Mandrage: Něco jako charakteristický sound neexistuje
0 Redakce 16.12.2009Přestože nové album plzeňské skupiny Mandrage Hledá se žena nevykazuje na první poslech známky tušené dlouhověkosti a o své síle bude muset v časech blízkých přesvědčovat zejména koncertnímu zastávkami a hráčskou samozřejmostí, mladé kvarteto mu mimořádně věří.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že kolekce je pointou loňského společného turné s kapelou Wanastowi Vjecy. Tam se totiž Plzeňští seznámili s Pavlem Karlíkem, takto zvukařem Wanastowek, a ten je posléze přivedl do svého studia Sono, kde pod jeho producentskou taktovkou novinka vznikla.
„Pokud jde o vizi kapely, nemělo na ni turné s Wanastowkama žádný zásadní vliv. My si při něm především splnili sen. Bylo příjemné takové turné absolvovat a ukázat se na velkých pódiích před spoustou lidí. Pavla Karlíka jsme si jako producenta vybrali proto, že je podle nás jeden z nejlepších u nás. Chtěli jsme se posunout, nahrát vyspělé a vyzrálé album. Věřili jsme, že Karlík je přesně ten člověk, který to s námi dokáže,“ říká nejstarší člen formace, kytarista Pepa Bolan.
První album Přišli jsme si pro vaše děti vyšlo v roce 2007. Ačkoliv to kapela zřejmě tak docela nechtěla, oslovila především velice mladé posluchače. Z písničky Kapky proti slzám se stal respektovaný hit, na koncerty Mandrage začalo chodit více lidí a čtveřice začala být vnímána jako právoplatná součást české klubové špičky.
Mandrage
Nejčastější otázka, kterou kapela dostává, je ta na vznik názvu. Padlo už několik verzí. Jako nejpravděpodobnější se jeví ta, že mandrage je typ pálivé luštěniny, která se v Jižní Americe přidává do stejně pojmenovaného rizota.
„Texty jsou rozhodně vyspělejší než na debutu a po hudební stránce jsme se také posunuli. Je to rocková deska se vším, co má takové album mít. Když se nás ale zeptáš, zda jsme našli nějaký charakteristický sound, odpovím, že ne, protože něco jako charakteristický sound dnes už neexistuje. Těch kapel, stylů a zvuků je tolik, že ať uděláš cokoli, vždycky je to sázka do loterie. My v tomhle ohledu nekalkulujeme. Co z nás vypadlo, to je na desce,“ vysvětluje přívětivě Bolan.
Jedním dechem dodává, že album je povedené a odpovídá momentálnímu hudebnímu rozpoložení členů skupiny. Když namítnete, že rozhodně není na první poslech, souhlasně přitaká a snaží se vás přimět nejen jen k poslechu druhému, ale i dalším.
„Má osobní zkušenost s deskama je taková, že když si nějakou poslechnu a hned mi přijde skvělá, tak se mi rychle oposlouchá a už se k ní pak nevracím. Zatímco desky, které mě na první poslech nevezmou a zasunu je někam do šuplíku, si po čase zase vyndám, poslouchám je a nacházím v nich kouzlo a krásu. Každá kapela se neustále vyvíjí. Není to otázka dvou tří nebo pěti lety. Je to dlouhý proces,“ tvrdí Bolan.
Mandrage existují od roku 2001. U vzniku stáli zpěvák Víťa Starý a bubeník Matyáš Vorda. V roce 2004 přibyli do sestavy kytarista Bolan a baskytarista Coopi. V tomtéž roce vyšlo vlastním nákladem debutové album Říkala, že ji trápí cosi. O dva roky později podepsali kontrakt se společností Universal Music, u níž vydali již dvě alba.
V nejbližších měsících zamíří opět na koncertní pódia. Na jaře je čeká turné s Divokým Billem a poté s Rybičkami 48, což bude benefiční projekt s výtěžkem pro dětské výchovné ústavy. V létě následují festivaly a poté i klubové koncerty.
Mandrage jsou:
Víťa Starý – zpěv, kytara
Pepa Bolan – kytara
Coopi – baskytara
Mates Vorda – bicí
JAROSLAV ŠPULÁK