ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 8937 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Pirátství pomáhá jen zavedeným hvězdám?

0 Redakce 16.5.2009

V Británii byla právě vydána studie, podle níž sdílení hudebních souborů a pirátství vůbec nepřispívají k pestrosti a rozmanitosti na trhu a k růstu zájmu o nezávislé kapely, jak se často míní.

Nejčastěji stahovanými skladbami jsou podle zprávy vydané organizací PRS for Music a mediálními analytiky Big Champagne písně od zavedených popových hvězd – takové, které jsou už tak na vrcholu hitparád.

Studie se jala zkoumat, jak v praxi funguje ekonomický a sociologický model zvaný „long tail“ (dlouhý chvost). Podle tohoto modelu nové modely komunikace vedou k tomu, že se na Internetu ukazuje zájem uživatelů o okrajové produkty. Ty si mohou najít své fanoušky a firmy mohou vydělávat na obskurních produktech namísto koncentrace na masovou výrobu. V oblasti hudby by šlo hlavně o to, že nový ekonomický model by byl přívětivý pro nezávislé labely a nepodepsané kapely.

Podle autorů studie, Willa Page a Erika Garlanda, se tento model v pirátské distribuci hudby neuplatňuje. Uvádějí, že „většina přeneseného objemu připadá na omezený počet písní“. Důvodem je podle nich to, že na pirátských serverech je muziky příliš mnoho a uživatelé nemají chuť se záplavou dat probírat. Žebříčky stahování podle nich kopírují žebříčky prodejnosti desek a posilují pozici velkých jmen a koncertní průmysl, čím dál víc založený na gigantických monstrakcích. Přesto autoři dali stahování šanci, byť jen velmi malou. Lidé si prý občas stáhnou písně od kapely, kterou neznají, ale jen v malém měřítku a pouze pokud to je zadarmo.

Znamená to tedy, že revoluce v hudebním průmyslu se nekoná? Studie naznačuje, že současná podoba nahrávacího průmyslu se zachová i na Internetu, snad jen s menšími výdělky. Zároveň se snaží zbořit přesvědčení zastánců sdílení souborů o tom, že sdílení přinese větší demokracii a vytříbí hudební scénu. Na studii je ovšem třeba nahlížet kriticky. Organizace PRS for Music je především sdružením autorů – britskou obdobou české OSA – a součástí establishmentu hudebního průmyslu, takže je jasné, jaké výsledky se jí hodí do krámu. Počítat úspěch či neúspěch „dlouhého chvostu“ na základě objemu a četnosti stahování je navíc metodologickým prohřeškem: tento model stojí právě na tom, že alternativní publika jsou nepočetná, ale o to rozmanitější a zapálenější. A od toho, abychom se onou záplavou muziky nenechali zastrašit, nám přece všechna komunikační média, ať už stará, nebo nová, od posezení s kamarády přes hudební časopisy až po online diskuse. Kdo hledá, najde.

JAROSLAV ŠVELCH