Jazz na Hradě ON-LINE přenos: Jaroslav Jakubovič
0 Redakce 13.1.2010Pohled na personálie dalšího koncertu série Jazz na Hradě navádí ke vzpomínkám na minulost českého jazzu, a to zejména na zvláštní období šedesátých let. Stačilo jenom dílčí uvolnění předcházející izolace a na scéně se objevili noví hudebníci s mezinárodními úspěchy. Skupina Jazz Combo Ústí, ve které front line tvořili Jaroslav Jakubovič a Svatopluk Košvanec, si postupně získala celostátní a záhy i evropský věhlas.
Dokazují to výsledky v jazzových soutěžích. Připomeňme dvojnásobné vítězství na Československém jazzovém festivalu v Přerově (1966, 1967) a buď na prvním místě, anebo alespoň mezi prvními třemi se skupina umístnila též na festivalech v Curychu, San Sebastianu, ve Vídni a Düsseldorfu. Hudba Košvance, Jakuboviče a jejich spoluhráčů (Pavel Štolba, Emil Ženatý, Zdeněk Bartoš) byla zaznamenána na 200 rozhlasových nahrávek, ale nevyšlo s ní profilové album. Combo je zachyceno jenom na supraphonských samplerech Jazz na koncertním pódiu (1962) a Československý jazz 1964.
V roce 1968 Jaroslav Jakubovič nastoupil vojenskou službu. Z Ústí nad Labem přijel na konkurz do Prahy do armádního jazzového oktetu, který vedl pianista Luděk Švábenský. Ten mu oznámil, že jediné místo, které je volné, je barytonsaxofon. Jakubovič je dodnes vděčný za tento impulz, díky němuž se barytonsaxofon stal jeho hlavním nástrojem.
Rozhodnutí emigrovat se zrodilo poblíž místa dnešního koncertu, a to na Hradě. Tehdy tu Jakubovič zkoušel s oktetem a během zkoušky na nádvoří přijely sovětské tanky. Dva týdny po této události se stal dezertérem a emigroval do Izraele; tím pro československé příznivce jazzu jméno Jakubovič na jistý čas jakoby přestalo existovat.
Když se našinec několik let po popisovaných událostech ocitl ve „velkém světě“ a podařilo se mu získat lístek na koncert skupiny Manhattan Transfer, se zájmem si vyslechl konferans Tima Hausera, který ohlásil sólo kapelníka a vynikajícího saxofonisty z Tel Avivu – Jaroslava Jakubovice. Tehdy už si samozřejmě psal jméno neměkčeně, a tak se pak v programovém bulletinu bylo možno dočíst, že jde o špičkového izraelského hudebníka, který spolupracuje s veličinami jako Bette Middler či Paul Simon a nahrává též desky pod vlastním jménem.
Na izraelské hudební scéně Jakubovic záhy vynikl, ale zdejší pobyt přerušil v roce 1970 a odešel do USA studovat na Berklee College of Music. Kvalitní barytonsaxofonisti byli vyhledáváni a Jakubovic přijal angažmá v big bandu Buddyho Riche, po kterém následovalo působení v legendárním orchestru Lionela Hamptona. Další angažmá vyžadovalo od Jakubovice zpětný přechod na tenorsaxofon; získal totiž lukrativní místo v orchestru oblíbené televizní show Dicka Cavetta. Jednou týdně po čtyři roky stál Jakubovic s orchestrem Bobbyho Rosengardena na pódiu hotelu Waldorf Astoria, odkud program sledovaly milióny diváků. Jeho popularitu jen zvětšilo účinkování s dalšími legendami jazzu a pop music. V roce 1978 dokonce byl v anketě Down Beatu třetí v kategorii barytonsaxofon (trojici nejlepších tvořili Gerry Mulligan, Pepper Adams a Jaroslav Jakubovic).
Po celá osmdesátá a devadesátá léta Jakubovic žil v Izraeli; jeho návrat byl motivován i situací v rodině. Matce, která přežila holokaust, slíbil, že své dva syny vychová v Izraeli. Na druhé straně se nechtěl stát výlučně součástí izraelského hudebního průmyslu, i když v něm získal vynikající výsledky jako producent zpěváků. Jeho nejúspěšnějším počinem se stalo album Shaloma Hanocha nazvané Hatuna levana (Bílá svatba). Často spolupracoval též se zpěvačkou Chavou Alberstein, která má mnoho příznivců i u nás. Potom co synové vyrostli a našli své místo v životě (filmový režisér a rockový hudebník), Jakubovic opět střídavě žije v USA a v Izraeli. Na jaře tohoto roku se rozhodl opětovně věnovat především jazzu a o svém záměru informoval George Mraze při obědě v české restauraci v New Yorku. Mraz okamžitě zareagoval a pomohl mu sestavit All Stars skupinu, se kterou nahrál desku Coincidence (podílejí se na ní Randy Brecker, Phil Markowitz, George Mraz, Tom „Bones“ Malone, Adam Nussbaum a zpěvačka Ula Hedwig).
Dnešní koncert vychází právě z tohoto alba a z původního obsazení se kromě leadera setkáme s hráčem na trubku Randym Breckerem (1945). Ten od dob svého průlomového angažmá s kvintetem Horace Silvera (1968) nepřetržitě až do současnosti patří k trendu určujícímu světovou špičku. Událostí, která zůstane památnou, je obnovení spolupráce Košvanec–Jakubovic. Svatopluk Košvanec ještě přibližně tři roky po Jakubovicově emigraci působil v ústeckém combu, ale když se v roce 1972 přestěhoval do Prahy, znamenalo to definitivní konec této formace. Košvanec za padesát let svého působení vystřídal mnohé skupiny a big bandy. Obecenstvu se v rámci cyklu Jazz na Hradě již představil mj. s vlastním orchestrem i jako sólista ČR&SK Big Bandu. Výkon uvedených legendárních osobností nepochybně umocní další tři skvělí hudebníci: Emil Viklický – klavír, Petr Dvorský – kontrabas a Laco Tropp – bicí. Jejich jména jsou v domácím i zahraničním jazzu pojmy a je samozřejmé, že mají bohaté zkušenosti se spoluprací s hostujícími světoznámými hudebníky.
Další zajímavostí je jazzový debut mladé zpěvačky. Berenika Kohoutová (* 1991), dcera spisovatelky Ireny Obermannové a studentka herectví na pražské konzervatoři, se v různých rolích před obecenstvem ocitá od svého dětství. Jako osmiletá hrála Barunku v muzikálu Babička a ve filmu Tatínkova holčička (z cyklu Soukromé pasti) jí režisér Petr Slavík svěřil hlavní úlohu. Každopádně účinkování s jazzmany tak vysokých kvalit je novou a velkou výzvou v Bereničině začínající kariéře.
IGOR WASSERBERGER