ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 2720 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Xindl X: Nejraději mám Poslední večeři

0 Redakce 18.11.2010

Když  před dvěma lety vyšlo jeho debutové  album Návod ke čtení manuálu, byl to příjemný  šok. Na české hudební scéně se objevil nový písničkář s originálním rukopisem, kritickými a současně hravými texty i hitovým potenciálem v některých skladbách. Xindl X je od té doby ozdobou koncertů i festivalů, současně se stal respektovaným tvůrcem. Nyní je tu s druhým albem Praxe relativity.  

Tvou kariéru odstartovala písnička Anděl. Máš ji pořád rád?

Mám ji rád, protože vím, že je to „ta“ písnička, která mi zásadně pomohla. I když byla původně psaná ze zášti, okolnosti byly nakonec příznivé. Důvody jejího vzniku bych ale nerozpitvával.

Když  po tobě lidé na koncertech chtějí  Anděla, zazpíváš jim třeba jiného, například toho od Kryla. Zaslouží si to?

Nerad se nechávám někam manipulovat a současně rád provokuju. Myslím si, že je i v zájmu diváků, aby nedostávali jenom to, o co si řeknou. Když to tak je, nic je neobohatí. Pokud člověk ví, co mu na koncertě zahrají, v podstatě stačí, aby si ho představil, a nemusí tam chodit.  

Ještě  než vyšla deska Praxe relativity, uspěla jako hit písnička Láska v housce, tvůj duet s Olgou Lounovou. Byla ta skladba psána se záměrem být hit?

Je to asi hloupé říkat to takhle natvrdo – ale byla. Samozřejmě ne úplně od začátku, ale v momentě, kdy jsem měl hotovou část, konkrétně refrén, napadlo mě, že by to mohl hit být. Když jsem měl půlku písničky, věděl jsem, že to stoprocentně bude singl. Dopisoval jsem ji s tímto vědomím.

Byla od začátku myšlena jako duet?

Nebyla. Jednou jsem se bavil s kamarádem o tom, že by nebylo od věci složit písničku ve stylu „život jako fast food“. Cestou na koncert jsem pak napsal víceméně celý text s tím, že tématem byla „láska jako fast food“. Druhý den jsem to, na úplně jinou melodii, přezpíval své přítelkyni Olince Lounové. Řekla mi, že je to hezké, ale že je to ukradené od písničkáře Pavla Dobeše. Trochu mě to naštvalo, nicméně jsem to začal vymýšlet jinak. Postupně mi do té písničky vlezla arabská melodika a jednou mi Olinka řekla, že by nebylo špatné mít v ní taková ta citoslovce. Na další zkoušce mě napadlo, že by bylo hezké, kdyby to byl duet. Že ho budu zpívat s Olinkou, bylo jasné od začátku. My se totiž seznámili díky tomu, že její vydavatel po nás chtěl duet. Byla to ale coververze a mně se v té době do něčeho takového nechtělo.  

Jak při svých koncertech Lásku v housce prezentuješ?

První měsíc to byl trochu problém. Zkoušeli jsme jiné tóniny, abych to zvládl. Teď už je to tak, že když se mnou nehostuje Olinka, lidé její pasáže odzpívají sami.  

Je na nové  desce písnička, která vznikla za nějakých pozoruhodných okolností?

Poslední večeře byl původně text na skladbu DigiHrách z alba skupiny Kryštof. Obsahově byl tehdy trochu jiný – nešlo o smíření se se všemi, ale jen s jednou osobou. Byla to tedy písnička o lásce. Richard Krajčo mi řekl, že by chtěl, aby to nebyla písnička o lásce, protože jednu tematicky podobnou už na albu má. Tak jsem si ten text schoval a napsal mu DigiHrách. Záhy jsem se ke svému původnímu textu vrátil, natáhl jsem ho na dvojnásobek, posunul jsem obsah a napsal pro něj melodii. Na zkouškách jsme se pak s touhle písničkou strašně prali. Nakonec jsme si přiznali, že je to čistokrevný šanson a je zbytečné dělat z něho reggae. Osobně ji mám z celé desky nejraději.  

Před natočením této desky jsi kompletně vyměnil kapelu. Proč?

Z té staré jsem začal mít pocit vyčerpání. Měl jsem dojem, že něco tlačím před sebou a energie do toho vložená se mi vrací zpátky jen z malé části. Také jsem narazil na to, že když jsem chtěl hrát písničky v jiných aranžích, nefungovalo to. Nemohli jsme se tedy vydávat do jiných hudebních vod, což je pro mě strašně důležité. I když jsem především textař, rád v hudbě experimentuju, hledám nové barvy, nová vyjádření. A tak jsem začal shánět lidi, kteří budou schopni proplouvat mezi žánry a zvládat víc než jeden nástroj. Oslovil jsem bubeníka Davida Landštofa a on přivedl baskytaristu Adama Stivína. Sedli jsme si, dobře to fungovalo, a tak jsem jim hodil lano. Adam ho nepřijal, protože se chtěl věnovat své kapele Navigators. David ho vzal a doporučil mi bratry Cidlinské, se kterými hrával u Anety Langerové. Dali jsme si zkoušku, sedli jsme si a od té doby jsme spolu.  

Kolik skladeb máš takzvaně  v šuplíku?

Zrovna nedávno jsem šuplíky prohrabal a zjistil jsem, že bych ještě jednu desku mohl nahrát. Dělat to ale nebudu, protože to nejsou až tak přesvědčivé věci. Když tomu dám rok dva, napíšu asi lepší písničky.  

JAROSLAV ŠPULÁK