Sonar 16: V minulém čase
0 Redakce 19.10.2009Všechny ty naše nové technologie kupodivu pomáhají bujet retru a nostalgii. Milujeme minulost. Trávíme (pod)zimní večery sledováním starých klipů na YouTube a posloucháme kapely, které se daly znovu dohromady, protože na MySpace zjistili, že nejsou lidem úplně lhostejní. Hledáme to, co v nás probouzí vzpomínky. S Jeminou Pearl můžeme myslet na Blondie, na X, na dobu, kdy pop punk nebylo sprosté slovo, a na její bývalou kapelu. Os Mutantes po víc než třiceti letech navázali na univerzálně zbožňovanou kariéru a Built To Spill mají nostalgii v erbu. České duo SaDE zase vzpomíná na drsné začátky stoner rocku. Bejvávalo dobře. A pořád může být.
Deska týdne
Jemina Pearl – Break It Up
(Ecstatic Peace)
Klíčová slova: pop punk, retro, Iggy Pop, zlobivá holka, destrukce, problémy
„Každej říká, že vyhledávám trable.“
Energičtí kvaziindie punkeři Be Your Own Pet se před rokem rozpadli, jejich výbušná a přímočaře zábavná hudba ale nezmizela a pokračuje na sólové desce zpěvačky Jeminy Pearl. Tahle zlobivá holka byla hlavním poznávacím rysem Be Your Own Pet a svoje nové album natočila i s bývalým kolegou – bubeníkem Johnem Eatherlym. Break It Up už není taková jízda, ultrarychlé a stěží dvouminutové písničky tu chybí. Hlavní roli si vydobyly pop rockové hitovky ve středním tempu, které všechno sází na Jeminin zpěv. A vychází to! Jemina je totiž pořád stejně přidrzlé, agresivní a nekontrolovatelné děvče, s kterým by se chtěl každý kluk aspoň chvilku kamarádit. Jenom doprovodná kapela ubrala hlasitost a rozostření a působí zaměnitelně a genericky. Jemině to ale nevadí, je to totiž indie popová princezna.
SaDE – SaDE
(Silver Rocket)
Klíčová slova: stoner rock, ultrazvuk, hukot, kazeta, High On Fire
„Už nezbylo nic, nic k pití. A to je ta chvíle, kdy cítím trápení celýho světa.“
Když to chcete zkusit jenom ve dvou, musí vám kombo pořádně hučet. Jinak by lidi mohli poznat, že nemáte basu, která, jak všichni ví, tvrdí muziku, a hned by vás zavrhli. Pražské duo SaDE se podle toho zařídilo, v jejich hutném zvuku totiž pro basu není ani trochu místa. Jejich debutová kazeta je óda na stoner metalový minimalismus, povedené riffy se nekonečněkrát opakují. Bicí sice znějí jak z garáže, ale do výsledného zvuku skvěle zapadají a v podobě tříštících se činelů vnáší do hudby aspoň nějaké výšky. Jedinou viditelnou slabinou je nevýrazný zpěv, který se občas kapela snaží zpestřit různými efekty. SaDE by buď potřebovali nějakého českého Johna Garciu nebo plně instrumentální album. Jejich riffy by si to zasloužily.
Built To Spill – There Is No Enemy
(Warner)
Klíčová slova: indie vousáči, přikrývka z kytar, melancholie, vysloužilci, Idaho
„Neukazuj se v mých nočních můrách, neukazuj se mi ve snech. Nejsi vítaná ani v mých vzpomínkách.“
Indie veteráni pořád drží. Doug Martsch a jeho Built To Spill mají leccos společného s navrátivšími se Dinosaur Jr. a s Pavement, kteří se taky mají dát dohromady, byť jen na jeden koncert. Stejně jako J Mascis a Stephen Malkmus je i Martsch frontman se stydlivým hlasem a slabostí pro dlouhá, melodická, zasněná kytarová sóla. Jeho písničky na novém sedmém albu jsou v souladu s názvem smířlivé a zkušené. V hypnotické Good Ol' Bore se od nich třeba dozvíte, že nuda vlastně není zas tak špatná věc. Album je tak nostalgické hned ve dvou rozměrech: jednak kapela stráží plamen indie rocku devadesátých let a jednak se k minulosti a vzpomínkám obrací i v textech. Takže kdykoli se vám bude chtít vzpomínat, v Idahu u Built To Spill jste na té nejlepší adrese.
Os Mutantes – Haih Or Amortecedor
(Anti-)
Klíčová slova: Brazílie, tropicalia, rej, reunion, mutace všeho druhu
„Cesty bez cíle nikam nevedou, proč tedy ztrácet čas plánováním. Jestli jedinou možností je přestat se válet, lepší je běžet proti proudu.“
Kurt Cobain jim v devadesátých letech napsal dopis, ať se laskavě dají znovu dohromady. Byl přitom jen jedním z mnoha fandů, kteří si zamilovali Os Mutantes. Ti na konci šedesátých let odpověděli na léto lásky svým vlastním, lehce infantilním, a tedy hravým stylem. Zdálo se, jako kdyby všechny své nezapomenutelné písně složili úplně náhodně, při hraní na pískovišti. Před nedávnem obnovená kapela (a Kurt se toho nedožil!) je sice důslednější, ale úplně stejně pošahaná. Rock'n'roll stíhá cha chu a podivný brazilský folk, žánry se střídají jak u Mr. Bungle. Tropický karneval pod taktovkou veterána léta lásky.
The Happy Hollows – Spells
(The Happy Hollows)
Klíčová slova: schizofrenie, Deerhoof, kopírka, kytarky, čáry máry
„Pán, plán, kanál. Loď je moc dlouhá, člun moc vlhký, pán ještě neobdržel svoje produkty. Tak proč nepostavíme kanál?“
Vykrádat známější kapely se nevyplácí, a to hlavně ty nezaměnitelné. Kalifornské trio The Happy Hollows se k tomuto pravidlu staví velmi schizofrenicky. Jednou okatě kopíruje Deerhoof, podruhé se potácí v indie rockových klišé, až na potřetí se to povede a jako naschvál je z toho hned vynikající písnička. A posluchači nezbývá než zaujmout bipolární postoj. Chvíle obdivu a nadšeného podupávání přerušují rozpačité úšklebky, a to kapela, která si Spells vydala sama, měla producenta. I ten pustil na svět zhovadilé skladby. Album proto dohromady moc nefunguje a jako celek se drží lehce nad průměrem. V dnešní době si už ale nemusíte kupovat desku a můžete si vybrat jednotlivé písničky. Třeba se Sarah Negahdari a spol. doví, za jaké jste zaplatili, a na příští album už naládují jen ty opravdu původní a povedené.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI