ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 13893 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Baromantika: Dnes se o smrti nemluví

0 jsk 3.11.2014

Skupinu Baromantika aktuálně tvoří Lenka Dusilová, Patrick Karpentski, Viliam Béreš, Beata Hlavenková a Martin Novák. Před několika týdny vydala nové album nazvané V hodině smrti. Již první recenze na ně ukázaly, že jde o kolekci zajímavých, propracovaných a velmi vážných písniuček

Jde o příklon k vážnějším tématům života?

Dusilová: Nad vážnými tématy uvažujeme už dlouho, a smrt k takovým patří. Názvem desky chceme vyjádřit mnohovrstevnost života. A k tomu symbolicky patří i naše osobní transformace, opouštění starých míst. To, o čem mluvíme, může být i porod: něco starého zemře a začíná nový život. Například. Je toho samozřejmě víc.

Hlavenková: Smrt je pro nás součástí života. Život a smrt – to je jako černá a bílá, protipóly našich prožitků. Smrt může znamenat zavření nějakých dveří a otevření jiných, tedy ukončení nějaké etapy a přerod v něco jiného. K tomu právě může patřit i ten porod, to je taky hraniční věc. Vždyť při něm může žena třeba i zemřít. Shrnuto: smrt se snažíme vnímat jako pozitivní věc a nedílnou součást života. Dnes se smrt z našich životů vytěsňuje, nemluví se o ní, nepřemýšlí se nad tím, co přijde po ní.

Dusilová: Přemýšlíme o tom, od čeho se smrt odvíjí a jak do života zapadá. Osobně se cítím být ve středu života, přichází krize středního věku a to se dost odráží v životech všech nás z Baromantiky. Jde svým způsobem o generační výpověď

Souhlasíte s tím, že je nová deska poněkud temná?

Dusilová: Každý to cítí jinak. Na nové desce jsou samozřejmě i temnější zákoutí, to je jasné, veskrze ji ale jako temnou nehodnotím. Naopak z ní cítím pozitivní hodnocení toho, co se kolem mě děje. I když v některých místech, třeba v písni Duša moja, pracuji s temnějšími, možná až nepříjemnými hudebními krajinami. Ono to prostě zapadá do toho, co má člověk občas v hlavě skrze ten blázinec okolo.

Hlavenková: Jsme v Baromantice čtyři autoři, kteří se aktivně zajímají o hudební dění ve světě. Vstřebáváme různé cesty a to, co máme naposloucháno, si v sobě neseme. Každý si ale hledáme vlastní cestu, nic nekopírujeme. Občas je to temnější, občas méně temné

Bylo složité se v případě autorství čtyř členů kapely na filozofii i zvuku alba domluvit?

Dusilová: Je to spoluautorská výpověď. Každý přinesl j střípek do mozaiky. Několik měsíců jsme se bavili o pojetí a pointě nahrávky a všechno to dostalo jasnou konturu třeba i mým porodem. Věci, které se děly, do sebe dost zapadaly. Vstřebané události jsou taky ingredience s kterými jsme pracovali

Na albu zní čeština, slovenština, angličtina a polština. Souvisí to s původem autorů jednotlivých písní?

Hlavenková: Píseň Archivní má slovenský text, a já mám slovenské kořeny. Pocházím ze Slezska, tudíž jsem používala dialekt spojený s polštinou. Slovensky jsem mluvila dřív než česky. Česky jsem vlastně začala mluvit až nakonec. K polštině – Lenka zpívá polsky od desky Eternal Seekers, kde nazpívala text Bogdana Trojaka. Na poslední desce pak text Dorky Barové, a na téhle nové je Dorka taky zastoupená. No a Justin Lavash je Angloameričan, se kterým spolupracujeme už delší dobu.

Dusilová: No a nejuvěřitelnější z mých úst zní samozřejmě čeština.

Foto: Adam Holý – Supraphon