Support Lesbiens: Obama by neměl své kroky neustále vysvětlovat
0 Redakce 7.10.2011Pražská skupina Support Lesbiens je zpět. V těchto dnech vydává novinkové album Homobot, na němž je deset skladeb.
Přináší drobnou změnu soundu a třeba i fakt, že se kapela poprvé otevřeně vyjádřila ke společensko-politickému dění ve světě, sice prostřednictvím skladby Bombs & Lies. O novince hovoří zpěvák Kryštof Michal a kytarista Hynek Toman.
Věděli jste, co všechno chcete na svém novém albu dosáhnout
Toman: Především jsme se chtěli posunout po zvukové stránce. Proto jsme jako producenta oslovili Ecsona Waldese, který umí nabírat zvuky, nahrát dobře bicí, dokáže skvěle natočit elektroniku, samply i kytary a smíchat zpěv. Řekli jsme si také, že dál chceme dělat písničky, které se budou hrát dobře naživo.
To jste si v minulosti nepředsevzali?
Toman: To sice ano, ale je pravda, že jsme do svého koncertního programu z posledních desek dost skladeb nezařadili, protože naživo nezněly tak přesvědčivě. Pokud jde o Homobota, víme, že minimálně polovina písniček se bude hrát dobře naživo. Většinou jsou záměrně stavené tak, že i když je lidé nebudou znát, budou na ně moci snadno reagovat.
Jak jste toho docílili?
Toman: Hlídali jsme, aby ty skladby měly dobrý drive, tempo, groove, jednoduché a přehledné kytary, jasný melodický zpěv a podobně.
Z mého pohledu Support Lesbiens nikdy nebyli vyloženě singlová kapela, byť se na minulých albech řada úspěšných písniček našla.
Toman: Vždycky nám šlo o to, aby posluchače pobavila celá deska, ne jenom některé písničky. Osobně mám rád alba, která nejsou vyloženě na první poslech. Vydrží mi déle v přehrávači a já si v nich pak můžu nacházet další a další zajímavé detaily. Jsem takový oldschoolový posluchač. Existují desky, které jsem slyšel třeba stokrát.
Michal: S písněmi, které jsme na nové album měli, jsme byli strašně spokojeni. Když byly nahrané, najednou jsme stáli před problémem vytvořit pořadí na desce. Zažili jsme to už mnohokrát. Je to naprosto fatální věc, kterou lze snadno ovlivnit posluchačův dojem z alba. Někdo dá na první poslech, někdo vyslechne první tři pecky a má jasno, další třeba poslouchá skladby na přeskáčku. To všechno je třeba při hledání pořadí skladeb zohlednit.
Jak jste postupovali?
Michal: Nejdřív jsme vytvořili čtyři verze, pak jsme o nich začali diskutovat a nakonec vykrystalizovala ta, která na albu je.
Jakou vlastnost z vašeho pohledu má?
Michal: Rozhodli jsme se pro nekomerční verzi. Výsledek odpovídá tomu, jak se pořadí líbí nám. Moc jsme nezohledňovali názory a pocity průměrného fanouška, které jsme tušili.
Toman: Spíš jsme řešili, aby na sebe písničky navazovaly náladou a aby při jejich poslechu posluchače nic nerušilo. V ideálním případě vzniklo album deseti věci, které by si člověk měl strčit do přehrávače, poslechnout si ho celé a ono udrží jeho pozornost.
Je pro vás dnes natáčet novou desku?
Toman: Pro kapelu jako my je to svým způsobem čím dál tím těžší. Něčeho jsme už v našich poměrech dosáhli a s každou další nahrávkou to musíme potvrzovat. Novináři, kritici i posluchači mají v naší tvorbě s čím porovnávat. Na druhou stranu je to pro nás ale vždycky velká výzva, takže se vlastně tím, jak těžké bude napsat nové písničky, nezabýváme.
Michal: Nejsme tu od toho, abychom se zabývali podobnými věcmi. Jsme tu od toho, abychom tvořili. Buď se to líbit bude, anebo ne.
Zajímá vás to?
Michal: Nejsem netečný k tomu, jestli se naše muzika líbí, anebo ne. Nebudu ale kvůli tomu upravovat svůj přístup k tomu, co právě děláme. Lidi nám dodnes říkají, že jsme se při návratu v roce 2001 změnili a že od té doby děláme popinu. Co proti tomu máme dělat? Musíme se na to vykašlat.
O čem je písnička Keeper, duet Kryštofa s Tonyou Graves?
Michal: Tonya i já máme řadu kamarádů, kterým je pětatřicet, nemají rodinu, žádné zázemí, a přitom z nich cítíme, že strašně by si to přáli. Každý má přitom nějaké důvody k tomu, že toho není schopen. Ať už to jsou charakterové vady, zažité zvyklosti, neschopnost dělat kompromisy a tím pádem neschopnost žít ve dvou. Vůbec si neuvědomují, že to není jenom o pusince a super sexu, ale že je to hlavně o všech těch běžných věcech okolo. O tom ta písnička je.
V písničce Bombs & Lies zpíváte o probíhající válce v Libyi. Je pro vás nadějí pro změnu válečného stavu, který je celosvětově patrný, prezident Barack Obama?
Michal: To je složité téma. Obama se stal prezidentem v době, kdy Amerika zažívá nejkritičtější období za posledních sedmdesát let. Takhle nebyl konfrontovaný žádný prezident předtím. Bush byl podle mě loutka. Obama loutka není. Můj oblíbený komik Bill Maher má ovšem pravdu, když říká, že „Obama nemá koule“. Měl by se chovat jako klasický americký prezident. On má ale neustále tendence své kroky vysvětlovat.
Turné k albu Homobot
14. 10. ČESKÉ BUDĚJOVICE – ArtIgy
15. 10. KADAŇ – KZ Orfeum
20. 10. BRATISLAVA – Ateliér Babylon
22. 10. OSTRAVA – Garage club
5. 11. HRADEC KRÁLOVÉ – KD Střelnice
16. 11. UHERSKÝ BROD – Dům kultury
18. 11. LITVÍNOV – KD citadela
19. 11. KRNOV – Kofolamusic club
24. 11. BRNO – Fléda
25. 11. FRÝDEK – MÍSTEK – Stoun
2. 12. JABLONEC NAD NISOU – Eurocentrum
3. 12. TŘEBÍČ – Národní dům
9. 12. KARLOVY VARY – Lidový dům
10. 12. PLZEŇ – KD Šeříkovka
14. 12. PRAHA – Lucerna music bar
17. 12. ZLÍN – Masters Of Rock Café
JAROSLAV ŠPULÁK Foto: Petr Kurečka