Tata Bojs: Vždycky nás bavilo, když nějaká věc dávala i vedlejší smysl
0 Redakce 14.6.2011Skupina Tata Bojs vydala v pondělí nové album Ležatá osmička. Je na něm tucet novinek včetně intra a outra, v nichž kapela „natvrdo“ přiznává, že se „nebude opakovat“. Na otázky odpověděli zpěvák a bubeník Milan Cais, baskytarista Mardoša a kytarista Vláďa Bár.
Tata Bojs jsou oblíbení u české Akademie populární hudby, od které získávají ceny v podstatě za každou desku. Má je ráda většina kritiků, festivaloví diváci bývají jejich koncerty nadšení a fanoušci na ně nedají dopustit. Zatoužili jste vůbec někdy být hitovou skupinou ve smyslu celorepublikové popularity?
Bár: Nikdy jsme takhle nepřemýšleli a nikdy jsme s tím nekalkulovali. Podle mě to ani nejde. Tak muziku dělat nelze, to je v téhle kapele vyloučené.
Cais: Když jsme ale dělali Nanoalbum a jako první singl jsme vybrali Virtuální duet, tak jsme se výsledný zvuk snažili udělat, jak se říká, „radio friendly“. Hodně jsme to kulatili a snažili se výsledný tvar písničky přizpůsobit tomu, aby byl hratelný v rádiích. Nesetkalo se to však s žádnou větší odezvou. Rádia písničku sem tam zahrála, ale žádný hit se z ní nestal. Nám tehdy došlo, že asi nejsme typ kapely, jež by dělala celonárodní hity a popěvky, které si lidé pozpěvují.
Proč jste si k tomu „pokusu“ vybrali právě Virtuální duet?
Mardoša: V našich očích měl popový potenciál, ač připouštím, že vnímání mainstreamu máme trochu jiné, než je v hudební branži obvyklé. Já osobně mám například pořád pocit, že děláme popík a naše písničky jsou hitovky. Navíc nás to baví a říkáme si, že by to mohlo bavit i jiné lidi.
Zkusili jste ještě někdy napsat rádiový hit?
Cais: Ne. Od té doby děláme písničky tak, jak je cítíme. Neděláme kompromisy ani ve zvuku, ani ve skládání.
Tata Bojs existují třiadvacet let. Souhlasíte s tím, že jestli vám něco od období vzniku zůstalo, pak je to hravost?
Cais: Musím se přiznat, že to slovo začínám nemít rád. Je to ale asi hlavně proto, že nám jí neustále někdo předhazuje. Jedním dechem ale říkám, že chápu proč. Vždycky nás bavilo, když nějaká věc dávala ještě vedlejší smysl. Je skvělé, když něco není prvoplánové a jednoznačně uchopitelné. Pokud je možné v tom najít ještě další výklad, tak je to dobře. Pro naši tvorbu je to rovněž důležité, a to je možná znak jakéhosi hraní, o kterém hovoříš. Promítá se to i do zvuku kapely, zpracovávání motivů a podobně. Hravostí by se dalo nazvat i to, že jsme na novou desku pozvali na hostování Clarinet Factory, kterým jsme předložili námi zaranžovanou písničku s tím, aby si ji pokryli ve svém hudebním spektru. Ta skladba, jmenuje se Písmenková, tak dostala nový kontext a přitom si zachovala původní náladu. Kdyby zůstala v naší verzi, byla by to jen další naše písnička. Takhle má něco navíc. Snažíme se tak přistupovat ke každé písni, dokonce ke každé pasáži v ní a také ke zvuku. Samostatnou kapitolou jsou pak naše texty.
Proto vám většinou trvá dost dlouho, než vydáte nové album?
Cais: Určitě je to velký důvod. U Ležaté osmičky jsme měli už před půlrokem pocit, že je hotová. Nakonec jsme na písničkách nechali ještě spoustu práce, než dospěly k finálnímu tvaru.
Jejich finální tvar určujete demokraticky?
Cais: Zásadní věci řeším s Mardošou. Společně vymýšlíme například název alba. Texty dělá každý za sebe a pak se o nich společně bavíme. U Mardošových textů koriguju většinou jen frázování, obsahově do nich moc nezasahuju. U hudebních věcí jsem na této desce měl poslední slovo já. V minulosti jsme to dělali s producentem Dušanem Neuwerthem, jenže u tohoto alba nemohl být tolik přítomen. Bylo to tedy na mně.
Bár: Podle mě je to správný model, poslední slovo by měl mít jeden člověk. Osobně si navíc myslím, že od bicích je všechno slyšet nejlépe.
V písničce Světová hostuje raper Vladimír 518. Jak ji budete prezentovat na koncertech?
Mardoša: To budeme muset ještě řešit. Určitě bychom Vladimira 518 rádi na nějaký koncert pozvali a potěšilo by nás, kdyby to nebyla jen jednorázová záležitost. Myslím si, že oproti Nanoalbu a nahrávce Kluci kde ste? jsme tentokrát víc pracovali jako kapela. Písničky s texty jsme si společně přehráli ještě předtím, než jsme je šli natáčet. To by mělo přispět ke zvládnutí koncertních verzí i situací, do nichž nás album při přípravách skladeb na pódia postaví.
Cais: Světová byla jedna z těch písniček, které vznikly na poslední chvíli. Mardoša i já jsme měli každý svůj text k písničce, která je na desce jako Písmenková. V tom mém byl námět konce světa, od něhož jsem si sliboval ruku v ruce s tou poetickou hudbou určité napětí. Mardoša napsal text o frázích, které se říkají do větru, a o malé důležitosti slov. S hudebním nápadem skladby se kryl naprosto čistě a my se rozhodli, že v té písni zůstane. Můj text měl zůstat na další album, ale na starých demosnímcích jsem našel hudební nápad z roku 2007, který mi už tenkrát přišel zábavný. Čas ho prověřil a i letos mi dával jasnou informaci. Spojili jsme ho s tím textem a já si uvědomil, že na mě působí trochu hiphopovým dojmem. Já rapovat neumím, ale jsou tu lidi jako Vladimir 518. Bylo nasnadě nabídnout mu hostování na našem albu. Text rozvedl a napsal si ho takříkajíc do pusy. Udělal to za tři dny a výsledek jeho práce nás baví. Pak jsme ještě udělali v jedné škole anketu na téma konce světa. Ty hlášky jsou odtamtud. Osobně si bohužel myslím, že tahle skladba bude na koncerty těžko přenosná.
JAROSLAV ŠPULÁK