ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 14409 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Michael Price: Ovlivnily mě výchova a rodné město

0 jsk 22.1.2016

Britský autor filmové i vážné hudby, muzikant i hudební editor Michael Price vystoupí 27. ledna v pražském Paláci Akropolis. Stane se tak v rámci festivalu Spectaculare. Podílel se na hudbě k filmům Láska nebeská, Pán prstenů či Potomci lidí a nyní skládá s Davidem Arnoldem muziku ke kultovnímu britskému seriálu Sherlock.

Přivedli vás k hudbě rodiče?

Je to legrační, protože oba byli učitelé. Táta učil fyziku, máma biologii a ani jeden z nich nebyl muzikální. U nás se hudbou nežilo, naopak. Objevil jsem si ji sám pro sebe. Myslím, že proto k ní mám jiný vztah, než ostatní. Mám mezi muzikanty mnoho přátel, kteří vyrůstali v hudebních rodinách a oni to povolání zdědili.

Hudba je pro mě ale naprosto přirozená součást života. Komponování chápu jako hledání možnosti se správně vyjádřit. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak mě ovlivnily výchova a rodné město. Dokonce uvažuji o novém projektu, který bych chtěl letos realizovat. Vyrostl jsem na severu Anglie v Severním Yorkshiru, kde je mnoho duchovních staveb a silná tradice zpěvu i hry na dechové nástroje. Něco mě teď táhne zpět k těm zvukům. Ať jdete po světě kamkoli, berete si svůj domov s sebou. Jako muzikant si sebou nesete historii hudby a nějak ji interpretujete.

Směřoval jste vždy ke skládání vážné a filmové hudby?

Když jsem dospíval, neměl jsem žádnou představu. Nenapadlo mě, že můžu vyjadřovat to, co chci, a že to může zajímat dost lidí na to, aby z toho byla kariéra. Přirozeně jsem tak zkoušel hodně věcí. Hrál jsem v garážové kapele jako tehdy všichni. Hrál jsem i v dechovce na trumpetu. Také jsem hrál na piano. Tehdy jsem si díky absenci jakýchkoli záměrů dělal, na co jsem měl chuť. A dnes se snažím si ten pocit dobrodružství a svobody zachovat. I když pracuji na něčem, o čem vím, že to uvidí mnoho lidí, snažím se experimentovat. A často se štípu, abych poznal, že nesním, ale že se to opravdu děje.

Po univerzitě jste skládal hudbu pro představení moderního tance. Je to podobné jako práce na filmové hudbě?

Je to skvělý trénink pro psaní soundtracků. Rád na to vzpomínám, s tanečníky jsem spolupracoval asi čtyři nebo pět let. Hrál jsem na piano i při zkouškách. Získáte okamžitou zpětnou vazbu. V zásadě se dá říct, že když hrajete špatně, tanečníci padají. Naučíte se, co je spolupráce. Je to týmový sport. Současný tanec mi dal opravdu hodně.

Ani dřív jste zjevně neměl nouzi o práci, ale po úspěchu Sherlocka jste asi na roztrhání. Je to tak?

Ano, ale je úžasné mít takový problém. Snažím se zůstat v kontaktu se světem a dělat dál hudbu, která je radostná, dodává energii a stimuluje. Proto se snažím žít, sledovat co nejvíc filmů, chodit do divadla a dělat si radost. Pak může i hudba zůstat svěží a živá.

Do Prahy přijedete s violoncellistou Peterem Gregsonem?

Ano, pouze mi dva. Jen piano a violoncello. Nicméně máme ještě elektroniku a nějaké triky pocházející z nitra počítače. Takže i když jsme na pódiu dva, zní to, jako by nás bylo daleko víc.