ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 13966 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Tex Napalm a Dimi Dero: Řetězy a rozmlácená okna

0 Redakce 4.11.2009

Tento projekt je výsledkem výjimečného setkání silných uměleckých osobností. Texe Napalma z Dortmundu a legendárního francouzského rockera Dimi Dera. Společně jde o garážovou formu blues, country, rock´n´rollu a dekadentních šansonů. Někde mezi Tomem Waitsem, Stooges a melbournsko-berlínským stylem. To vše s řádně ohuleným punkovým přístupem a elegantní nekompromisností. Duo se společně s basákem Lo Spiderem představí v Praze na festivalu Alternativa a 27.11 v Bunkru na Parukářce v rámci setkání spřízněných skupin. Na otázky ohledně své bohaté umělecké dráhy odpovídá Dimi Dero z Paříže.

Jak ses vlastně dostal k hudbě?

Začal jsem poslouchat francouzský punk někdy okolo roku 1987. Ale všechno opravdu začalo v roce 1989, kdy jsem se seznámil se sestřenicí jednoho kámoše. Ona a její kluk mi představili kapely jako Stooges a MC5 a vzali mě na první koncerty. Viděli jsme Chrise Speddinga, The New Christs, Johnnyho Thunderse a desítky dalších. Jednou když jsme se vraceli z koncertu Lords Of The New Church mi nabídli, abych pro ně bubnoval. Nějak si mysleli, že na to mám. Potom jsem měl hroznou chuť zpívat a hrát na kytaru. Sbírám desky Johnnyho Thunderse. Můj nejoblíbenější. Chtěl jsem to dělat jako on. Teda myslím jenom hudbu! V polovině 90. let jsem předskakoval lidem jako Jeff Dahl a Jacobites. Pak jsem přes známé začal psát do různých fanzinů. Dělal jsem nezapomenutelné rozhovory s The Cynics, Fleshtones a hlavně s Jeffrey Lee Piercem z Gun Club. V roce 1999 jsem opustil jih Francie pro Paříž. Neměl jsem skupinu a tak jsem šel sólo. A pak jsem založil Dimi Dero INC…

Poprvé jsem narazil na tvé jméno na stránkách Rock et Folku. V době, kdy to nebylo v módě, jsi psal o rock´n´rollovém undergroundu. Co tě přimělo psát? Měl jsi nějaké vzory?

Začal jsem psát do fanzinů, protože jsem měl pocit, že je tolik skvělé muziky, o které se nepíše, a že to je velká nespravedlnost. Chtěl jsem šířit informace v mém měřítku. Jednoho dne mě kontaktoval Rock et Folk, abych napsal recenzi na Seven Lives Later Nikkiho Suddena. Protože ho prý „nikdo v redakci nezná“. Zůstal jsem tam dva roky. Ale popravdě, málo toho co jsem jim nabízel, bylo publikováno. Ale občas jo a pár rozhovorů s opravdovejma rockerama jako Chrome Cranks v New Yorku. Ale nikdy jsem se necítil být novinářem nebo spisovatelem. Jen svědek určitých událostí, o kterých bylo nutné mluvit. Lidi jako Nick Kent nebo Lester Bangs jsem objevil až potom!

Na francouzského hudebníka, máš velmi „berlínsko-australskou“ kulturu. Navíc se nebráníš spoluprácí z umělcem z těchto okruhů a navíc si stál u zrodu desky vzdávající poctu Rowlandu S. Howardovi…

Francouzská scéna byla vždy dost chudá na hudbu, kterou miluji. Mě zaujala newyorská scéna 70. let a australská let 80. Berlín bylo město, které inspirovala, a bydleli tam muzikanti, kteří mě zajímali. Od toho velká fascinace pro Einstürzende Neubauten, Bad Seeds, Crime & The City Solution a tak podobně. Z toho potom vzešel nápad udělat tribute Rowlandu S. Howardovi. To byl začátek setkání s řadou australských skupin jako The Drones, Penny Ikinger, Loene Carmen. To spustilo lavinu kontaktů na desky, koncerty a turné. Například Monty Sparrow z Melbourn byl první, kdo nám dal kontakt na hraní v Čechách.


Máš řadu projektů a skupin. Mohl bys je všechny představit?

Dimi Dero INC. Byla skupina postavená na mém sólovém albu. Skládám tam tak 75 %, takže je to velmi osobní. Je to ovlivněné vším, co mám rád, a taky třeba Pere Ubu. The Groovers, které jsi zmiňoval, už neexistují. Bylo to hodně garáž 60. let, Helveti, Spacemen 3. Měl jsem to s jedním chlápkem z Dum Dum Boys. Youpi Youpi Yeah se rozjíždějí pomalu, ale slibně. Zpěvák je ze známé francouzské punkové kapely Oberkampf. Konečně dokončujeme album s Warrenem Ellisem, který u nás hostuje. Vše bude v roce 2010! Taky bubnuji s australskými kapelami jako Loene Carmen. Všechno je to o setkání, které poté výustí v hudbu!

Jak si se dal dohromady s Tex Napalmem?

Přes Myspace nás seznámil Merle Leonce Bone. Myslím, že dobře udělal. Ani ne za rok jsme nahrávali a jeli turné po Norsku, Francii a Americe…

Co můžeme čekat od vašeho pražského vystoupení?

Je to setkání tří velmi silných osobností. Lo, basák je také zpěvák. Zpívá Tex, ale do toho si tam děláme svoje. Představ si Toma Waitse hrajícího s Motörhead nebo Doctor John přebírající Birthday Party. Je to dobrá atmosféra i přes řetězy a rozmlácená okna.

Kromě jiného také skládáš hudbu k dokumentárním filmům…

Dělal jsem to pro kámoše, kteří mají Les Films de Mars. Moc mě to bavilo. Doufám, že se to bude opakovat. Je dobré vyzkoušet nové věci. Více experimentální.


Jak to vypadá s rockovou scénou v Paříži, popřípadě ve Francii? Působí to dojmem, že je tam na jedné straně generace mladíku s kytarami a pak legendy jako Lucas Trouble. Jsou kluby, kde se dá hrát?

Paříš je těžká. Je čím dál tím méně míst kde hrát. I hospody už nechtějí kvůli hluku živé kapely. Ale to je světový problém. Noc umírá potichu. Lucas Trouble je starej dinosaurus, kterého moc mladých nezná. Ti jsou schopní nosit trička Ramones a myslet si, že to je značka hadrů. Pak je těžké být optimista.

TOM KOMÁREK
(foto: Tania Houet)