující zvuk, který v druhé polovině šedesátých let vyšvihl Franka Sinatru zpět do čela žebříčků. Zpěvák si dokázal s jazzem hrát vždy jen natolik, aby neurazil nejširší publikum a mainstreamová rádia. Klobouk dolů, jak bravurně se mu to dařilo. Summer Wind budiž důkazem.

3. Sly & the Family Stone – Hot Fun In the Summertime
Kapela kolem Sly Stonea byla v mnoha ohledech unikátní. Ačkoli vycházela ze soulové tradice, dokázala kombinovat rock, funk a psychedelii se sociálním poselstvím. Jako první v historii pop music se v kapele, která první desku vydala v roce 1967, vedle sebe hrdě postavili muži, ženy, černí a bílí. Jejich vystoupení na festivalu Woodstock s písní I Want To Take You Higher je legendární. Píseň Hot Fun In the Summertime je jedna z jejich nejpřístupnějších, což jí ale nijak neubírá na kvalitě. Je o letní zábavě a na nic víc si nehraje. Jeden z jejich největších hitů je z roku 1969 a jeho tempo je příjemně utahané jako horké letní odpoledne. Stoneův bas skvěle doplňují příležitostné nápěvy Cynthie Robinson. Píseň vyšla původně jako nealbový singl, což bylo v USA v té době vzácností. V albové formě vyšla až v roce 1970 na výběru Greatest Hits.



4. Janis Joplin – Summertime

Píseň Summertime zůstane samozřejmě nesmazatelně spjata s bratry Gershwinovými. George napsal hudbu a Ira slova k jedné z nejznámějších amerických oper Porgy and Bess, která vznikla na motivy novely Porgy od Dubose Heywarda. Poprvé se hrála v New Yorku, 10. října 1935. Od té doby se jí dostalo mnoha podob, za zmínku stojí třeba verze od Herbie Hancocka na výtečném albu Gershwin´s World z roku 1998. Staršího data je však překvapivá interpretace od Janis Joplin. Její chraplák padne k původně operní melodií skvěle.



5. George Duke – Summer Breezin

Funkový mág George Duke měl k Brazílii vždycky blízko. V roce 1979 si splnil sen a vycestoval přímo do Ria, aby tu nahrál skvělou desku Brazillian Love Affair čerpající z místního popu a jazzu. Na album se mu podařilo dostat brazilské hvězdy první kategorie, ať už to byli zpěváci Flora Purim a Milton Nascimento, nebo perkusionista Airto Moreira. Píseň Summer Breezin nepotřebuje text, nálada tu hraje prim a mluví za vše. Charakteristický falzet George Duka tu ale nemůže chybět, stejně jako jeho typické syntezátorové vybrnkávání.

MARTIN VEJVODA