ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 7379 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Black Sabbath a Zeus aneb jak se chytá druhý dech

0 Redakce 12.7.2011

Sabbaty právě nacházíme na přelomu éry. V hudbě i životě kapely. Jsou slavní, vyčerpaní, bez Ozzyho a rohy vystrkují kapely tzv. nové vlny britského heavy metalu, které začínají stárnoucím bardům dávat na frak.

V tento moment vstupuje Deux Ex Machina Ronnie James Dio, aby vlil novou energii kapele do žil a vdechl jí druhý dech. Mezi zpěváky jeden z nejsilnějších. A propos. Za ony rohy vděčí rocková a metalová subkultura pravděpodobně právě Diovi. Bylo to jeho typické gesto.

No. 9 – Heaven And Hell

Neon Knights. Příjemná, skočná a předznamenávající celou desku. Children Of The Sea. Prý první věc, kterou spolu Black Sabbath a Dio napsali. Nejvíc mi připomíná staré věci s Ozzym. Je to nejspíš valivým riffem, který následuje po klidném úvodu. Lady Evil. Z prvních čtyř věcí pro mne nejslabší, ale dobrý zpěvák dělá hodně. A je to tady Nebe a peklo! Aneb symbolicky Dio a Black Sabbath. Jeden z nejlepších riffů a jedna z nejvýraznějších rockových skladeb. Více netřeba komentovat. Jedna z nejlepších věcí od Sabbatů. Po Heaven And Hell následuje Wishing Well. Studna přání. Svižná a zpěvná věc. Což se dá říci i o Die Young, i když u té je to z názvu i textu pochopitelné. Walk Away. Trochu podobná Lady Evil. Dobře poslouchatelná věc. Nepřekvapí, ale ani neurazí. To samé platí i o Lonely Is The Word. V té pokaždé zbystřím, když poslouchám první sólo.

Co říci. Ač mám Ozzyho rád, konečně někdo v Black Sabbath zpívá. Album v podstatě nastavilo standard pro alba následující a i když si ho cením s ještě pár alby nejvýše, celkově mi přijde zvukově a skladatelsky uhlazené až sterilní. Všechno pracuje, jak má a celé album příjemně a rychle plyne. Předchozí desky byly pomalejší. Je znát řemeslná dovednost. Chce se mi trochu říct, že to nejsou Black Sabbath, ale neřeknu. Byla by to blbost.

Částečně moje slova potvrzuje Tony Iommi: "Když přišel Dio, poznali jsme úplně jiný způsob práce. Museli jsme být o něco profesionálnější…" "…Ronnie zpíval přes riffy na místě, kde by Ozzy spíš zpíval s nimi. Bylo to pro nás prostě něco nového a my se s tím museli poprat. Taky jsme s Ronniem začali být podivně "gothic". Všichni ti draci, rytíři a krásné pany."

Bill vzpomíná, jak vznikla Heaven And Hell: "Bylo pátek odpoledne po dlouhém a úmorném týdnu. Ronnie si sbalil věci a jel domů. Myslím, že to byl Geezer, kdo začal hrát na svou basu. Zaslechl jsem to, zvenčí přiběhl dovnitř a začal hrát. Pak seběhl Tony po schodech, myslím, že byl ve spoďárech, a povídá, že by k tomu něco měl." Skladba pak vznikla za 45 minut.

A ještě malá zajímavost. Na albu hraje na klávesy Geoff Nichols. Když mezi Never Say Die! a Heaven And Hell odešel z kapely i Geezer, byl to právě on, kdo ho na postu basáka nahradil. Tady přichází ke slovu názor zasvěcených, že basovou linku k Heaven And Hell pravděpodobně složil Geoff a ne Geezer. Geoff se poté se přesunul ke klávesám a od té doby je jeho přítomnost na deskách i koncertech prakticky stálá, i když se o tom, až na výjimky, moc nemluví. A co ta zajímavost? Geoff Nichols byl původně kytarista. Na klávesy nikdy před tím nehrál.

Ve stejném roce co Heaven And Hell, tj. 1980, vyšel i živák Live At Last. Deska obsahuje nahrávky z Londýna a Manchesteru v původní sestavě. Vzhledem, že na desce je "nejnovější" Killing Yourself To Live, dá se předpokládat, že jsou to nahrávky z let kolem 1974. Deska má i na živák mizerný zvuk. Zajímavá je ovšem skladba Wicked World, která obsahuje improvizace a úryvky jiných věcí. Deska vyšela bez vědomí kapely.

Po vydání desky začalo turné k Heaven And Hell a během koncertu v Minneapolis kapelu opouští Bill Ward. Odešel sám a nebyla to náhoda. Ve Wardovi už delší dobu probíhal vnitřní konflikt: "Já a Ozzy jsme byli kámoši. Byli jsme tým. Když Ozzy odešel, říkal jsem si: Do prdele! Co to je? Co se to kurva děje, kluci? Velice rychle jsem šel ke dnu. Neuvěřitelným způsobem jsem chlastal. Byl jsem ožralý 24 hodin denně… Na nahrávání Heaven And Hell si vůbec nevzpomínám. Koncety mě nudili. Ron (Dio) se snažil, ale já si říkal: Je to pryč, je to pryč, je to pryč… Ronnie byl můj kámoš, ale hudebně jsme si nerozuměli. To co dělal, se mi nelíbilo… Flaška pro mě začala být důležitější než cokoliv jiného. Neměl jsem tenkrát Tonymu lhát, když jsem říkal, že klidně můžem vzít Ronnieho, že to bude v pohodě."

Kapela se vymluvila na smrt matky Billa Warda, což byla shodou okolností pravda a vzala na záskok Vinnie Appice.

Vinnie vzpomíná: "Ron (Dio) mi zavolal a povídá, že potřebují bubeníka, že mám přijít si zahrát. Sešel jsem se s nimi a vůbec jsem jim nerozumněl. Ptal jsem se Dia, co to sakra říkají?" Tady Appice naráží na to, že on a Dio jsou Američané, kdežto Geezer a Tony Britové a Appice jim díky akcentu moc nerozuměl.

Tony: "S Vinniem jsem si zahráli a byl dobrej. Jenomže měl hrozně malou bicí soupravu. Bill měl dva kopáky a on jenom tu malou soupravu. Říkal jsem si, aby byl přes všechny ty moje kytarové aparáty slyšet. Po prvním koncertě ze mne obavy spadly. Slyšet byl výborně."

Nakonec Iommi Wardovi, který nevěděl, co chce a co má dělat, a který se válel v bahně svých vnitřních problémů, nakázal, ať se sbalí.

Vinnie Appice kapelu obhajuje: "Nevěděli, jestli se Bill vrátí. On si odešel a muselo se zrušit pár koncertů. První měsíc to byla dočasná spolupráce a pak mi řekli: Jde nám to s tebou výborně. Bill se stejně nevrátí. Odteď jsi v kapele."

Vinnie Appice nasedl do rozjetého vlaku: "Deska Heaven And Hell byla venku, hrál na ní Bill Ward, ale kluci říkali, že uděláme novou. Pak jsme s Diem nahráli Mob Rules. To bylo něco. Studio bylo zamluvené od dvou a kapela se nesešla dřív jak v sedm. Ale zvládli jsme to a lidi začali uznávat kapelu i se mnou a s Ronniem."

No. 10 – Mob Rules

Turn Up The Night je velmi dobrá věc. Naschvál si ale pusťte hned za sebou úvody Turn Up The Night a Neon Knight. Nepřipadají vám podobné? Voodoo mě popravdě moc nezaujalo. The Sign Of The Southern Cross si zase cením vysoko. Sabbatovsky zatěžkané. Zajímavý je klávesový podkres. Instrumentální E5150 je klasická předehra nebo předěl. Nicméně dobře napsaná a zpracovaná. Hodila by se na začátek koncertu. The Mob Rules. Opět dobrá a dobře poslouchatelná věc. S prvními tóny Country Girl se mi připomněli "staří" Sabbati. Písnička jak vyšitá z prvních alb a dost u mě boduje. Slipping Away je další výborný kus. Skvělé kontra kytary a bicích. Falling Off The Edge Of The World. Kus na úrovni. Zaposlouchejte se do čisté efektové kytary. Iommi efekty moc nepoužívá a tohle je jedna z poměrně vzácných aplikací. A nakonec znatelné zpomalení v podobě Over And Over. Dio prostě ty kantylény umí.

Mob Rules sice neobsahuje výrazné hity jako Heaven And Hell, ale přesto je deskou lepší. Má vyšší úroveň, není tak uhlazená a je syrovější. Bohužel je také znatelné, že bubnuje někdo jiný než Ward. V tom dobrém slova smyslu pro Vinnie Appice, nicméně špatném pro Warda.

Po Mob Rules následovalo oficiální živé album Live Evil. Jestliže se už během nahrávání Mob Rules objevovaly mezi členy kapely třecí plochy (navzájem si prý přemixovávali písničky bez vědomí ostatních), pak Live Evil bylo oním posledním hřebíčkem do rakve.

"U Live Evil se kapela opravdu rozpadala. Byly tam osobní spory, finanční spory, pletla se do toho spousta manažerů. Odehráli jsme koncerty, materiál přišli smíchat do studia, já jsem tam byl, ale Geezer a Tony ne. To mě zklamalo. Byla to skvělá kapela. Hrozně mě bavilo s nimi hrát. A pak mi povídá Ronnie: Hele, zakládám kapelu. Jdeš do toho se mnou?" A Vinnie Appice řekl: "Kurva jo."

U alb s Diem jsem na komentář k písním trochu skoupý. Bohužel mi trochu splývají a stylově se muzika produkovaná Black Sabbath začíná odchylovat od šálku mé kávy nebo spíše od šálku mého čaje. Zlí jazykové by chtěli říci, že Black Sabbath s Diem zní jako Rainbow a ti zase zněli jako Elf. Hádejte jaký zpěvák všechny kapely spojuje.

Nicméně teď není ani Dio ani Appice. Co dál?

Jacques