ahead – 1220×100, 1200×100, 320×50
ahead – merici 1220×200

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 9787 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Pankix: Dobré album je možné nahrát i doma

0 jsk 28.2.2013

Skupina Pankix existuje od roku 2000. Má za sebou řadu úspěchů v hudebních soutěžích, jedno EP a dvě alba. To aktuální Taste Me vyšlo na sklonku loňského roku. O něm i o tom, co jeho realizaci předcházelo, vyprávějí houslistka Maasha a kytaistra Jarda.

Své předposlední album Moment jste vydali v roce 2004. Co se dělo v mezičase?

Maasha: Po první desce jsme byli hodně našlápnutí, vyhráli jsme soutěže Skutečná liga a Rock Nymburk, dost jsme koncertovali, jeli turné s Clou a Čechonorem. V roce 2006 nám ale jednoho krásného dne náš tehdejší kytarista řekl, že končí. Byla to pro nás rána, protože jsme měli pocit, že se kapela velmi slušně rozjíždí. Začali jsme tedy hledat nového spoluhráče, člověka, který se bude chtít věnovat kapele stejně jako my, bude mít stejnou hudební představu a budeme si s ním lidsky vyhovovat. Za čas jsme ale zjistili, že dobrých rockových kytaristů je u nás spousta, ale nebyl mezi nimi nikdo, kdo by nám ve všech směrech sedl. Navíc v sestavě došlo i k dalším změnám. V roce 2008 jsme vydali minialbum Touch Me se třemi písněmi, no a vše se vyřešilo před rokem a půl, kdy k nám přišel bubeník Roman a kytarista Jarda.

Jarda: V roce 2010 jsem se po pěti letech vrátil z Irska, kde jsem pracoval i hrál. Předtím jsem hrál a zpíval v kapele Albion.

Je pro českého muzikanta dobré žít v Irsku?

Jarda: Byla to dobrá zkušenost, to určitě. Zjistil jsem třeba, že když jsem tam k sobě hledal muzikanty, bylo to stejně složité, jako hledat je v Čechách. Jinak to ale bylo inspirující, chodil jsem na koncerty, viděl jsem kapely, které jsem vždycky chtěl vidět, ale v Čechách jsem neměl šanci. Působil jsem se skupinou Liu Cain, což byla taková experimentální elektronika, kde jsem hrál na klávesy. Ke kytaře jsem se vrátil až doma, s příchodem do Pankix.

Co nový kytarista kapele přinesl?

Maasha: Je to muzikant, který hudbou žije. Takového jsme hledali. Není jen dobrý kytarista, ale je i dobrý autor a zvukový technik. Neměli jsme peníze na drahé studio, což mimochodem také způsobilo tu velkou proluku mezi vydáním předposlední a loňské desky. Když k nám ale přišel Jarda, nabídl služby svého domácího studia a také svou studiovou zkušenost. Nahrávali jsme doma a na chalupě a on to všechno smíchal a dal dohromady.

Deska má velice dobrý zvuk. Je tedy reálné natáčet zvukově konkurenceschopná alba v domácím studiu?

Jarda: Pokud člověk umí se všemi těmi počítačovými programy zacházet, je podle mě možné nahrát dobré album i doma. Navíc je na práci více času. V profesionálním studiu se spěchá, protože každá hodina stojí velké peníze. V domácím studiu se člověk může zabývat jednou skladbou i několik dní a celé album může natáčet libovolně dlouho.

Kolik času jste potřebovali vy?

Jarda: Taste Me jsme nahrávali a produkovali celkově pět měsíců.

Maasha: Samozřejmě jsme si pak řekli, že bychom mohli nějaké věci udělat lépe. Když jsme ale porovnali zkušenosti s nahráváním v profesionálním a domácím studiu, rozhodli jsme se i další desku nahrávat doma.

Z nové desky je cítit velká sebejistota…

Maasha: Jsme o osm let starší, dospělejší, známe se, dokážeme spolupracovat, dobře jsme se sehráli. A navíc máme skvělého nového bubeníka a kytaristu, který nás svým příchodem a prací velmi inspiroval.

Některé texty na albu jsou české, jiné anglické. Proč?

Maasha: Naše texty jsou osobní, jsou v nich pocity, které odpovídají našemu pohledu na věc. České texty jsou na albu i proto, že chceme s písničkami do rádií a ta většinou požadují, aby texty byly v našem jazyce. U některých písniček nám ale slova takříkajíc naskakují rovnou v angličtině. Nesnažíme se je tedy mermomocí překládat do češtiny.

Na vašich internetových stránkách nabízíte fanouškům možnost písničky si stáhnout a za to podle chuti zaplatit. Funguje to?

Jarda: Nabídli jsme lidem produkt a nechali jsme je rozhodnout se, jestli kapelu podpoří, nebo si písničky jen stáhnou. Nabídli jsme jim také možnost koupit si fyzický nosič. To všechno s vědomím, že pokud si písně jenom stáhnou nebo zkopírují, je to pro nás také propagace, protože stojíme o každého fanouška.

Maasha: Musím ale přiznat, že jsem trochu zklamaná. Znám čísla a vím, že je drtivá většina lidí, kteří si naše písničky jenom stáhli. Nedokážu odhadnout, jestli se deska nelíbí, že lidem nestojí za to za ni zaplatit, anebo je to tím, že nejsou zvyklí za staženou muziku platit. Myslím si ale, že prodej písniček za dobrovolný příspěvek u nás moc nefunguje ani kapelám, které jsou mnohem známější než my. Daleko lépe funguje prodej cédéček na koncertech. Když za námi někdo po vystoupení přijde a koupí si album, je to upřímně kvůli tomu, že se mu naše hudba líbí.

Tagged with: , ,

Komentáře