Pěchota: Velké festivaly není naše cesta
0 Redakce 12.11.2009Pětičlenná středočeská Pěchota se chlubí druhým albem. Jmenuje se jednoduše Pěchota II. a oproti dva roky starému debutu G8 je na něm nepatrně více tvrdosti a současně výraznějších melodických nápadů. Velmi sympatické je, že nabízí pouze osm písniček. Nepřesytit posluchače a necpat mu pod nos tzv. vatu je myšlenka, kterou by měli dodržovat úplně všichni, od první ligy po venkovský potěr.
„Deska je barevnější než ta předchozí. Za sebe mohu říct, že jsem se jako autor některých písniček snažil přinášet už první nápady tak, aby v nich bylo více harmonie i melodie, přitom aby zůstaly stejně úderné jako pecky z debutu. Snažili jsme se tak o kontrasty,“ vysvětluje kytarista Ondřej Pátek.
Ve svém zvuku Pěchota mísí vlivy klasického rocku, hard coru i nu-metalu, které proměňuje ve svižný crossover. Na světě je proto, aby bavila lidi, kteří si najdou cestu na její koncerty. Původně totiž bavila především sebe. Teprve po soutěži Rock Nymburk v roce 2007, kterou vyhrála, usoudila, že je schopna oslovovat nové posluchače. Odtud už vede snadná cesta k rozhodnutí v načaté práci poctivě pokračovat. Navíc zkušený bubeník Milan Vipler, jenž je o dvě generace starší než jeho spoluhráči, moc dobře ví, zač je toho na rockové scéně loket a že je třeba mít vůli i trpělivost.
Když kapela vznikla, nebrala se příliš vážně. Podle slavného filmu se pojmenovala Hvězdná pěchota. Potom přišla SuperStar a s ní její podrubrika „Hvězdná pěchota“, do toho se kapela rozhodla brát víc vážně, pročež svůj název zkrátila na současný.
„Každý člen kapely je z úplně jiného těsta, poslouchá jinou muziku. Písničky jsou kolikrát výsledkem dlouhých debat, ale myslím si, že jim to pomáhá. Nechceme sklouznout k ničemu ortodoxnímu, chceme, aby měly nějakou barvu,“ říká baskytarista Vašek Kalaš. Zpívají česky, neboť soudí, že texty jsou klíčové. Hledají v nich smysl, vyhýbají se prázdným blábolům. Text je povětšinou na světě dříve než hudba, což není postup v našich luzích zcela obvyklý. Textařem Pěchoty je ale externí člen Jiří Modranský a s ním to prý jinak nejde.
„Je kuchař – pankáč, neřízená střela. Podle mě to není normální člověk, je svým způsobem geniální. Má obrovský obecný přehled a díky tomu je studnice nápadů. Padají z něho texty a my jen vybíráme ty, které nás osloví. Některé jsme třeba i poopravili, ale s většinou jsme naprosto spokojení,“ přibližuje Pátek.
Pěchota se loni představila na několika zajímavých akcích, například na českém letním Sázavafestu, Votvíráku nebo na polském festivalu Jesieň muzyczna v Grodkowě, kde získala v soutěžní části první místo. Letos ale tak vidět nebyla.
„Došli jsme k závěru, že projet za léto deset velkých festivalů není ideální cesta. Tyhle akce jsou spíš jarmark, lidé ani pořádně nevědí, koho poslouchají, hudba jim splývá. Proto jsme v létě vystupovali na menších akcích, na nichž jsme byli chtění a měli jsme i lepší časy,“ vysvětluje Kalaš.
Středočeská pětice se hodlá nadále držet uvedené filozofie. Bude hrát na akcích, kde si ji lidé budou přát, přitahuje ji bezprostřednost na motorkářských srazech a po úspěchu v Polsku by ráda vyrazila znovu za hranice.
JAROSLAV ŠPULÁK
Mirek Kohout – zpěv
Matěj Koudelka – kytara
Ondra Pátek – kytara
Vašek Kalaš – baskytara
Milan Vipler – bicí