Vladivojna La Chia: Kdyby bůh chtěl, abych zpívala anglicky, narodila bych se jinde
0 Redakce 22.3.2011Vladivojna La Chia proslula nejprve jako zpěvačka ostravské skupiny Banana, s níž v letech 2003 až 2006 vydala tři alba. Před dvěma lety se ale kapela rozpadla a ona se vydala na sólovou dráhu. Jejím plodem je album Tajemství Lotopu (2009) a čerstvě i soundtrack k novému filmu Jana Hřebejka Nevinnost.
K filmu Nevinnost jste napsala hudbu, která nedávno vyšla jako soundtrack. Toužila jste předtím něco takového dělat?
Vlastně to byl můj sen. Scénická hudba mě zajímá. Fascinuje mě nutnost a také možnost podporovat náladu díla, v tomto případě filmu. Myslím si, že po něčem takovém touží spousta hudebníků a skladatelů. Na vyhlášení cen Český lev říkali, že se loni v České republice natočilo jednadvacet filmů. To není příliš a muzikantů je naopak obrovské množství. Chci tím říct, že není úplně jednoduché se k psaní hudby pro film dostat.
Muzika na soundtracku Nevinnost působí dojmem uceleného a samostatného díla, čili album vyhlíží trochu jako vaše sólová deska. Chtěla jste to tak?
Část skladeb jsem napsala už předtím, než se film začal natáčet, pouze na bázi dojmu z přečteného scénáře. Honza Hřebejk si je chtěl vzít na natáčení pro inspiraci. Celkově vzniklo strašně moc věcí. Mezi nimi i některé, které nebyly ve filmu použity. Když jsem pak připravovala k vydání soundtrack, skutečně jsem se snažila, aby působil jako album. Měl to být dramaturgicky pestrý celek, ve kterém jsou samozřejmě všechny skladby z filmu.
Některé ale ve filmu nejsou…
Některé se do filmu nevešly, a tak jsem je alespoň zařadila na soundtrack. A jiné tam jsou zase v upravené verzi. Ve filmu je třeba jen hudební podklad některých skladeb bez zpěvu a k jiným se zase kvůli albu dopsaly texty, aby byly písně kompletní.
Na soundtracku je i několik písniček. Odpovídají jejich české texty dění ve filmu?
K filmu tam jsou texty dva, oba jsou vlastně o ženách a jejich vnitřních tajnostech. Text je také v písničce V kině. Honza Hřebejk ji tam strašně chtěl, i když já po tom moc netoužila, protože jsem ji napsala na základce a nahrály jsme jí se spolužačkami jen tak ze srandy na školním záchodě. Bylo mi tehdy třináct let. Píseň Nevinnost zase otextovala Lucie Paulová.
Je na současné české hudební scéně někdo, s kým si umělecky rozumíte?
Honza Hřebejk mě seznámil se skladatelem Alešem Březinou. Okamžitě jsme si padli do oka. Vzal mě na koncert současné vážné hudby, která mě moc zajímá. Taková setkání mě obecně hodně posouvají. Osm let znám Lenku Dusilovou, se kterou jsme si co do pohledu na muziku velice blízké. Když chci jít v Praze s někým na pivo, zavolám jí. Jinak se s nikým z pražských muzikantů moc neznám.
Znamenají zmíněné sympatie k vážné hudbě třeba to, že opouštíte rockovou scénu?
V žádném případě. Bigbít mě strašně baví a dokonce bych ráda obnovila Bananu. Jeden z problémů ale byl, že nový bubeník nebyl z Ostravy a my nemohli zkoušet tak často, jak bylo potřeba. Přitom právě příprava byla v našem případě dost důležitá. Teď jsme ale dva v Praze a dva v Ostravě, a to je problém. V tuto chvíli je to neřešitelná situace. Pocitově mi však rocková hudba chybí. Možná to bude znít divně, ale energie a hudba Banany mě uváděly na koncertech do tranzových stavů.
Co vás vedlo k realizaci sólového alba Tajemství Lotopu?
Já si některé věci skládala už v době Banany, ale nechtěla jsem tříštit naši energii. V momentě, kdy jsme si řekli, že s Bananou končíme, jsem svou sólovku dodělala. Jsou na ní věci spíše intimní a daleko civilnější, co se týče mého projevu.
Abychom v tom měli jasno: Banana je uzavřený projekt, anebo jen zastavený?
Kluci to chtěli ukončit, ale já byla pro pauzu. Jsme tedy někde mezi. Člověk nikdy neví. Pokud bychom něco udělali v nejbližší době, pak jen nějaký vzpomínkový koncert.
V jakém stádiu je příprava vašeho dalšího sólového alba?
Pracuju na něm a vím už, že bude skoro celé v češtině. Na naší hudební scéně se totiž v poslední době objevuje spousta anglicky zpívajících kapel a interpretů. Když to takhle půjde dál, česká kultura se vytratí. Jsem přesvědčena, že když jsem se narodila v České republice, není to náhoda a mám tu nějaký úkol. Kdyby bůh chtěl, abych zpívala anglicky, narodila bych se někde jinde. Nová deska bude velmi pestrá, ale oproti Tajemství Lotopu bude ženštější. Budu zpívat převážně o ženském světě. Pokaždé v jiném hávu a z jiného úhlu pohledu. Bude křehká a zároveň emotivní.
Vy mluvíte, jako byste to nové album měla už hotové…
Máte pravdu, je hotové. Mělo už vyjít, ale odsunula jsem ho kvůli Nevinnosti. Vyjde tedy až na podzim. Nevinnost mě utvrdila v tom, o čem jsem přemýšlela a co jsem si myslela. České texty jsou zkrátka bohatší a obrazotvornější.
Jaký je váš ženský svět?
Udělala jsem experiment a poprvé v životě zhudebnila básně. Jsou od Lucie Paulové z knihy Paměti zrcadla. Ona mi pak na oplátku otextovala písničku, která se jmenuje Černá vdova. Dala jsem jí hudbu a nic k tomu neřekla. Ona napsala text přesně o tom, o čem ta písnička byla i v mé představě. Je o válečném a náboženském fanatismu z pohledu arabské ženy. Ta skladba je šílená, hodně tvrdá a myslím, že velice překvapivá. Chci na ni natočit videoklip. Na novém albu budou věci hlavně něžné, ale tahle je drsnější. Nejsou směrovány na jeden typ ženy, tudíž lze říct, že můj ženský svět je dost různorodý.
Jaroslav Špulák