ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 12135 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Škwor: Pětka za desetiletku

0 Redakce 1.10.2008

Přestože je v názvu novinky kapely Škwor číslo 5, tahle bigbítová parta si nedostatečnou za svou novinku ani dosavadní desetileté hraní nezaslouží. Navíc by tam správně měla být šestka, ale to už objasní basák Tomáš Kmec a zpěvák a kytarista Petr Hrdlička.

Na předchozích albech jste volali Mayday, pak jste Vyhlašovali boj, třetí byl Vyvolenej, objevovali jste Ameriku a naposled z vás byly Loutky. Takže jestli dobře počítám, deska s pořadovým číslem 5 je vaše šestá…
Tomáš: Máš pravdu. Udělali jsme v tom záměrně trochu bordel. Je to tak, že první album Mayday jsme v roce 2000 vydali ještě pod starým názvem Skwar. Ten se začátkem roku 2001 změnil na současný Škwor. Důvodem bylo časté komolení názvu pořadateli, takže se kapela rozhodla zachovat fonetickou podobu názvu s ponecháním dvojitého W.

Někdy jste označováni za trashmetalovou kapelu, ale to se mi moc nezdá.
Petr: Nám taky ne. Trashmetal jsme nikdy nebyli, neumíme hrát tak rychle. Dělit muziku do nějakých škatulek nemá cenu.
Tomáš: Už první deska byla normální bigboš a rock´n´ roll, i když jsme už slyšeli, že jsme nu metal.
Petr: V podstatě je to tvrdý kytarový pop, nic proti tomu označení. Za hranicemi je pop celkem běžné označení, jenom u nás si pod tím představíte Michala Davida a podobně.
Tomáš: My to ale fakt nijak neřešíme.

Na vašem úspěšném albu Vyvolenej, kterého se prodalo úctyhodných 10.000 kousků, je hit Sraž nás na kolena, cover od Tears for Fears. Tentokrát jste sáhli do domácích zdrojů a překvapivě vytáhli skladbu Františka Janečka Vizitka, kterou napsal pro zpěváka Cézara. Měla to být legrace?

Petr: Ne, neděláme si žádnou prdel, ta písnička je dobrá. Původně jsme ji natočili pro program České televize Souboj hitů. Hele, ber to tak, že je mi pětatřicet let a v roce 1988, kdy vznikla, jsem chodil na diskotéky a poslouchal i Cézara. Někdo možná tuhle bývalou hymnu taxikářů odsoudí, jiní to z nostalgie zase vezmou. Asi nemá cenu se s tím nějak moc zabývat.
Tomáš: Shodli jsme se, že je to dobrá melodie. Možná existuje v českém popu mnoho lepších písní, ale Vizitka šla dobře předělat do našeho stylu.

Můžeme s novou deskou očekávat nějaké velké turné Škworu?
Petr: Turné jako takové ne. Budeme jezdit normální kšefty, do konce roku jich máme asi dvě desítky, desku pokřtíme 25. listopadu v pražském Retru, ale turné nebude. My odehrajeme třeba stovku koncertů ročně, označovat to ale jako turné se nám nezdá. Ale každopádně chceme, aby si lidi naši novou desku naposlouchali.
Tomáš: Když už by něco mělo být pod hlavičkou turné, muselo by to vypadat jinak. Třeba bychom měli mít vlastní technické zázemí, dobrý zvukový aparát, pořádná světla, předkapelu a podobně. Bez toho se jedná o běžný koncert.

Kde v současné době nejčastěji hrajete?
Petr: Tak jsou to různé kulturní domy, v týhle republice snad není kulturák, kdy bychom nehráli. Hrajeme i festivaly nebo srazy motorkářů, prostě všude, kam nás promotéři pozvou. Většinou k tomu přidají vystoupení nějaké místní party. Je to něco jiného než turné s vlastním týmem, kde tě nemůže nic zaskočit.

Vás po těch deseti letech může ještě něco zaskočit?
Petr: Tak hráli jsme už totálně ožralí, na strašný aparát, v zimě i ve vedru, takže těžko říct, co by nás mohlo zaskočit. Spíše náš rozhodí, když jeden den hrajeme na dobrém aparátu před davem lidí, a pak přijedeme někam, kde nic nefunuje. Ale my jsme se celkem naučili padnout z výšin zpátky na zem.

Jak jste si užili bigbítové léto?
Tomáš: Vystupovali jsme na spoustě rockových akcí, bylo toho fakt hodně, nemůžeme si v tomhle ohledu stěžovat.
Petr: Někdy toho je už moc a snažíme se koncerty nějak eliminovat. Třeba loni jsme taky během čtyřiadvaceti hodin odehráli pět koncertů. To už bylo strašný, člověka to pak ani nebaví a je to na úkor kvality. Prostě po takovém třetím koncertu během jedné soboty už nezazpíváš a nedej bože, když se před tím v pátek vypláchneš. Ale nemysli si, hraní nás pořád baví.

Součástí nového alba bude i vaše první DVD, co na něm nalezneme?
Tomáš: Bude to fakt naše první DVD a stane se součástí cédéčka. Je tam asi padesátiminutový sestřih z různých koncertů, všechny naše klipy a nějaký rozhovor.
Petr: Konečně máme taky DVD a doufáme, že to pro některé fanoušky bude důvod si nové s DVD pořídit a ne ho vypalovat. Vidíme, že desky už skoro nikdo nekupuje. I když Loutek se prodalo asi 5000 kusů, a to není to tak strašné. Něco prodáme i na koncertech, takže si nestěžujeme.

Vaše sestava se už před lety ustálila. Jak je to ve vašem případě autorsky?

Petr: Každý máme v kapele svý místo. Tomáš dělá většinu muziky, já texty a Leoš Holan má na starosti aranže kytar. Natáčíme u něho doma, což je při cenách nahrávacích studií hrozná výhoda. On je hrozně šikovný v práci se všemi přístroji, spravuje nám auta, nahazuje baráky a tak, takže ho nemůžeme v žádném případě vyhodit z kapely. (smích)

Bylo pro vás vrcholem kariéry turné s Kabátem před šesti lety?<{r>
Tomáš: To nám říká spousta lidí, ale my to tak nebereme, i když máme Kabáty rádi.
Petr: My jsme byli vždycky nevděčná kapela. (smích) Pro mě byl největší zážitek hrát v roce 2002 před Ozzym Osbournem a vidět, jak fungují skutečné světové hvězdy. Bylo to skvělý, na pódiu jsme stáli vedle Slayer a mohli jsme se volně pohybovat v zákulisí. Jenom se nesmělo sáhnout na Ozzyho čtečku. To v Čechách většina trochu známějších kapel na festivalu v Horní Dolní dělá ramena, požaduje průchozí koridory a podobně. Přesvědčil jsem se, že čím větší hvězda, tím bývá ve větší pohodě.

Tuzemským showbyznysem se zabývá i text Celebrity. Jak vzniknul?
Petr: Tak to je fakt ze života. Napsal jsem ho hned včetně muziky po jednom večírku v Praze. Na oslavě narozenin nejmenované celebrity jsem si dal dvě piva za tři stovky, a druhý den pak jsem se v bulváru dočetl, že všechno bylo placené a jaký to byl bombastický mejdan!

Na desce se objevuje také ženský vokál, komu patří?
Tomáš: To je muzikálová zpěvačka Jiřina Urbanová, kterou možná pamatuješ z kapely Ina a Ring. To je moc příjemná ženská se zajímavě nakřáplým hlasem. Asi slyšíš, že na albu zní trochu jiné sbory než v minulosti. Nazpívali nám je kluci z Divokýho Billa, takže je to takové čistší, než na předchozích nahrávkách, kde s námi spolupracoval taky výborný Colins z Debustrolu.

Zdá se, že jste celkem spokojená kapela…
Petr: Hele, desky se nám pořád celkem prodávají, na koncerty jednou lidi přijdou, jindy jich je míň, ale uživíme se tím. Děláme práci, která nás baví, tak na co si stěžovat. Máme se dobře.

RICHARD WINTER (foto : Warner Music)