ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 4674 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Wohnout: Do písniček jsme tentokrát mluvili všichni čtyři

0 Redakce 12.8.2011

Čtveřice Wohnout vydala v červnu nové album. Jmenuje se Našim klientům, nabízí patnáct písniček a kapela je prezentuje jako produkt. Na tiskové konferenci ho představila v oblecích a s uvedením „firemní“ funkce každého člena sestavy. Skutečnosti je tento postoj přitom na dotek, protože Wohnout už dávno není pod křídly společnosti Sony Music, ale kolekci si vydal sám.
 

V první a současně stejnojmenné písničce na desce zpíváte, že „…naše firma je trochu v prdeli“. Je to tak?

Matěj: Je to fór, protože my jsme teď paradoxně takříkajíc z druhé strany prdele, tedy v docela dobrém stavu. Nová deska vznikla z radosti a v textech je spousta vtípků. Tohle je jeden z nich. Každý si to ale může klidně převést na celkovou situaci v českém hudebním průmyslu, který prožívá útlum. V souvislosti s naší kapelou bylo to konstatování vtip.

Zasáhla Wohnout krize hudebního průmyslu?

Matěj: To asi ano. Všimli jsme si například, že na naše koncerty chodí méně lidí. Je to pro nás sice pořád ještě v pohodě, ale je jich znatelně méně než v minulosti. Bohužel se to týká v podstatě všech kapel. Myslíme si, že u nás probíhá jakýsi kulturní útlum. Ani na jiných kulturních akcí totiž lidé nepřibývají, nýbrž ubývají. Hudební scénu sleduju od devadesátých let a vím, že funguje ve vlnách. Když jsme v polovině devadesátých let začínali, byla dost dole. Skoro do konce devadesátých let lidi na bigbít nechodili. Šli spíš na techno párty, na kapely ne, a koneckonců nechodili ani na výstavy, do divadel a do kin. Pak se to zlepšilo, ale teď je to zase špatné. Kultura je to první, na čem začnou šetřit, když musí.  

Měly vlny, o nichž  jsi mluvil, vliv na vztahy muzikantů  v kapele?

Matěj: Určitě nás potkala spousta okamžiků, kdy jsme museli něco řešit a v kapele byly napjaté vztahy. Asi to ale tak docela nesouviselo s vlnami, o kterých jsem mluvil. Ty se nás netýkaly, my si jedeme svou lajnu a vždycky jsme si získávali a hýčkali své publikum vlastním způsobem a přístupem. Wohnout nikdy nebyla mediálně známá kapela. Lidé se na nás naučili chodit sami od sebe, ne proto, že jsme trendy.

Honza: Podle mě byla největší krize v kapele hned na začátku. Prvních pět let se nám opravdu nevedlo. Znali nás jen naši kamarádi, takže na nás chodili lidi jenom v Praze a v okolí Jevan. Čekali jsme, že se to rychle zlomí, ale to se nestalo. Po pěti letech jsme z toho byli tak otrávení, že jsme s tím chtěli seknout, protože jsme se shodli na tom, že tahle kapela nemá cenu. Najednou se to ale zlomilo a šlo to nahoru. Od té doby u nás žádná zásadnější krize nebyla.

Matej: Já měl později ještě osobní krizi. Bylo to stejné, jako když člověk dlouho pracuje v jednom zaměstnání a ono mu najednou přestane cokoliv říkat. Naštěstí to bylo krátkodobé a vyřešilo se to. Mluvím sám za sebe, ostatní možná nic takového nepotkalo.  

V hudebních kruzích se tvrdí, že jakási krize v kapele provázela i nahrávání dva roky starého alba Karton veverek. Kapela tehdy prý nebyla v dobré rozpoložení. Bylo to tak?

Matěj: Bylo, prožívali jsme složité období a rozhodně jsme tenkrát nedrželi při sobě tak, jako je to nyní. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Realizace alba Karton veverek pro nás byl děsivý příklad toho, jak to nedělat.  

Co se dělo?

Matěj: Sloučilo se víc faktorů. Moc jsme se spolu tenkrát nebavili, byli jsme trochu rozhádaní a také jsme nahrávali v dost depresivním studiu. Obvykle si vybíráme taková studia, kde je nám fajn. Tehdy to ale bylo naše první šlápnutí vedle a my strávili dva měsíce na pro nás naprosto prapodivném místě. Myslím, že se to na té desce také podepsalo. Karton veverek je ale zvláštní třeba i proto, že já ho rád nemám, ale Honza ano.

Honza: Mám ho rád proto, že jsme se na něm projevili jinak než optimistická kapela, která rozdává veselí. Promítlo se do něho depresivní období a z téhle nahrávky jde něco jiného než z předchozích. Veřejnost tu desku sice smetla, ale já se k ní rád vracím. Jsem schopen na ní objevovat věci, které na jiných našich albech nenajdu.

Matěj: Já ji nikdy neslyšel, respektive jsem si ji nikdy nepřehrál celou. Vždycky jsem si pouštěl jenom písničky, které hrajeme na koncertech, abych si je naposlouchal a naučil se je.  

Proč  sis ji nikdy nepustil?

Matěj: Bojím se toho…

Na novém albu Našim klientům  už pesimismu mnoho není. Co to?

Honza: Vrátili jsme se ke standardu, který našemu kolektivu nejvíc svědčí. Jsme čtyři, jsme spolu patnáct let a máme svůj systém skládání i nahrávání písniček. Pro mě je nové album nejdokonalejším vyústěním toho, co jsme se naučili a jací jsme. Na předcházejících deskách jsme pořád něco hledali, teď jsme to našli.

Matěj: Všechny desky předtím jsme lepili ve studiu, vše byla klasická studiová práce. Přišli jsme a měli jsme pět přibližně vymyšlených písniček, nějaké další fragmenty a lepilo se to na místě. Vždycky to byl stres, ale pokaždé to nějak dopadlo. Novinku jsme začali připravovat už loni na podzim. Hodně jsme se scházeli ve zkušebně, což jsme naposledy dělali před vydáním prvního alba Cundalla v roce 1999, skládali jsme doma a nosili nápady, s nimiž jsme v klidu mohli pracovat. Nastartoval se motor a začalo to fungovat. Navíc nás to bavilo, takže vzniklo strašně moc materiálu. I z toho důvodu je pro nás Našim klientům zásadní deska. Do písniček jsme mluvili všichni čtyři.

Honza: V minulosti se nám běžně stávalo, že já nahrával obě kytary do svých skladeb a Matěj obě do svých. Ten druhý pak hrál jeden z těch partů na koncertech, ačkoli nebyl původně jeho. Na téhle desce točil každý z nás svůj nástroj. Opravdu je to naše nejkolektivnější deska.

Nové  album je ale na poměry Wohnoutu docela „měkké“…

Matěj: Přísahám ti, že jsme tohle nikdy neřešili. Jo, řešili jsme, když byla nějaká skladba extra měkká a smrdělo to sračkou. Na téhle desce je písnička Toubkal, kterou jsme v tomto ohledu řešili, v minulosti to třeba byla Pedro se vrátí. Obě nám připadaly moc měkké. Navíc napsat hezkou pomalou písničku tak, aby nebyla trapná, je pro nás těžké. Punkové pecky můžeme sice sypat z rukávu, ale nemůžeme to dělat pořád. Když jsme na album Našim klientům z mnoha skladeb vybírali ty, které na nahrávce budou, vypadávaly hlavně ty, v nichž byl náš typický rukopis.

Honza: Jak říkal Matěj, nahrávat tvrdé písničky je pro nás rutina, v tom už asi nic nového neobjevíme. Baví nás ale hrát je na koncertech. U měkčích písniček se zase více vyblbneme ve studiu, protože si s nimi člověk může po zvukové stránce více vyhrát. Na koncertech to ale není tak efektní. Proto vždycky musíme přemýšlet o tom, že skladby z desek budeme hrát i živě. Zmíněná písnička Toubkal mě strašně baví. Nedokážu si ale představit, že bychom ji zařadili do našeho koncertního setlistu.  

Cvičíte ještě?

Matěj: Já necvičím vůbec a Honza cvičí osm hodin denně. V průměru to znamená, že každý z nás cvičí čtyři hodiny denně.

JAROSLAV ŠPULÁK