Jak modrožlutí vyžlutili Černého
0 Redakce 21.1.2009Když výtvarník David Černý připravoval svou Entropu, na mou rozhovorovou otázku „Co právě děláte?“ mimo jiné řekl, že něco, co je zatím tajemství a bude překvapení. A stálo to za to. Krásně rozhýball olejnatou hladinu evropské politiky, kde do té doby tak maximálně probublával (nebo spíš neprobublával) ruský plyn.
Mělo jich být 27 z celé Evropy, byli 3 z Česka. Vláda se jejich výtvorem chtěla vychloubat, místo toho přišly omluvy, stížnosti, dopisy a sklopené uši. Bulharsko už se zakrylo hadrem, do konce českého předsednictví v červnu možná z plastiky, která představuje evropské země a visí na bruselské budově Rady EU, zbude jen rám. Proč?
Protože žijeme tam, kde žijeme – v Evropě. V unii, která je hyperkorektní, hyperuniformní, hyperpřepanákovaná a hyperzbabělá. A Češi tomu všemu teď nasadili korunu. Ukázali, že do toho hypermixu skvěle zapadají – hlavně nic nepokazit, hlavně se držet při zdi, nevyčnívat z řady. Uklánět se, omlouvat a být zas malincí tak, jak nám sluší. To je bohužel české specifikum asi víc, než groteska a mystifikace, na jejíž tradici v české kultuře odkazuje svou Entropou Černý.
Záchodky a český ďábel
Protesty, omluvy, pohoršení, zvednuté nosy. Najednou se všichni tváří, jakoby šlo o neomluvitelnou urážku, podvod nejtěžšího kalibru, skandál století. Co řekne Polsko na vlajku homosexuálů, co Nizozemí na zaplavené mešity nebo Dánsko na legomohameda? Jak je patrné z různých reportáží z místa činu, normální chytří lidé jsou OK. Pracovníci bruselských úřadů se prý smáli, Bulharka tleskala, jak skvělý smysl pro humor my Češi máme. Tak proč se její vláda cítí dotčená a prezidenti si vyměňují nóty? Václav Klaus svému protějšku do Sofie napsal, že plastiku nepovažuje za vtipnou ani povedenou. Je to samozřejmě jeho právo. Jestli ale byl někdy v Bulharsku nějakou delší chvíli mimo pětihvězdičkový hotel, musel „krásu“ zážitku s tureckým záchodem poznat na vlastní kůži. Je jich tam pořád dost. Tak o co jde? Chtějí snad Bulhaři omluvu za něco, co je pravda?
Jeden blogger se nechal slyšet, že chudáci Bulhaři mrznou bez dodávek plynu a Černý jim ještě „dává sežrat“ to, že žijí v žumpě. Proboha, kde to jsme. Proč se spíš než nad záchody, trikolórami a omotaným salámem nezamýšlíme nad pojmy jako umělecká licence, kreativita a smysl umění vůbec? Vím, byla to zakázka, Vondrův tým Černému věřil. Ale upřímně, když se do něčeho dáte s chlapíkem takového jména a takové pověsti, jako je David Černý, nečekáte jeho svéráznost a originalitu spíš než nějaké nalinkované scénáře?
Evropa pro diplomaty
Plastiku mělo tvořit 27 umělců z daných zemí. Fajn. V tom případě bychom mohli klidně skončit s bruselskou centrálou ozdobenou mapou, ze které by se smály holky v dřevácích, Vikingové, toreadorové, Karl und Egon by pili bavorské pivo, Rakušani by lyžovali na Kaprunu, Italové by se cpali pizzou a ke všemu by jim vyhrávali Babouci. Ne, děkuji. Černého plastika je skvělá ironie, promyšlená, originální a jsem stejně překvapená jako autor, že může někoho urážet až na stížnost. Byla to mystifikace, no a co? Je snad Evropa i navzdory všem politickým přesvědčováním stále nenávistná a soused by zabil souseda z uražené ješitnosti? Nežijeme snad v jednom velikém tolerantním a civilizovaném státoprostoru, kde se za humor nelynčuje? Už si nejsem jistá. Jakoby komunikace uvnitř tohohle molochu záležela jen na diplomatech a jejich stoprocentní korektnosti. Nikdo jiný do toho nemá co mluvit. Vše musí být kontrolované, uniformní. Kampaň, která slibovala, že to Evropě osladíme, Alexandr Vondra sebevědomě a sympaticky obhajoval. Když přijde třeba jen náznak jedné dačické kostky, už se omlouváme a děláme ze sebe a svých lidí hlupáky.
Smích už se nenosí
Jedna moje známá, která žije na Kypru, mi řekla, že už radši zapírá, že je Češka. Je z Černého zhnusená a argumentuje například tím, že je krajně netaktní připomínat lidem z rozděleného ostrova, že je rozdělený. Pro mě logika vskutku nepochopitelná. Když to vědí, tak proč před tím zavírají oči? Proč se to musí tutlat a chodit kolem po špičkách? A umělec, který má za úkol karikovat stereotypy Evropy má nárok parodovat, co chce. Ne jenom to, co se komu hodí, co snad nějaký tým odborníků určí podle toho, co ještě je a už není košer! Cenzura umění tady už snad jednou byla. A jestli má být znakem Evropské unie, pán bůh s námi.
David Černý a spol. prý chtěli zjistit, jestli se Evropa umí sama sobě zasmát. Jak to vypadá ze současných úslužných omluvných akcí a jednání, asi neumí. Zase jednou jsme přecenili sami sebe. Nebo aspoň ty, které za sebe necháváme jednat.
MARTINA PAŘÍZKOVÁ
Autorka je nezávislou publicistkou
(foto: Rada EU)