Rudy Linka: Světový jazz na Hradě
0 Redakce 25.11.2009Svými všestrannými aktivitami se Rudy Linka jedinečným způsobem zasloužil o propojení špičkového světového jazzu s českou scénou. Základní vnitřní motivací jeho působení je zásada neustále se učit u těch nejlepších – a o to, co se naučil, se snaží podělit s dalšími zájemci. Mezi jeho přímými učiteli byli mnozí kytaroví velikáni, do svých formací získává prestižní spoluhráče a se svými organizátorskými projekty zpřístupnil česká vystoupení osobnostem z mnohých krajin. Tato jeho činnost vyvrcholila založením festivalu Bohemia Jazz Fest, který od roku 2006 každoročně probíhá na náměstích v různých českých městech.
Pražský rodák (1960) se začal o hudbu zajímat již jako teenager a na Lidové konzervatoři studoval jednak klasickou kytaru u Milana Tesaře a jednak základy jazzové teorie a interpretace u Karla Velebného. Jako devatenáctiletý emigroval a následujících pět let strávil ve Švédsku. Pro Linku je symptomatický i jeho důvod k emigraci. Nebyly to primárně obvyklé politické a ekonomické pohnutky, ale touha po vědomostech. Jak sám vyhlásil: „Do Švédska jsem odcházel s tím, že se chci naučit jazz. Na konci 70. let v Československu nebylo vůbec nic. Jen pár lidí, kteří nějak učili jazzovou kytaru, ale vlastně neučili. Tady se o tom vědělo málo. Myslel jsem si, že ve Švédsku budou vědět vše, ale nebylo to tak.“
Švédsko Linka pociťoval jako odrazový můstek do Spojených států a k dosažení tohoto cíle mu dopomohla náhoda, na kterou se však dlouhodobě připravoval. V tom čase žil ve Švédsku slavný kontrabasista Red Mitchell a Rudy s ním nahrál skladbu, kterou pak poslal na Berklee College of Music. Na základě této vnikající nahrávky mu z Berklee okamžitě nabídli stipendium. Na Berklee setrval rok, a i když se zde setkal s jazzovými legendami a za spolužáky měl desítky výborných kytaristů, nebyl spokojen s příliš neosobním průběhem studia. Proto se rozhodl pokračovat ve studiu v New Yorku na New School, kde setrval dva roky a kde jako pedagoga získal Johna Abercrombieho. Stali se dlouholetými přáteli a nahráli spolu několik úspěšných alb. Kromě důkladného vzdělání na školách bral Linka též soukromé hodiny u velikánů jako John Scofield a zejména Jim Hall, který jeho hudební vývoj i současnou podobu jeho hry ovlivnil nejvýrazněji.
Linka není jenom věčným studentem, ale sám dosáhl v USA jako prestižní pedagog mnohých úspěchů. Šest let byl vedoucím hudebního oddělení na newyorské The Day School, dává mistrovské lekce na různých amerických konzervatořích a působí též jako soukromý učitel.
Série dlouho připravovaných šťastných náhod pokračovala i v New Yorku. Začátkem 90. let měl angažmá v malém klubu Visiones, specializovaném na nadějné mladé formace. Tady ho oslovil Matthias Winckelmann – majitel mnichovské firmy Enja, která své desky distribuuje celosvětově – a nabídl mu možnost vydat dva tituly. Nahrál je v triu s Georgem Mrazem a Marvinem „Smitty“ Smithem a oba vyvolaly ve světě jazzu pozornost. Zároveň se tyto desky staly velkou propagací českého jazzu: to, že jde ve dvou případech o české hudebníky, naznačují slovní hříčky v nadpisech a navíc Linku navzdory rokům jeho zahraničního působení ve světě vnímají a označují jako „českého kytaristu“. První ze zmíněných CD – Czech It Out (1994) – získala ocenění „album měsíce“ v časopise Audio a v německém časopise Jazz Thing Magazine ji začlenili mezi deset nejlepších nahrávek roku. Další album – Always Double Czech (1996) – mělo v Down Beatu skvělou recenzi a ocenění čtyřmi hvězdičkami. Linkovu výraznou pozici na americké jazzové scéně dokazuje i to, že se roku 1998 v anketě Down Beatu v kategorii talentů zasluhujících větší uznání umístil mezi nejlepšími světovými kytaristy.
V dalších letech se už Linka nemusel spoléhat jenom na účinkování v malých klubech v místě svého bydliště a každoročně se svými formacemi, ve kterých se objevovali jak světově etablovaní hudebníci, tak i perspektivní talenty, mohl hrát i na evropských zájezdech. Stejný princip výběru spoluhráčů dle kvality jejich výpovědi, bez ohledu na popularitu, uplatnil Linka i na personáliích svých desek. Až dosud jich pod svým jménem vydal čtrnáct. Jedna z nich – Rudy Linka & Miles Evans Quartet – byla nahrána živě v rámci cyklu Jazz na Hradě a její recenzent Vladimír Kouřil vystihl základní zaměření: „ Na styl hry Rudyho Linky měli určitě zásadní vliv spíše Jim Hall a jeho kytaroví souputníci dospělé jazzové moderny než pozdější stylotvůrci jazzrocku s jejich elektronikou prodlužovanými, ohýbanými a barvenými tóny.“ Lubomír Dorážka v recenzi jiné Linkovy desky, nazvané Trip, kterou nahrál s kontrabasistou Mikem Formankem a bubeníkem Billem Stewartem, vyzdvihuje další Linkovu vlastnost: „Linka je tu svým věhlasnějším kolegům zcela důstojným partnerem. Jejich hudba se nejen příjemně poslouchá, ale také zaujme potvrzením, že standardní jazzové kolektivní vyprávění, byť by nevyráželo na odvážné výpady nových světů, má stále plné právo na existenci.“ Dorážkou konstatovaná Linkova přizpůsobivost těm nejlepším spoluhráčům se potvrdila i na jeho dosud posledním titulu Songs. Zde prezentoval „rytmickou sekci snů“, a to kontrabasistu Larryho Grenadiera a bubeníka Paula Motiana. Jde o osobnosti, jaké by na svých deskách rádi uvedli nesčetní hudebníci vyznávající lyrický interaktivní koncept tria, jenže ti si spoluhráče nekompromisně starostlivě vybírají.
Na Hradě Linka se svým triem představí dva mladé hudebníky z New Yorku. Budou to kontrabasista Dan Fabricatore, který má na svém kontu spolupráci a nahrávky s osobnostmi, jako jsou např. John Abercrombie, Nora Jones nebo Dave Liebman. Další člen tria – bubeník Richard Livingston Huntley – absolvoval v New Yorku studia na Manhattan School of Music a následně do současnosti na této škole zůstal jako pedagog. Rád hraje v různorodých hudebních prostředích, kromě jazzu preferuje též blues, klezmerské skupiny a brazilskou hudbu. Nahrával a účinkoval mezi jiným s osobnostmi jako jsou John Blake, Luis Bonilla, Cameron Brown, Mulgrew Miller, Shunzo Ono, Ralph Peterson.
IGOR WASSERBERGER