ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 8428 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Black Sabbath aneb ze špinavé díry

0 Redakce 25.6.2009

Po stručném uvedení do děje se na Black Sabbath ve třetím díle seriálu podíváme z perspektivy jejich tvorby. Rád bych upozornil, že vycházím z remasterovaných CD, která byla vydána někdy v polovině 90. let. Seznamy písniček a jejich pořadí nemusí nutně odpovídat původním originálním deskám.

Black Sabbath

Pořádný debut. Na značce Vertigo. Nahraný za dva dny a 600 liber. Totální underground. Symbolicky vydaný v pátek 13. února 1970. Nikdo tak nevypadal, nikdo tak nehrál. Jedinečný zvuk. Teprve rok před tím vydali Led Zeppelin první album, In Rock od Deep Purple nebylo na světě a všichni ještě žili na tripu psychadelických let, i když už mnozí s kocovinu. Black Sabbath uvedené zvukem deště a zvonů (jedním z největších klišé metalu) bylo na světě – otec Ozzyho se ho navíc zeptal, když desku slyšel, jestli si je jistý, že jenom pil, když to natáčeli. Řízné riffy, Ozzyho mečivý vokál, kapela perfektně sehraná. Paráda. V roce 2005 na koncertě v Praze byla Black Sabbath jednoznačně nejlepší a nejpůsobivější písničkou. The Wizard. Jedna z mých nejoblíbenějších věcí od BS. Dodnes ujíždím na bicích vyhrávkách ve sloce a úvodní kytarové sólo jsem chtěl vždycky umět. Žádné jiné mi snad nikdy nepřišlo tak dobré. Behind The Wall of Sleep a N.I.B. Další klasiky. Obzvlášť často na playlistech koncertů zařazovaná N.I.B. Sleeping Village, The Warning a Wicked World v druhé půli alba jsou též výborné (Wicked World ovšem nebyla v anglické verzi desky zahrnutá – vydána byla před tím na B straně singlu předcházejícímu desku). V The Warning (autorem není nikdo ze Sabatů) jsou pak zřetelně slyšet bluesové kořeny kapely. Hudebně zcela stranou pak stojí Evil Woman, která také není původně napsána kapelou, ale je převzata od kapely Crows.

Tony k písničce Black Sabbath dodává: „Ta písnička přišla jen tak. Je to fakt divné.“ Deska byla nahrána prakticky živě s minimálními dotáčkami na osmistopý magnetofon. Tony se pokouší debut vystihnout krátce: „Říkali jsme si: Máme na to dva dny a jeden z nich je na míchání a měli jsme pocit, že za takovou spoustu času můžeme být ještě vděční, takže jsme všechno nahráli živě. Většinu skladeb jsme ani nehráli podruhé, protože nám říkali: To stačí, to bude dobrý. Další song.

I když singl Evil Women/Wicked World vydaný asi měsíc před albem, vzbudil minimální pozornost, album se dostalo na osmé místo v Anglii a třiadvacáté v USA.

Ozzyho táta byl rád, že Ozzy dělá něco, co ho baví a čemu se konečně dokáže pořádně věnovat. Bill měl jiný problém. Jeho otec nebyl schopný a ochotný Billovu práci akceptovat. „Táta byl na jediném koncertu. Nemohl se dívat, jak se trhám na kusy, jak dávám do bubnování tolik agrese, tolik síly a že to dělám každý večer. Věděl, že hudbu miluju, ale nemohl se na mě dívat. Nedělalo mu to dobře, zatímco máma to milovala. Byla na spoustě našich koncertů v Anglii. Jo, mámy na nás chodily.

Po vydání debutového alba bylo k dispozici o něco víc peněz. Ne o moc, ale aspoň bylo na jídlo a pár věcí navíc. Kapela nežila daleko od hranice chudoby. V tomto období se začala kapela věnovat intenzivně chlastu a drogám. „Neznám lepší práci než být rockový muzikant. Člověk může být neustále nalitý a vůbec to nevadí,“ říká Ozzy. Chlast, hulení, sedativa, to bylo v téhle době na denním pořádku. Iommi: „Jakmile se dostala deska na trh, začali jsme vydělávat peníze. Ty chodili na firmu a my nic neřešili a taky z nich nic neměli. Jenom jsme chtěli točit desky a koncertovat. V tuhle dobu taky začíná mít Bill Ward okno a to mu v postatě vydrží celých deset let. Permanentně v lihu a deset let pryč. Já si to užil jenom půl roku a řeknu vám je to dost divný. Bílo."

 

Nicméně deska se prodávala dobře, koncerty byly větší a větší a začalo se pracovat na druhém albu. Kapela skládala na turné a písně vznikaly velmi rychle jako u první desky. Skupina si byla dobře vědoma zmatku ve světě, v Americe (viz War Pigs). Drogy se braly po kilech. Od kapely se i dost očekávalo. A dočkalo!

Paranoid

Vydání 18. září roku 1970. Ten samý rok co Black Sabbath. Obdivuhodný výkon. Desku otevírá War Pigs, věc protestující a mluvící o válce ve Vietnamu, sporu jedince s industriálním molochem. Výborné zvuky v pozadí dokreslující úvodní kytarový riff, kvílející tóny hrající na struny strachu kdesi v mozku schované. Všichni slyšeli o bombardování a tady ho zažívají. Paranoid. Asi nejslavnější vycpávka v dějinách hudby! Všichni znají, všichni vědí. Paranoid jednoznačně potvrzuje, že v jednoduchosti je síla! Osminový riff donutí člověka hýbat tělem. Bicí vše jen utvrzují. Dál následuje Planet Caravan. Moje asi nejoblíbenější balada od Sabatů. Četl někdo příběhy Pilota Pirxe od Stanislava Lema? Hvězdná prázdnota a smutek. Planet Caravan mimo jiné výborně předělala Pantera na svém třetím albu. Iron Man. Oblíbený železný muž. Nastokrát předělávaný, u nás třeba Třemi sestrami. Pěkně vystavěná skladba, elektronický hlas na začátku evokující robota, melodický rif, opět moc pěkná práce bicích. Sic výborná věc, ale mám radši jiné. Electric Funeral, Hand Of Doom, Rat Salad a Fairies Wear Boots. Další skladby které se na desce nacházejí. Výrazně nepřevyšují, ale ukazují, že Black Sabbath jsou schopní složit kompaktní písničku. Electric Funeral má velmi zajímavé tempo. Taková předdoommetalová věc. Hand Of Doom – poměrně složitě strukturovaná věc. V podstatě několik krátkých písniček v sobě. Změny rytmu a tempa dovedou Sabati k dokonalosti na další desce. A téma? Drogy. Dost natvrdo. Fet v kapele (je pozdě otočit, měl jsi se poučit, cena že si lžeš, teď umřeš – poslední čtyři verše textu). Následuje instrumentálka Rat Salad. Fairies Wear Boots (Víly nosí holínky). Ne moc známá písnička, která má ale moc pěkný a vtipný text, který si zaslouží přeložit. Trochu ho přebásním, neboť nesnáším doslovné překlady textů anglickou češtinou.


Víly nosí holínky

Jdu domů takhle pozdě v noci
hodně se vylekám,
při pohledu z okna dost zírám,
víla v holínkách s trpaslíkem v objetí tančí.

Víly nosí holínky, musíte mi věřit,
viděl jsem to, viděl, opravdu nelžu vám!

Víly nosí holínky, musíte mi věřit,
viděl jsem to, viděl, na vlastní oči sám!

Ptám se doktora, co na to může mi dát,
on si mě proklepne a povídá:
Chlapče, chlapče, to už je moc,
hulíš a smažíš, není pomoc!

Nechal jsem si vás představit pod holínkami, co chcete. Nicméně slovo boots a holínky je zde spíše myšleno jako vysoké boty, ne přímo jako holínky do deště, ale jako pracovní boty, i když s představou gumových holínek je text asi vtipnější. Další písničky o drogách budou následovat.

Na tomto místě je zajímavé poznamenat, že i když si většina asi myslí, že texty byly zejména Ozzyho záležitostí, ve skutečnosti byl hlavním původcem textů a sloganů Geezer Butler. Kapela tenkrát fungovala demokraticky a všech rozhodnutích se hlasovalo. Poslechněme si k textům Wardův komentář: „Geezer psal slova, Ozzy taky. Pak jsme si sedli, poslouchali, říkali dobrý. Ozzy je interpret a nakonec je na něm, jak to se slovy udělá. U spousty textů člověka napadá, co to ti debilové tam napsali? Co se to tam k čertu zpívá? Ozzy to skousnul. On musel. Někdy se taky málem posral smíchy. Nevím, jak je Geezer citlivý, ale strávit tolik času psaním textů, kterým se pak někdo vysměje, to by se mi nechtělo.

Vraťme se ale k desce Paranoid. Tony Iommi si velmi dobře vybavuje, do čeho se častokrát zvrhlo skládání materiálu. Všichni ostatní si odcházeli do hospody a nechávali ho, aby se s psaním mořil sám. „Tehdy jsme skládali a vydávali společně, ale kdybych s něčím nepřišel já, ostatní by nedělali nic.“ Tento přístup se postupně neustále zhoršoval až vyvrcholil někdy v období před deskou Never Say Die. O tom ale později, v dalším článku. Album se mělo původně jmenovat War Pigs, ale nakonec bylo zvoleno pro Ameriku přívětivější Paranoid. Vznik skladby představuje dokonalou týmovou práci. Paranoid byl prý napsán poté, co manažeři firmy přišli s tím, že je deska moc krátká, že by to chtělo ještě něco. „Jo to byl náš pátý člen. Ten měl už všechny songy nahrané. Přišli jsme do studia a neměli dost písniček na desku. Koukali jsme na sebe, přemýšleli a Tony spustil. Naštěstí to někdo nahrál a už to jelo. Brzy každý přišel na to, co se tam hodí nejlíp. Celé to trvalo 20 nebo 25 minut.

Deska znamenala obrovský úspěch a dosáhla na první místa v žebříčcích. Kritiky byly ale nemilosrdné, i když už se objevovaly i pochvalné články. Za všechny nepochvalné viz následující z pera Nicka Toschese, kterou uvádí ve své knize o Black Sabbath Steve Rosen:

Fetují a provozují skupinový sex. Nic pro ně není dost zvrácené, dost bizardní. Noří se hlouběji a hlouběji do perverze na svém tripu do pekla, které stvořili k obrazu svému. Orgie, incest, drogy, homosexualita, nekrofilie, veřejné šťourání v nose, satanismus, ba i živé oběti.

To je dost nespravedlivá kritika,“ nechává se slyšet Steve. „Nikdo z kapely nebyl nikdy přistižen, že by se během vystoupení šťoural v nose!

No vida, kam to čtyři „neumětelové“ z Birminghamu dotáhli. S příští deskou až na vrchol.

JACQUES


ČTĚTE CELÝ SERIÁL O BLACK SABBATH