ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 6962 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Tomáš Klus: Racek je dílem interpretů, kteří jsou do své tvorby hluboce ponořeni

0 Redakce 27.9.2011

Písničkář Tomáš Klus vydal v pondělí své třetí album Racek. Nahrával je v minulých měsících u sebe doma, pravou rukou mu byl jeho spoluhráč a také producent Jiří Kučerovský, a aby vznikla kolekce syrová a opravdová, hostů si pozvali minimálně. Na otázky odpověděli Klus i Kučerovský.  

S jakým záměrem vaše třetí album vznikalo?

Klus: Měl v něm být patrný jiný tón potřeby cosi sdělovat. Není na něm tolik prostoru pro humor a zlehčování, protože o to jsem se pokoušel na minulých deskách. Racek je dílem interpretů, kteří jsou do své tvorby hluboce ponořeni a myslí to vážně.  

Neobáváte se, že zklamete očekávání skalních fanoušků?

Kučerovský:  Někoho možná zklameme, ale co s tím naděláme?

Klus: Lidé jsou účastni našeho hudebního vývoje a měli by být připraveni na to, že budeme procházet určitými fázemi. Oni jimi ve svém životě přece také procházejí. Potřeba toho, že jsem chtěl třetí album nahrát tak, jak jsem ho nahrál, byla větší než ohledy na to, abych někoho nezklamal.  

Jiří, souhlasíte vždy s textovým obsahem Tomášových písniček?

Kučerovský:  Zatím jsem se nedostal do situace, kdy bych řekl, že nějaký text v žádném případě zpívat nebudeme. Je zajímavé, že jsme se spolu ještě nikdy nějak zásadně nepohádali.

Tomáši, vy už  delší dobu otevřeně hovoříte o svém obdivu ke Karlu Krylovi. Podle mého názoru jste se dostal do situace, kdy by vás s ním mohli posluchači automaticky srovnávat a očekávali by, že budete jeho pokračovatelem. Jak se s tím vyrovnáváte?

Klus: Jelikož naše nové album není Krylovým písničkám tematicky podobné a kromě jedné písně se mu nesnaží vzdát hold, jsem rád, že už jsem jen ten, který o Krylovi mluví. Nejsem ten, který se snaží být Krylem. Tak to nikdy nebylo. Jsem současně velmi rád, že některé mé zmínky přivedly mladé lidi k tomu, že se po Krylově tvorbě pídí.  

Ve které  písni na albu jste vzdal Krylovi hold?

Klus: Ve skladbě Podléhnutí. Sebekriticky přiznávám, že je Krylovým písničkám velmi podobná.  

Podléháte nadále Krylovu talentu a odkazu?

Klus: Vlastně ano. V poslední době se nejvíce kochám jeho češtinou a je mi strašně líto, že je nedoceněn jako básník. Jeho krátké verše podle mě strčí do kapsy lecjakého do nebes vychvalovaného básníka. Mají v sobě totiž naprosto evidentní obdiv k češtině, prezentují její pružnost a zároveň jsou hravé a sdělné. Většina českých básníků jde po formě, tedy hraje si s jazykem. Není už ale mnohdy zřejmé, co vlastně chtěli říct. V jiných básních je zase pouze sdělení, které mě ale v podstatě nebaví. Kryl to uměl geniálně skombinovat.

Jiří, máte jako kytarista nějaký vzor?

Kučerovský:  Snažím se to tak nebrat. Samozřejmě jsem prošel okouzlením Stevem Vaiem nebo Joem Satrianim. Chtěl jsem také hrát nejlépe a nejrychleji na světě, ale už dlouho se snažím brát kytaru jako nástroj. Nejde mi o to, aby někdo říkal, že jsem dobrý kytarista. Jde mi o to, aby kytara jako nástroj sloužila písni nebo skladbě, čili aby byla funkčně používaná. V tomto směru by se asi také našly nějaké vzory, převážně jsou to ale lidé, kteří z pohledu většiny muzikantů vlastně neumějí moc hrát. Moc neposlouchám muziku pro muzikanty.  

Panuje tedy mezi vámi a Tomášem shoda v tom, že vaše hra bude především funkční?

Kučerovský: V tom mám velkou volnost. Když Tomáš napíše píseň, zahraje a zazpívá mi ji nejdříve sám. To je pro mě základní informace, která by v té písničce měla zůstat. Snažím se na tom moc neměnit, protože jeho písničky jsou nejsilnější v surovém tvaru. Pouze je dobarvuji a dotvářím. Mám daný operační prostor a snažím se s ním co nejpraktičtěji nakládat.  

Album Racek jste nahrávali u Tomáše doma, bez studiových efektů  a kapely. Proč?

Klus: Myslím si, že pro posluchače mohl být v minulosti značný šok, když si poslechl mé album nahrané s kapelou, a pak přišel na koncert, kde jsme písničky hráli ve dvou, pouze s Jiřím. Racek je album, na kterém jsme v mnoha ohledech doma. Je to nejupřímnější podání toho, jak já píšu a Jiří to svou hrou dobarvuje.

Kučerovský:  Důležité je i to, že jsme album Racek tímto způsobem natočit mohli. Dostali jsme se naštěstí do bodu, kdy jsme měli možnost nahrávat v klidu doma. Bylo to velice svobodné.  

Co jste dělali v momentě, kdy jste měli dojem, že by si nějaká skladba zasloužila víc než jen kytary a zpěv?

Kučerovský: Když jsme v hlavě slyšeli nějaký zvuk, který by do ní patřil, snažili jsme se ho v praxi substituovat. Na desce se proto děje mnoho věcí. Ťukáme třeba do těl kytar, mlátíme do futrálu, je tam zvuk zubního kartáčku, šustění sáčku…

Klus: Některé zvuky nejdou vyloudit na žádný nástroj. Možná by šly, ale nebyly by přirozené. V jedné písničce jsou třeba smyčce. Ve skutečnosti to ale Jiří vazbí na kytaru. V minulosti jsem byl přesvědčen, že stěžejní sdělení v mých písních je v textu. Jiří mě však naučil vnímat a přijímat též sdělení prostřednictvím hudby. Vysvětlil mi, že i zvukem lze předat informaci. Jsem přesvědčen o tom, že až budeme nahrávat další desku, budeme v tomto ohledu ještě drzejší a odvážnější.  

Na úkor textu?

Klus: To v žádném případě. Hudba jen dostane větší prostor.  

JAROSLAV ŠPULÁK