ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 9898 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Toxique: Od dob našich začátků jsme se hodně proměnili

0 Redakce 6.3.2012

Pražská skupina Toxique se hlásí třetím albem. Jmenuje se „Tips For Grown Up Kids“, nese se v podstatně silnějším elektronickém duchu, než bylo u této kapely dosud zvykem, a v písničce ToxiqueGirls, která už křižuje éter v podobě videoklipu, hostuje Ewa Farna. 7. března bude v pražském Lucerna Music Baru nové album pokřtěno a současně bude naostro zahájeno Grown Up Kids Tour. Pánské osazenstvo kapely desku v následujícím rozhovoru představuje.

Kdy jste dospěli k názoru, že je čas začít se zabývat novým albem?
Patrick Karpentski: Vždycky máme velkou radost z vydání nové desky. Nacvičíme nové písničky, vyjedeme na turné a těšíme se z energie živého hraní. Když už ale člověk prezentuje tu samou desku na padesátém festivalu a ve stém klubu, euforie pomalu opadá, kapela začne cítit potřebu nabrat čerstvý vítr do plachet a napsat nové věci, aby si mohla zase zažít radost z práce ve studiu a aby posléze bylo z pódia cítit, že ji to baví.
Viliam Béreš: Všichni jsme ještě dost aktivní i mimo Toxique, máme spoustu postranních projektů a aktivit. Já a Patrik jsme jako Tin Soldiers ještě pár dní před natáčením naší nové desky dost intenzivně pracovali na Baromantice Lenky Dusilové, basista Honza Lstibůrek zase právě připravuje hudebně-divadelní projekt Blázinec. Nikde ale nezažíváme tenhle specifický, vysoce výbušný druh energie jako v Toxique – proto je pro nás důležité neustále udržovat oheň a to bez nové hudby dost dobře nejde. Dalším důvodem byla oslava našich pátých narozenin. Ve středu 7. března je oslavíme na křtu našeho nového alba v pražském Lucerna Music Baru. Deska je tedy dárek k pětiletce.

Nerozbíjejí vedlejší projekty a nápady chod Toxique?

Karpentski: V minulosti jsme se všichni pohybovali mimo jiné na jazzové scéně, a tam je migrace muzikantů naprosto běžná záležitost. Každý muzikant přináší jiný zvuk, jinou inspiraci a kapely tak neustále žijí v hudební interakci. Byli jsme tedy zvyklí hrát průběžně ve dvou třech kapelách ještě předtím, než Toxique vznikli. Proto nám postranní projekty nepřijdou nijak neobvyklé. Toxique je pro nás samozřejmě důležitá kapela, dáváme jí ve svých plánech prioritu. Snažíme se pro ni dělat maximum, ale nikdy jsme neměli pocit, že by někdo z nás narušoval její chod tím, že se podílí na nějakém vedlejším projektu.
Béreš: Shodli jsme se, že je pro nás nejefektivnější pracovat ve vlnách, kdy se energie nakumuluje a naplno se vypustí během čtyř pěti měsíců práce ve studiu a na turné. Potom přijde klidová fáze, během které kapela jede na setrvačník a muzikanti mají čas věnovat se i jiným věcem.
Na nové desce došlo k evidentní zvukové proměně. Je pro vás důležité, aby se sound Toxique průběžně měnil?
Karpentski: Teď budu mluvit trochu sám za sebe. Pro mě je hudební proměna životním motorem. V kapele jsem nejstarší, takže by se u mě dala očekávat určitá setrvačnost v kolejích, které mám už zajeté. Pro mě je však zásadní objevovat neustále nové věci, a doufám, že se to promítá i do vývoje Toxique. Od začátku jsme tyto proměny reflektovali. Vzpomínám si, že když jsme dělali první rozhovory, tvrdili jsme, ať od nás kritici neočekávají, že si nás někam zařadí. Pořád půjdeme dopředu nebo jinam, a neustále budeme v kontextu české hudební scény představovat nové hudební směry. Když se ohlédneme zpět, můžeme říct, že jsme zpočátku jeli na vlně retropopu. Byli jsme ovlivněni například Amy Winehouse, Markem Ronsonem nebo Duffy. Od té doby jsme se ale dost proměnili, stejně jako se mění hudba v širším kontextu.

Je současná hudební scéna inspirující?

Lstibůrek: Všeobecně se hovoří o krizi, ale já to nepovažuji za problém. Jedna věc je, že upadl zájem o hudbu z hlediska obchodního. Druhá, a pro nás daleko podstatnější věc je, že jsou na světové scéně hromady kreativních lidí, kteří tvoří opravdu zajímavé věci. Myslím si, že ta krize je v tom, že se hledají ideální cesty k posluchačům. Pokud jde o hudbu jako takovou, jsem optimista.
Karpentski: Kdybychom tento rozhovor dělali před půldruhým měsícem, řekl bych asi, že jsme v krizi. Před několika dny mi to ale vyvrátily výsledky cen Grammy. Podle mě se v dnešní době dějí v hudbě velice zásadní věci a jsem rád, že Bon Iver a Skrillex, pro mě dva zásadní interpreti současné scény, byli cenami Grammy oceněni.

Co v hudbě vás tedy před vznikem nového alba zaujalo?
Béreš: Předloni jsme byli pozváni na turné do Anglie. V Londýně jsme zašli do klubu Fabric, který pojme asi dva a půl tisíce lidí a dost tam jede současná elektronická scéna. Ten večer tam hrál mimo jiné producent Rusko a mě osobně strašně překvapilo, jak jeho hudba, přestože je vlastně pouze reprodukovaná, vyvolala takovou vlnu energie. Bylo to hodně podobné rockovému koncertu, hlavně tím, co se dělo na podiu, ale přitom se hrály taneční věci. Ten večer jsme si strašně užili a napadlo nás, že je možná načase se zase hnout z místa.
Karpentski: V určité etapě existence jsme se dostali do fáze, kdy jsme chtěli svou hudbou zasáhnout co nejvíce lidí a dostat se do rádií. Během krátké doby jsme ale zjistili, že je to nesmysl, že chceme v hudbě dělat jen to, co nás baví. Nechceme se nutně lidem zalíbit, chceme ale, aby pochopili, že děláme hudbu, která nás naplňuje, a aby v ní pokud možno objevili něco zajímavého.

JAROSLAV ŠPULÁK