ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 9139 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Serge Baudo se loučí

0 Rémy Martin 7.10.2014

Dvěma koncerty, ve středu 8. a čtvrtek 9. října, ve Smetanově síni Obecního domu uzavře legenda mezi francouzskými dirigenty Serge Baudo (*1927) svoji mezinárodní kariéru. A jak jinak než stylově, na stejném místě, kde se začala, a také se stejným programem, tedy Franckovou Symfonií d moll a výběrem z Debussyho Utrpení sv. Šebestiána.
Umělecká pouť Serge Baudo Českou republikou je dosti dlouhá a na zážitky bohatá. Vše začalo 20. ledna roku 1959, kdy do Prahy na pozvání tehdejšího šéfdirigenta FOK Václava Smetáčka dorazil neznámý mladý Francouz z Marseille a sebevědomě vystoupil před Pražské symfoniky na pódium Smetanovy síně. A jeho výkon ihned sklidil obrovský ohlas, kritika jej vynášela do nebe a všichni doufali, že tohoto „příležitostného skladatele, zejména filmové hudby” uslyší Pražané ještě mnohokrát.
Toto přání bylo naplněno měrou vrchovatou. Vždyť Serge Baudo se od té doby do Prahy pravidelně vrací dodnes. Společných koncertů s FOK odehrál na devadesát šest, nepočítaje zahraniční zájezdy. Po prvních koncertech se v šedesátých letech Baudo vrátil k Symfonickému orchestru hlavního města Prahy FOK ještě se třemi dalšími programy, kde již zazněly i české kousky. V lednu 1964 Janáčkův Taras Bulba a v rámci Pražského jara 1966 pak Kabeláčovo Zrcadlení. V sedmdesátých letech pracoval v Praze přece jen méně, věnoval se hlavně svému šéfování v Lyonu, přesto však stihl v rámci abonmá FOK koncerty s Ivanem Moravcem a v rámci Pražského jara 1975 Bizetovu Symfonii C dur, Berliozovy Letní noci a Honeggerovy Výkřiky světa.
Po sametové revoluci se Baudo vrátil s plnou parádou. Mezi nejvýznamnější vystoupení se řadí rok 1992 se slavným dramatickým oratoriem Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici na text Paula Claudela a dále Respighiho monumentální Římské pinie a Brahmsův první Klavírní koncert s Elisabeth Leonskou z roku 1999. Již ve šéfdirigenta (2001–2006) zazářil v Ravelově cyklu Má matka husa a v Debussyho třech symfonických črtech Moře, dále v Nanebevstoupení a Turangalilu Oliviera Messiaena, Berliozově Smrti Kleopatry a v Romeu a Julii či v Tomasiho Requiem za mír.
Baudo si s FOK střihl i ryze dvořákovský program, kdy zaznělo V přírodě, Klavírní koncert a první Symfonie Zlonické zvony. Jindy zase provedl Kabeláčovu Hamletovskou improvizaci, Voříškovu symfonii, Mařatkovo Luminarium, Rejchovo Te Deum.
Po roce 2006 patří mezi nejsilnější momenty v Baudově podání Berliozovo mohutné Requiem v katedrále sv. Víta nebo Honeggerův Král David v Obecním domě, zahraný na lyru.
Vraťme se ale ke dvěma – v úvodu zmíněným – rozlučkovým koncertům, které nás v tomto týdnu čekají. Podobně jako tomu bylo při prvním Baudově provedení Utrpení sv. Šebestiána v roce 1959, kdy se ho ujaly tři skvostné pěvkyně Maria Tauberová (1911–2003), Ivana Mixová (1930–2002), Anna Barová (*1932), nyní profesorka na JAMU, tak i tentokrát půjde o silné a zářivé pěvecké trojhvězdí v podání Kateřiny Kněžíkové, Jany Hrochové Wallingerové a Jany Sýkorové. Sekundovat jim bude Kühnův smíšený sbor pod vedením Marka Vorlíčka.
Přeji všem, kdo se půjdou se Sergem Baudem rozloučit, silný kulturní zážitek, který je v tomto případě, myslím, víc než zaručen.
A vám, mistře Baudo, děkuji za ty dlouhé roky, kdy jste náš kulturní okruh obohacoval svým výsostným uměním.

Další články, recenze a doporučení Rémy Martina naleznete na blogu Remy-Martin.cz nebo na stránce facebook.com/RemyMartinCZ.

Každou sudou středu v 19:00 si vychutnejte pořad Vybrané tóny Rémy Martina na Rádiu Classic Praha.