ahead – 1220×100, 1200×100, 320×50
ahead – merici 1220×200

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 43181 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Peter Aristone: Mel C byla profesionální, přirozená a přátelská

0 Redakce 17.3.2014

Slovenský zpěvák, skladatel a hudebník Peter Aristone přichází se svým prvním sólovým albem 19 Days in Tetbury. Je pojmenováno podle anglické vsi, ve které pod dohledem producenta Grega Havera předloni a loni vznikalo. Jako hosté se na něm vedle Aristona objevují například Mel C, členka skupiny Spice Girls, James Deam Bradfield, zpěvák a kytarista velšské skupiny Manic Street Preachers, či švédská zpěvačka Emma Ejwertz, s níž napsal dvě písničky.

Křest alba proběhne v sobotu 22. března v pražském Hard Rock Café za účasti Mel C., Miro Žbirky a Davida Kollera.

Písničky na tvém sólovém albu 19 Days in Tetbury jsou popové. Byla to pro tebe přirozená volba?

Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, styl jsem si neurčil předem. Písničky skládám pouze s jedním nástrojem, buď s kytarou, nebo klavírem. Když se mi motiv, harmonie a melodie zalíbí, rozpracovávám je dál. Tvořím naprosto svobodně, ničím se neomezuju, ani stylem. Když jsme začali natáčet desku, nebyl jsem ještě rozhodnut, jaký bude její zvuk. To všechno vznikalo teprve na místě a spontánně. Paradoxně z toho nakonec vznikly jednoduché, melodické, prostě popové písničky.

O čem zpíváš?

Povětšinou o osobních věcech. Na textech jsem pracoval s anglicky mluvícími lidmi, kteří hlídali, aby všechno, co zazpívám, dávalo smysl. Některé věci se totiž v angličtině říkají jinak, způsobem, který u nás třeba hned nepochopíme, ale pochopí ho v anglicky mluvících zemích. Texty na desce jsou upřímné, žádný kalkul, žádný výmysl.

Jak ses spojil s Mel C?

Melanie C je zpěvačka, kterou spousta lidí vnímá negativně a podle mnohých nemá už v hudbě co říct. Přitom nahrála pět vynikajících sólových desek. Pamatuji si, že mi na konzervatoři můj kolega jednu pouštěl a ona se mi strašně líbila. Poslouchal jsem ji pořád dokola, zamiloval jsem si ji. Když mi pak ve studiu v anglickém Tetbury, kde jsme desku nahrávali, producent Greg Haver navrhl, abychom zkusili ke spolupráci oslovit Mel C, byl jsem nadšen. Poslali jsme ji celou desku a ona si k duetu vybrala písničku Cool As You. Měli jsme ji už nahranou pouze s mým zpěvem, ale rádi jsme ji přetočili jako duet. Mimochodem, práce ve studiu s Mel C. byl obrovský zážitek. Naprosto předčila mé očekávání. Byla profesionální, přitom bez hvězdných manýrů, přirozená, přátelská a milá.

Dalším hostem na desce je James Dean Bradfield, zpěvák a kytarista skupiny Manic Street Preachers. Jak ses dostal k němu?

Byl to další nápad producenta Grega Havera, ze kterého jsem byl nadšen, protože Manic Street Preachers je jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Greg Jamese naháněl asi čtyři měsíce. Nakonec na žádost o duet odpověděl, že mi do písničky nahraje kytarový part a zazpívá vokály, duet ale dělat nechtěl, protože pro něj to byla krásná písnička a prý by ji jen zkazil. Je to velmi plachý a skromný člověk, dokonce si myslím, že velmi těžko nese svou slávu. Na mé desce se podílel na skladbě Crash And Burn, kytary v ní jsou přesně ve stylu Manic Street Preachers. Ve vokálech ho ale asi poznají jenom zasvěcenci.

Hostuje na albu ještě někdo další?

Švédská zpěvačka a kytaristka Emma Ejwertz, se kterou jsem se seznámil v Los Angeles, kde žije. Začali jsme spolu skládat písničky a dvě z nich jsou na desce. V jedné se mnou zpívá duet. Kromě toho se na nahrávání alba ještě podílela spousta výborných muzikantů.

Peter Aristone asi není tvé civilní jméno…

Je to umělecké jméno, které vymyslel jeden můj kamarád. Důvodem k jeho přijetí pro mě byla i skutečnost, že jsem se jako muzikant rozhodl být aktivní i v zahraničí. Mé pravé jméno je Peter Čerevka, ale to by se asi lidem v zahraničí špatně vyslovovalo. Kamarád mi svůj nápad se jménem Aristone vysvětlil tak, že je to spojení dvou slov – aris, což je zkratka slova aristokratický, čili vznešený, a tone, tedy tón. Znamená to tedy vznešený tón.

Na jaké hudbě jsi vyrostl?

V době puberty jsem nejvíce poslouchal Depeche Mode, The Cure, k nimž mě přivedla má sestřenice, která je zbožňovala a tupírovala si vlasy jako Robert Smith, a také Oasis, Blur, Manic Street Preachers a podobné party. Po šestnáctém roce života mi učaroval grunge – Pearl Jam, Soundgarden, Nirvana. Přišel ke mně trochu pozdě, až v době, kdy už Kurt Cobain nežil. Na té muzice mě nejvíce přitahovala svobodomyslnost, kterou jsem z ní cítil. Byla pro mě naprosto upřímná, byl v ní názor na život.

Tagged with: ,

Komentáře