ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 28893 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Black Sabbath na vrcholu

0 Redakce 30.8.2009

V minulém díle jsme zanechali Black Sabbath v dosti tristním stavu. Vol. 4 byla celkem nepovedená deska, kapela byla unavená a prvně rozklížená. Potřebovala odpočinek a změnu. Měla je mít. Píše se rok 1973, listopad, a Black Sabbath vydávají Sabbath Bloody Sabbath.

Sabbath Bloody Sabbath

Bez skrupulí a uzardění prohlašuju tuhle desku za mojí nejoblíbenější. Písnička Sabbath Bloody Sabbath disponuje jedním z mých nejoblíbenějších riffů, za kterým následuje krásně odlehčená část v podobně jemných nezkreslených kytar a ke konci zatěžkaný part ve vší úctě přímo posazený na prdel. Ozzyho zpěv mi přijde podivně krystalický, a to nejen v tomto kousku, ale na celé desce. Nejspíše byl v životní formě, stejně jako celá kapela. A National Acrobat – další výborný riff a potvrzení toho, že i Iommi používá aspoň trochu efektů – kvákadlo ve druhé půlce. Fluff – instrumentálka, kde Tony obstarává většinu nástrojů až na nástroje rytmické. Slyším z ní věci, které znám snad stovky let, kapky deště a duhu. Po poklidné meditaci následuje rock and rollová Sabbra Cadabra se syntezátorovým přispěním Ricka Wakemana (klávesista mnoha kapel, třeba Yes). Jedna z mála textově snadno dešifrovatelných písniček na desce. Je o ženských. Respektive o ženě-čarodějce, kterou nikdo nikdy nebude chtít opustit, včetně mě. Další riff, v Killing Yoursefl To Live, je dokonale rytmicky vyvážený. Who Are You. Písnička, o které Ozzy tvrdí, že je to vlastně první věc, kterou složil. „Who Are You vznikla v kuchyni, když moje žena něco vařila. Měl jsem na stole synťák, blbnul jsem s kazeťákem a ta písnička z toho nějak vylezla. Je to první věc, kterou jsem sám složil. Nikdy jsem neuměl na nic hrát (co harmonika v Black Sabbath?). Vždyť ani nevím, co jsem tam zahrál.“ Smutnou a zatěžkanou věc střídá živá Looking For Today. Krásný je zejména lehoučký refrén s flétnami, které měl na starosti opět Tony. Celou desku uzavírá Spiral Architect. V písničce je použito smyčců, naštěstí inteligentně a smysluplně.

Každý kousek desky vyzařuje zvláštní atmosféru, náladu, zamyšlenost, mystiku, jiné vesmíry. Užití syntezátorů se vyplatilo, deska získala další rozměr. Kapela na zde také důkladně využila studiových možností, a to hlavně co se týče kytarových playbacků.

Byla to období úpadku. Chtěli jsme víc volna, víc času doma, méně námahy,“ vysvětluje Iommi. „Začalo to někdy kolem Sabbath Bloody Sabbath. Po Vol 4 jsme přijeli do Los Angeles natáčet Sabbath Bloody Sabbath. Bylo to stejné studio (Record Plant), měli jsme stejného technika (Tom Allome), který s námi pracoval i na všech dalších deskách. Všechno bylo stejné, až na to, že do studia postavili obrovský syntezátor. To byl jediný rozdíl. A pak přišel šok. Nevěděli jsme co dělat, nic nefungovalo jako předtím, nápady nebyly. Ztratili jsme pocit sounáležitosti. Každý seděl a čekal, až s něčím přijdu, ale mě nic nenapadalo. Jako by mě obviňovali, že nemám nápady. Dali jsme si menší přestávku a pronajali hrad ve Walesu. Byl to starý hrad a my jsme hráli dole ve sklepeních. Bylo to tam strašidelné, ale díky té atmosféře zase něco vzniklo. Jednou z prvních písní, které jsme tam složili, byla Sabbath Bloody Sabbath. Začal jsem s riffem, oni se přidali a všechno bylo, jak má být.

Mělo to jednu nevýhodu. Strašili jsme se navzájem tolik, že jsme jezdili spát domů, místo abychom zůstali na hradě. A že to bylo domů daleko. Hrad byl uprostřed pustiny. A měli tam i ducha. Ozzy a já jsme ho viděli. Šli jsme s Ozzym od zkušebny ke zbrojnici a najednou vidíme chlápka v černém. Zašel do dveří a já říkám: Kdo to je? Šli jsme se podívat do místnosti a byla prázdná. Žádný další východ ale neměla. Další den jsme to pak říkali majitelům a oni na to: To nic, toho tady vídáme často. To je duch. Cože? To bylo hodně divné.

Jméno desky bylo převzato z titulku časopisu Melody Maker. Je zajímavé, že se tady poprvé, co se týče grafiky obalu desky, objevuje satanistická image. Titulní obrázek člověka (muže nebo ženy?) škrcené hadem, obklopené jinými osobami se šílenými výrazy v očích, v pelesti postele lebka a číslo šelmy, evokují obětování, satanistické orgie. Teutonská typografie názvu desky už jenom dokresluje zlovolnost celého výjevu. Zajímavé je, že obsah desky nekoresponduje s obalem. Obal by se hodil spíše pro black metalové smečky. Ale budiž, naštěstí neškodí.

Deska byla pozitivně přijata fanoušky i kritikou a Sabati konečně dokázali, že nejsou neumětelové z periférie.

Nastává dvouletá albová odmlka vyúsťující v šesté regulérní album Sabotage.

Sabotage

Sabotage vydaná v roce 1975 dosahuje dozajista nejvyšší umělecké kvality. Trend započatý na Vol. 4 je tímto albem vycizelován k dokonalosti. Osobně bych album ale zařadil pod Sabbath Bloody Sabbath a Master Of Reality, i když paradoxně Sabotage obsahuje písničku s mým úplně nejoblíbenějším riffem a to úvodním riffem Symptom Of The Universe. Album totiž nenese tolik skvělých nápadů. První věc, Hole In The Sky, bych zařadil ke standardním kouskům Sabatů. Zajímavý je neočekávaný konec, ze kterého vyrůstá instrumentálka Don`t Start (Too Late). Těžko říct, co by měl název evokovat, nabízejí se zase drogy, nicméně skutečnost je více prozaická. „Technik, legrační chlapík, pořád říkal: Nezačínejte! Nezačínejte! Pozdě. My už jsme začali.“ Říká Iommi. Symptom Of The Universe jednoznačně nad ostatními věcmi vyčnívá, ovšem dá-li se to říci o kvalitativně vyrovnaném albu, jakým Sabotage bezesporu je. Dokonalý riff (zkuste si ho zahrát na velkém aparátu – je to maso), skvělý akustický závěr. Zabijácky pomalý začátek písničky Megalomania se v polovině překlopí do dalšího výborného riffu. Pro kytaristy bude možná zajímavý příklad použití phaseru (typ kytarového efektu) v sólu, následném riffu a sloce. The Thrill Of It All obsahuje výborné změny a další pěkný riff po úvodním rozjezdu. Tímhle způsobem se hrálo na konci let devadesátých a začátku nultých a v podstatě se hraje v některých odnožích rocku a metalu dodnes. Supetzar je velmi zvláštní věc s podivnou gotickou atmosférou. Postupně navršené hlasy jsou mistrně dovedeny k vrcholu. Supertzar se taky stala koncertním intrem kapely. Text Am I Going Insane vypovídá o frustrujícím údělu rockové superhvězdy. Euforie, že jí člověk je, už opadla – a co teď. Zbývá už jen to špatné. Je faktem, že tahle písnička měla být titulní věcí Ozzyho sólového alba. Minioperka The Writ řeší problémy kapely se soudy (viz níže). Písnička je pěkně poskládaná a vyřešená až na prostřední předěl, který působí dost šroubovaně. Triangl a plačící Ozzy jsou zvukově zajímavé momenty. Po konci The Writ ještě následuje asi dvaceti sekundová srandička v podání Ozzyho a klavíru. Pak album definitivně končí.

Sabotage, jehož tvorba a produkce trvala celý rok (první album bylo natočené za 3 dny), obsahuje spoustu podivných zvuků ze všemožných nástrojů a je zajímavé, že si je Sabati, až na sbor v Supertzar, obstarali sami. Poselství a smysl některých textů se poměrně špatně interpretuje. Tony: „Slova napsal Geezer (Hole In The Sky). Taková všeobecná záležitost. Je to o astrálních rovinách.“ Druhou stránkou vycizelované a vrstevnaté hudby je nemožnost v základním obsazení ji živě reprodukovat, což poměrně značně frustrovalo Ozzyho, který album, ač později ho uznává jako nejlepší, po vydání dost nenávidí.

O daném období nikdo moc nemluví. Sabati deskou potvrdili, že jsou pořád hard a heavy, což se některým fanouškům kvůli předchozímu počinu moc nepozdávalo. Kritiky album adorují, fanouškům se zřejmě také líbí. Kapela je ale čím dál tím víc unavená. Iommi říká, že se  trápili, i když to vlastně nebylo tak hrozné. Tou dobou se na Sabbathy snášela smršť žalob od bývalých manažerů. Bill Ward pořád mluví o únavě, sebezničení a postupném odcizování a o tom, že si vlastně nic moc nepamatuje. Po desce následovalo famózní turné.

Kapela dosáhla uměleckého vrcholu. Síly původní sestavy Black Sabbath se definitivně vyčerpaly a následovat už bude jenom pád…

JACQUES


ČTĚTE CELÝ SERIÁL O BLACK SABBATH