ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 19868 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Sonar 30: Lži svatého Valentýna

0 Redakce 15.2.2010

Nebudeme si nic nalhávat: svatý Valentýn je výsledkem spiknutí výrobců dárkových předmětů a růžových obálek. Jediné, co by se k tomuto svátku dočasně poblouzněných mělo darovat, je muzika. A její volbou můžete dát najevo, co si myslíte o svém protějšku. Milese Kuroskyho darujete, pokud si myslíte, že to nemá v hlavě úplně v pořádku, ale za tu srandu to stojí. Julianu Hatfield dáte tomu, kdo je starší, ale ještě se drží. Besnard Lakes dáte melancholikovi, který se nade vším moc dojímá. Teda Lea buď lékárníkům nebo těm, kdo příliš otravují řečmi o politice. A Swanton Bombs hyperaktivnímu mladíkovi, který by se měl občas taky učesat. Takže příští rok.

Deska týdne

Miles Kurosky – The Desert of Shallow Effects
(Majordomo)

Klíčová slova: klobouk, Elephant Six, bohatství, Beach Boys, jablko za jablko

„Poprvé zkusil drogy v roce ’84 a od té doby už nikdy nebyl jako dřív.“

Zvuk hudební rodiny kolem zaniklého vydavatelství Elephant Six se nedá přeslechnout. Je to zvláštní a často orchestrální míchanice bezstarostných The Beach Boys a podivného usměvavého, ale v jádru nešťastného šílenství. Miles Kurosky z Beulah nezapřel svůj původ a na své první sólové desce zpívá o mrtvých jazycích i dětech. K tomu mu hrají veselé trumpety a po uších hladí dokonalé vícehlasy. Mírně morbidní příběhy o hospodyňkách a nožích zní jako veselé bajky o skotačících zvířátkách. The Desert of Shalow Effects vás nezavede do pouště, ale do malebného světa obydleného roztomilými melodiemi, veselými zvonky, klarinety a smyčci. Miles Kurosky je ten nejzábavnější hudební schizofrenik.

Juliana Hatfield – Peace & Love
(Ye Olde Records)

Klíčová slova: holky, veteránka, Hatfield-McCoy, kytky, vlastní výroba

„Křídla se dají odtrhnout… Motýli, všude. Sedají si do mých vlasů.“

Juliana má tolik zkušeností, že si už desky vyrábí kompletně sama. Před 24 lety začínala na basu v Blake Babies, letos vydává svou jedenáctou sólovou desku a hraje už na všechno. Přestože pochází z rodu Hatfieldů, kteří se do dějin zapsali krvavým sporem se sousedy z klanu McCoyů, její skadby jsou lehké, klidné a melodické. Na Peace & Love navíc převládá mírové akustické aranžmá. Juliana je typická americká rocková písničkářka, drží se zajetých postupů a nijak neexperimentuje (i když se nebojí instrumentálek). Skládá příjemný a hlavně nevlezlý popík, sama si ho produkuje, mixuje a nahrává. Její hudba vypadá na první pohled jednoduše, ale má překvapivé kouzlo – křehké a průzračné, které není snadné vyvolat. Veteránka z Cambridge, Massachusetts se ho za ty roky naučila dokonale ovládat.

Besnard Lakes – Besnard Lakes Are The Roaring Night
(Jagjaguwar)

Klíčová slova: zasněný James Bond, Aurora, ááááááá, vlna zvuku

„Osamělé dny, chladné noci, žádná světla.“

Některá alba jsou široká otevřená krajina, připravená k dobytí. Montrealští Besnard Lakes jsou na taková alba specialisti – patří mezi ty malé kapely s velkým zvukem, v jejich případě rozmáchlým jako to nejlepší od Spiritualized, s opulentními harmoniemi Beach Boys a zfuzzovanou melancholií My Bloody Valentine. Kytarové motivy a andělské sbory se vznášejí nad mořem mellotronů, skladby rostou do sedmiminutových stopáží, protože cesta je důležitější než cíl. Je to epická hudba bez rozuzlení, zakletá uprostřed příběhu, plná očekávání.

Ted Leo & Pharmacists – The Brutalist Bricks
(Matador)

Klíčová slova: lvi, indie rock‘n’roll, Polariod, bavič, Amerika

„I hrdinové musejí umřít. Nikdo nežije věčně, lásko!“

Americký protestsong skomírá. The Thermals jsou mladí a nadějní, ale moc jednotvární a repetitivní. Green Day jsou už k smíchu, a americký idiot stejně neměl žádné úžasné poselství. Ted Leo se snaží, ale je spíš takový hybrid mezi bavičem, rebelem, punk rockerem a vítězem pěvecké soutěže. The Brutalist Bricks zní podobně jako jeho předchůdci, střídá punkové kvapíky s rock’n’rollovými hity a popovými barovými písničkami. Výsledný mix je sice trochu podivný, ale překvapivě soudržný. Ted Leo totiž skládá ve stylu velkých rockových kapel z 80. a 90. let, které dokázaly stejně přesvědčivě podat baladu i metal. Zároveň si ale drží nezávislého, trochu drzého mladistvého ducha, a to tomuhle hrdinovi politického indie bude letos už čtyřicet.

Swanton Bombs – Mumbo Jumbo And Murder Music
(Quiff)

Klíčová slova: rock'n'roll, duo, hyperaktivita, ztráta koncentrace, řev

„Je to krásný osud, znova prohrávat. Začátek nám připomíná konec.“

Anglická dvojice, která do toho ráda kope, řeže, mlátí a řve. Během tří minut prolítnou desítku riffů, ani u jednoho nezůstanou déle než dvacet sekund a jako neřízená střela likvidují, co jim přijde do cesty. Chvíli znějí jako White Stripes, vzápětí jako osekaní Led Zep, pak zas jako Jon Spencer. Nestěžujte si, že to nedává smysl. Mumbo Jumbo And Murder Music je totiž deska o tom, že nic nedává smysl, nakopnutá mladickou nerozvážností a touhou po hluku. Na prvním místě kytara a bicí, slova a myšlenky jsou až v druhé linii.

HONZA A JARDA ŠVELCHOVI