Albert Hammond Jr.: Vzdorující tvrďák
0 Redakce 22.7.2008Fanoušci The Strokes mohou konečně zamáčknou slzu a těšit se na návrat své oblíbené kapely.
Mělo by se tak stát začátkem příštího roku, do té doby budou mít však nejméně tři členové dost práce se svými sólovými projekty. Nejvíce pozornosti se momentálně upíná na Alberta Hammonda Jr. a jeho druhé album ¿Como Te Llama?
Mluvit o Albertovi a nezmínit se ani slůvkem o jeho domovských Strokes je stejně tak nemožné, jako psát průvodce naším hlavním městem a vynechat v něm Pražský hrad. Hammond si je moc dobře vědom nelehké pozice své sólové kariéry, jejíž nahrávky budou muset vždy ustát srovnávání s tituly New Yorské pětice. „Vydání první desky Is This It sebou přineslo hodně plusů i mínusů,“ ohlíží se Al za minulostí. „Jednoznačným kladem je fakt, že když máte něco takového, navždy budete součástí showbusinessu. Nikdo vám ten úspěch už nemůže odpárat. Na druhou stranu se poté musíte vyrovnat s pocitem, že ačkoliv budete pracovat na sebelepších albech, všichni je budou srovnávat s tou nezapomenutelnou prvotinou.“ Možná i proto mluvil o obou kapelách jako o dvou odlišných světech. V případě dva roky starého titulu Yours To Keep však zvuková propast nedosahovala takových šíří, o kterých se nás Albert snažil přesvědčit. Novinka je v tomto ohledu o dost odvážnější.
Zatímco sólový debut vznikal převážně během cest na turné k zatím poslední nahrávce The Strokes The Impressions Of Earth, práce na ¿Como Te Llama? probíhaly za striktně daných podmínek ve studiu. V jednom z prvních rozhovorů k desce Albert dokonce tvrdil, že si čas potřebný k vytvoření titulu propočítal a dospěl k termínu pěti týdnů. „Odhalil jsem zase jinou stránku své osobnosti. Stále je to melodická deska, ale snažil jsem se vyhnou tomu, co jsem vytvořil už minule. Myslím, že se mi to podařilo. Každý poslech přináší nové a nové věci k objevování.“ Do skládání se tentokrát zapojila celá kapela, několik písní vzniklo radikálním krácením z dlouhých instrumentálních opusů. „Zalíbila se mi představa vysvětlit někomu jinému, co slyším v hlavě a sledovat, jak to uchopí on. Skladba pak může dostat formu, o které jsem původně vůbec neuvažoval.“
Španělský název ¿Como Te Llama? se v překladu ptá na osobní otázku Jak mi říkáš? Další skrytý otazník se nachází hned na obalu alba, na němž je vyobrazen hrubý obrys kapely zalátaný na fotografii obývacího pokoje. Naservírovat tolik nejasností ještě před samotným poslechem vyžaduje odvahu hazardního hráče nebo sebevědomí rockové hvězdy. Skladby si většinou udržely čistou písničkovou formu, zvuk však místy zhrubl a z rozverného optimisty se občas dostal do role dramatického bručouna. To však neplatí v případech, kdy se Albert snaží posluchače přesvědčit, že je ve skutečnosti vlastně dobrák a naservíruje jim sedmiminutovou žvýkačkovou ukolébavku s klavírním doprovodem dobrého kamaráda Seana Lennona. Na druhou stranu si však ¿Como Te Llama? potrpí na atypických úvodech, které se nebojí ani ryze digitálního zvuku, a překvapivých zvratech. Na rozdíl od Yours To Keep nejsou hudební linie desky jasně narýsované a na první poslech zřetelně čitelné. Vymanění z područí zpěvných hitů je sice chvályhodně sofistikovaný nápad, v případě Albertovy druhé desky však občas sklouzává do stereotypní snahy o jinakost, kterou by se odlišil od všech svých předchozích nahrávek. Nejjistější místa alba jsou opět v singlových skladbách, které paradoxně patří mezi nejmelodičtější kusy.
Ač se ze sebe Albert snaží setřást nálepku kytaristy The Strokes jakkoli, svojí snahou jen dokazuje, že nejvíc mu to bude stejně slušet s proklatě vysoko pověšenou kytarou v jeho domovském bandu. Své sólové kariéry se však nehodlá vzdát a dokonce přiznává, že má v šuplíčku i nový materiál. „Můžu psát další skladby a zároveň hrát se Strokes. Mám přece dvě ruce.“
ADÉLA PROCHÁZKOVÁ