ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 13794 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Lukáš Chromek: Když v hlavě slyším nějaký zvuk, vím, jak ho vytvořím

0 jsk 24.9.2015

Kytarista a zpěvák Lukáš Chromek vstupuje do éteru jako sólista. Vydal singl s písničkou Chci tě a připravuje album.

Jak jste se dostal k muzice?

S hudbou jsem byl v kontaktu od narození. Táta hrál na několik nástrojů a já se mu jako batole schovával do futrálu od kytary. Když mi bylo pět, přemluvil jsem ho, aby mě začal učit. Jednou přinesl malou španělku a od té doby se mnou sedával opravdu každý den alespoň hodinu a postupně mě zasvětil do tajů táboráku. Můj první vzor byl tedy otec.

Jak jsem se naučil prvních pár písníček, začal jsem hned skládat své dětské prvotiny a vystupovat na koncertech. Na elektrickou kytaru jsem začal hrát o čtyři roky později a otevřelo mi to úplně nový dimenze. Miloval jsem Queen, Erika Claptona a jako teenager celou řadu dalších kytaristů.

Kdy jste začal chtít, aby hudba byla vaším povoláním?

No přece od začátku. Skákal jsem s kytarou po posteli a představoval si plný stadion. Od mala jsem hrával se staršími muzikanty a brzy mi došlo, že hudbou se uživí jen hrstka nejlepších. Tak jsem se do toho pustil. Bylo mi asi třináct, když se pro mě hraní stalo závislostí. Cvičil jsem osm hodin denně a častokrát jsem ani nezaregistroval, že mi z prstů teče krev. Byl jsem hardcore kytarový geek.

Jakými jste prošel projekty?

V kapelách jsem hrál už od jedenácti let, prošel jsem třeba skupinou Lavina. Pak jsem se v jednom projektu sešel s basákem skupiny Airfare Tomášem, který mě přemluvil, abych se přišel podívat na jejich zkoušku. Ta kapela měla opravdu výjimečnou energii, tak jsem zůstal. Začali jsme spolu bydlet, chystat první desku a pak se stalo něco, o čem sní každá mladá kapela. Hned první singl Sorry Baby vyletěl na první místa hitparád a ze čtyř kluků, kteří živořili v garsonce, se přes noc stali profesionální muzikanti. To bylo někdy v období před mou maturitou, takže ve škole to tehdy nebylo jednoduché. Jakmile jsem dodělal gympl, začalo opravdové peklo. Hráli jsme i dvacetkrát za měsíc a asi nemusím říkat, že to byla jedna velká party. Ale všechno jednou končí, a tak i Airfare loni v létě skončili.

Čeho byste chtěl dosáhnout?

Vydat ze sebe maximu. Nepřemýšlím nad tím, pro kolik lidí bych chtěl hrát. V této fázi je pro mě podstatné vytvořit si rukopis, za kterým si budu moc stát jako autor, kytarista, textař i producent. Věřím, že když uděláte to nejlepší, co ve vás je, a na nic si nehrajete, vrátí se vám to zpátky.

To znamená, že jste ve studiu soběstačný?

Album si chci nahrát sám. Je to pro mě výzva. Je těžké neztratit odstup. Vždycky to chce mít kolem sebe pár lidí, kteří se nebojí říct vlastní názor. Ale ve finále se stejně rozhoduju sám.

Kde hledáš inspiraci?

Inspirace je všude kolem, tak se snažím chodit s otevřenýma očima. V textech mě inspirují věci, které se mě týkají. Nechci být příliš všeobjímající. Nad hudbou nepřemýšlím, ta přichází sama. Asi je výhoda, že produkuju a že jsem vždycky poslouchal hodně muziky. Když v hlavě slyším nějaký zvuk, hned vím jak ho vytvořit.