ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 12899 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Toxique: Naše nová hudba je taková černobílá

0 Redakce 5.10.2010

Pětice Toxique vydala nové  album Outlet People. Posunula se v něm od popu kořeněného soulem k současné popové elektronice a nabídla sérii svižných a podmanivě melodických písniček. Není pochyb o tom, že tři roky staré debutové album překonala, čímž si řekla nejenom o právo dále existovat, ale také určovat na české popové scéně směr. Na otázky odpověděli zpěvačka Klára Vytisková a klávesista Viliam Béreš.

Nové album pokřtíte v sobotu 9. října na pražském Designbloku, což není moc tradiční místo pro křest desky. Proč právě tam?

Vytisková:  Vyplynulo to z toho, že byť nám primárně záleží na hudbě, hodně nám jde i o image a věci kolem. Spojili jsme se tedy se studiem Najbrt, které s námi na designových věcech spojených s albem dělalo. Vymysleli jsme při tom hodně merchandisu. Vznikla například myšlenka na vinylové desky, plyšáky, snowboardy a podobně, přičemž vše vychází ze šestihranného loga, které je na obalu alba. Později jsme se domluvili, že budeme mít se studiem Najbrt na Designbloku stánek, no a odtud už byl kousek k tomu, abychom tam novinku pokřtili.

Béreš:  Přišlo nám zajímavé zasadit koncert do trochu jiného kontextu, než je obvyklé. Návštěvník při našem křtu dostane něco navíc. Může si například projít stánky, ve kterých se vystavují všechny ty krásné věci. Dostane jinou náladu, než by dostal v Akropoli, Roxy nebo Lucerna Music Baru.  

Spolupráce s profesionálními designéry souvisí s profesionalitou kapely?

Vytisková:  Osobně jsem na Designblok odjakživa chodila, protože mě věci týkající se designu zajímají. Líbí se mi, když nad nimi někdo komplexně přemýšlí. Myslím si, že všichni v kapele máme věci spojené s designem rádi, a z toho ta spolupráce vlastně vyplynula. Naše první deska byla ve stylu „co najdeme, to použijeme“. Toto album jsme naopak chtěli profilovat tak, že oslovíme někoho, kdo koncept vytvoří.

Béreš:  Když jsme točili a připravovali k vydání naše DVD, bylo kolem toho strašně moc práce a stresu. Museli jsme se přestat zajímat o hudbu a začít se starat o úplně jiné věci. Přerostlo nám to přes hlavu, z mého pohledu to bylo nešťastné. Když teď naše manažerka přišla s tím, že oslovíme studio Najbrt, měl jsem z toho velkou radost. Nabyl jsem dokonce dojmu, že budeme mít čas starat se jen o hudbu. Nakonec to sice nebylo tak jednoznačné, protože jsme s designéry měli až šestihodinové schůzky, práci nám to ovšem hodně ulehčilo.
Souvisí  nový design kapely přímo s hudbou?

Vytisková:  Určitě. Hned po první společné schůzce šli lidé ze studia Najbrt na náš koncert a od té doby chodili na všechny, které jsme v Praze měli. Sledovali především nové skladby, jež jsme do vystoupení postupně zakomponovávali, a nechali se jimi inspirovat. Na to konto vznikl ten černobílý design. Z mého pohledu koneckonců naše nová hudba taková černobílá je. Skladby na minulé desce byly spíš do růžova.

Z čeho usuzujete, že písně na nové desce jsou černobílé?

Vytisková:  Hodně vnímám věci podle barev. Třeba dny v týdnu si představuju jako barvy, pondělí je zelené a tak dále. Pro mě byl koncept naší debutové desky červenozlatý a růžový. Vnímala jsem to v rámci kostýmů, vizuální stránky, koncertů i hudby. Díky silnému využití elektroniky není nová deska tak osobní, což pro mě značí chladnější barvy – černou, bílou a fialovou.

V jaké barvě vidíte sebe sama?

Vytisková:  Dlouho jsem si myslela, že je to fialová. S Honzou Lstibůrkem jsme ale barvoslepí a máme s rozeznáváním barev problém. Pleteme si například fialovou s modrou, zelenou s červenou a hnědou a podobně. Teď mám u sebe pocit, že z té fialové jdu trochu do modra.  
Oproti debutu se vaše hudba posunula. Do jaké míry je to výsledek kalkulu?

Béreš:  Možná to působí jako náhlá změna. Ve skutečnosti ale trvala od doby, kdy jsme vydali první desku, a to jsou tři roky. Byl to dlouhý čas, během kterého každý z nás začal poslouchat trochu jinou muziku. To, co teď děláme, je pro nás naprosto přirozené. Některé písničky vznikly před dvěma lety, jiné před rokem, další před půlrokem. Na desce je ale přesně to, co bychom dnes rádi poslouchali.

Vytisková: A nejde zdaleka jenom o muziku. Všechno, co se každému z nás za ty tři roky stalo, nás inspirovalo.

Znamená  to, že jste tři roky hráli písničky, které  už neodpovídaly stavu vašeho hudebního rozpoložení?

Béreš:  Naštěstí jsme skladby, které průběžně vznikaly, zakomponovávali do koncertů. Pět nebo šest písní z nového alba už zhruba rok hrajeme naživo. Netrápili jsme se tedy tím, že hrajeme první desku a přitom žijeme něčím novým.

Jste už  teď, po vydání druhé desky, zase dál?

Vytisková:  Vilda zrovna dneska říkal, že už se těší na natáčení třetí desky…

Béreš:  Novinka je tak čerstvá, že bych neřekl, že jsme dál. Pravda ovšem je, že už začínám uvažovat o tom, jaká bude další deska. Těším se, až jí dáme novou tvář. Mám představu, že by v rámci aranží mohla jít víc ke kořenům. Uvidíme.

Jaroslav Špulák