ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 5296 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Zapomenuté klenoty: Alex Chilton – Like Flies on Sherbert

0 Redakce 28.5.2009

Alex Chilton je přímo syntézou a chodící historií americké rockové hudby 20. století. Tajným jménem, které vyvolává podivný lesk očí opravdových, vášnivých melomanů.

Tajné, skoro neviditelné heslo spojující jižanské tradice, jazz, country, rockabilly, soul, pop 60. let s rozháranými lo-fi nahrávkami, DIY etikou, punkem, garage, psychobilly, sonickými experimenty, postmoderní dekonstrukcí rock´n´rollu až po minimalistický jazz. Chilton je někdy prezentovaný jako hudební Denis Hooper. Osobně, když už bych ho měl přiřadit k nějakému herci, jednoznačně bych řekl Harry Dean Stanton.

Alex je zázračné dítě mytického Memphisu v Tennessee. V hudbě díky svému otci, jazzovému pianistovi, už od mála beznadějně utopen.

V 16 letech se svou kapelou Box Tops skóruje ohromný hit The Letter. Následovaly další. Už tenkrát spurný Chilton nesnese diktát firmy a radši se fláká okolo Stax muzikantů v legendárním Arden studiu. Poté založí kultovní power-popovou kapelu Big Star bez které by R.E.M, The Replacements (jedna z jejich nejlepších písní se přímo jmenuje Alex Chilton) či Teenage Funclub jednoduše nikdy neexistovali. Po jejich konci v roce 1975 se Chilton oddává naplno drogám a chlastu a přesouvá se do New Yorku, kde hraje (jak jinak) kolem scény v CBGBs. Vydává definitivní singl Bangkok a vizionářsky produkuje The Cramps. V roce 1978 po nocích nahrává v Arden a Phillips studiích za pomoci producenta Jima Dickinsona (Rolling Stones, The Flamin´Groovies) šílenost jménem Like Flies on Sherbert. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby se uprostřed divoké jižanské noci sešli přes limit zfetovaní a opilí hudebníci/termonukleární vlkodlaci a jen tak pro své rozpustilé povyražení, začali dekonstruovat slavné americké tradice v podivně rozjíveném chaosu. Impresionistický rock´n´roll při kterém posluchačům rádiově vyleštěných písniček stávají hrůzou vlasy.

Začíná se Baron of Love, kde Chilton nesrozumitelně vyje, řve a štěká do archetypalního boogie rifu. Pak punková verze Girl after Girl od Elvise s podivně opileckou euforií a garážovou syrovostí. Následuje zavilost My Rival, kde do kouřících zpětných vazeb Alex misantropicky popisuje svého rivala, který mu přebral holku, a co mu všechno udělá, až se mu dostane pod ruku. Vrcholný popis citové ztráty, žárlivosti a odmítnutí. Velký moment. Až nesnesitelný svým opileckým smutkem je country-western valčík Waltz Across Texas od Ernesta Tubba. Stejně tak pro změnu vyfetovaná country jodlovka (jasně je slyšet pochechtávající se skupinu a Chiltona, který má problém udržet dech a melancholický patos) No More the Moon Shines on Lorena. Rockové kousky jsou pevné, ale otevřeně odfláknuté (falešné rozjetí skupiny, dohadování se o stupnici, pokašlávání, rozladěnost, padání trsátek a paliček atd..) což kupodivu zvýrazňuje jejich úžasný songwriting. Po strašidelné verzi swamp klasiky Alligator Man, tu je nádherný pop Hey! Little Child a tragická balada o milostném zklamání Hook or Crook plná špinavých převalujících se kytarových linek, které mezi sebou soupeří ve své tragičnosti. Titulní Like Flies on Sherbert je sbohem chlapeckému popu rozpouštějícímu se v kyselině, kde se klávesy, mučené hlásky a efekty roztáčí do kaleidoskopu vyvolávajícího mořskou nemoc. Nálada se zlepší s vtípky jako Boogie Shoes od KC and the Sunshine Band, solidní soul s dechy Baby Doll nebo vyřvávačka She's the One That's Got It. Toto album, které vyšlo v roce 1979 na jednom obskurním labelu jen v nákladu 500 kusů je naprostý monument.

Kritika je doteď odmítavá a i když už se o Chiltonovi nemluví jako o „největší ztrátě talentu od Roda Stewarda“, stále je to velmi nepochopené dílo. Ne tak pro Sonic Youth, Pavement či Jona Spencera. A celé generace „nezávislých“ fanoušků, kteří hojně zkupovali početné reedice této desky. Dílo zní dnes neuvěřitelně moderně, lo-fi a inspirativně. Možná by obstálo srovnání s černo černou deskou Tonight’s the Night od Neil Younga. Po tomto zúčtováni už pro Chiltona není kam jít a tak se vrací nejprve ke kytaře u Panthera Burnse a později k sólovým deskám plným jazzu. To je, ale jiný příběh…

TOM KOMÁREK