ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 4974 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Sonar 35: Mínus jeden medvěd, plus jeden mamut

0 Redakce 3.5.2010

Není nad groove a nad pravidelný rytmus. My jedeme ve čtyřčtvrťovém taktu. Po třech lehkých dobách spojujících novinky s dědictvím uplynulých dekád přichází těžká doba nabušená pěti pozoruhodnými nahrávkami, které se nám právě dostaly do nenechavých rukou. Hned dvě z nich jsou příkladem sofistikovaného, takřka matematického popu, který v USA vyprodává sály, ale u nás se ne a ne ujmout. Minus the Bear už jsou něco jako klasici tohohle zvláštního podžánru a Medications se jimi asi brzy stanou. Italští psychedelici Ufomammut vyprávějí příběh o Evě a hadovi skrz burácení zesilovačů Orange. Laura Marling a Trentalange pak ukazují dva možné vztahy ženy a ďábla. První před ním varuje a druhá ho láká k tanci. Nakonec mu ale za oběť padl… mínus jeden medvěd.

Deska týdne

Minus the Bear – OMNI
(Dangerbird)

Klíčová slova: matematika, medvědi, Botch, kytarové efekty, disko

„Zhasni a ve tmě se mě dotkni. Ponoř se do toho pocitu a zašeptej mi do ucha, co chceš, co potřebuješ. Zašeptej mi mé jméno. Řekni mi ho, znova, znova, znova, prostě ho zakřič, baby.“

V devadesátých letech křičeli a jinak řádili v různých seattleských hardcorových skupinách. Pak se ztišili, zjemněli a v roce 2001 založili matematickou disko rockovou kapelu Minus the Bear. Každý ubraný dílek hlasitosti nahradili alespoň dvěma kytarovými efekty a stvořili nejnepravděpodobnější popovou kapelu – složenou z potetovaných a zarostlých tvrďáků, kteří hrají nejsofistikovanější současné hitovky. A název nového alba OMNI vystihuje jejich publikum: jsou to totiž skoro všichni, od hudebníků a nadšenců do krabiček, přes jejich přítelkyně, kamarády a rodiče. I přes takové obrovské publikum jsou Minus the Bear příjemní a sympatičtí chlapíci, které spíš než sláva zajímají zvukové smyčky a zesilovače.

Ufomammut – Eve
(Supernatural Cat)

Klíčová slova: hustota!, za vším hledej hada, experimentální doom metal

I když jejich název může na první pohled působit legračně, naprosto dokonale vystihuje živočichopis tohohle monstra. Jo, jsou z jiné planety (rozuměj: Itálie). A jo, jsou těžcí (rozuměj: heavy) a chlupatí (rozuměj: vousatí). Krom toho už léta posouvají hranice stoner rocku a doom metalu směrem k čím dál abstraktnějšímu, ale přitom trojrozměrnému a velkoformátovému zvuku. Jejich nové dílo má být koncepčním albem o vyhnání z ráje, ale stejně tak by to mohl být soundtrack k přímému přenosu z Eyjafjallajökull. Jejich způsob destrukce je ovšem svým způsobem uklidňující a osvobozující. Tvrdošíjně gradující první skladba a především psychedelická druhá část, rozprášená v mořské pěně, připomíná spíš panteismus Pink Floyd než současné neurotické trendy v instrumentálním a experimentálním metalu a post-hardcoru. Eve je zvuk neodvratné, ale očistné tragédie. Poslouchejte před bouří – a do sluchátek.

Medications – Completely Removed
(Dischord)

Klíčová slova: vlastníma rukama, disharmonie, indie, duo, hiatus, virtuos

„Nikoho vůbec nic nezajímá!“

Tři roky mlčeli a pracovali na cizích deskách. Když se minulý rok vrátili do studia s vlastními písničkami, chyběl jim už jeden člen – bubeník. Všeumělové Chad Molter a Devin Ocampo ale ovládají všechny rockové nástroje stejně dobře. Medications jako duo nehrají tak tvrdě a taky opustili post-hardcore a dlouhé instrumentální pasáže. Místo toho se víc soustřeďují na písničky v duchu rocku sedmdesátých let. Completely Removed je veselá a hravá deska, vypadá a zní trochu obyčejně, ale právě proto je povedená. Nesnaží se zapadnout do hipsterského vkusu, ani nastolit nějaký nový trend. Chad a Devin natočili album, protože mají rádi hudbu, a to je ušlechtilý motiv.

Laura Marling – I Speak Because I Can
(Virgin)

Klíčová slova: folk, nová generace, Anglie, pop, ženství, koncepce

„Víš, nechtěla bych zničit něco, co nemůžu zachránit. Dálka nás uchrání, dálka nás uchrání.“

Na začátku záleží. Kdyby dvacetiletá písničkářka z Hampshiru vybrala jinou úvodní skladbu než Devil’s Spoke, určitě by přišla o nějaké posluchače. Laura ví jak na to, a tak sáhla po nejdramatičtější a taky nejlepší písničce z celého alba. Sice se můžete cítit podvedení, že vás chytla na tak jednoduchý trik, ale deska I Speak Because I Can je dobrá jako celek. Po prvotním vzruchu se rychle uklidní, pak poklidně a staromódně plyne a na konci se ještě jednou rozbouří. Laura na svém druhém albu zní jako zkušená folkařka, a to je trochu škoda. Písničky jsou hezké, malebné, poetické a bohužel až moc tradiční. Kvůli úžasnému začátku Lauře ale zbytečnou opatrnost odpustíte.

Trentalange – B-Sides
(download na trentalange.bandcamp.com)

Klíčová slova: Bé neznamená „špatné“, epická melancholie, polosvět

„Milý, jsi imaginární, v mojí hlavě, nic než výmysl. Mně ale nevadí, že tu nejsi; nežiju ve strachu.“

O Barbaře Trentalange už jsme jednou psali – patří k těm interpretkám, které každý, kdo je slyší, zařadí do své top ten, ale bohužel je nikdo jen tak neuslyší. Atmosféra jejích písní je přitom tak jedinečná. Hudebně si půjčuje od trip hopu, gotického indie rocku á la Victory At Sea, ale veškerá její muzika má především jasně filmovou atmosféru. Jako kdyby zažila srdcervoucí dramata, špionážní akce (Time zní jak z nějaké podivné bondovky), války i mír a teď to s mrazivým odstupem a zdvojeně nahraným vokálem glosovala. Jako by se skrz kouřovou clonu obracela k podivnému polosvětu velkých vášní, velkých problémů a temných srdcí. Ani B-strany v tomhle ohledu nezklamou. Každá z pěti písniček je příběh sám pro sebe a každou si na bandcamp.com můžete stáhnout, za kolik chcete.

HONZA A JARDA ŠVELCHOVI