ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 17732 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Red Hot Chili Peppers: Nemohl by to být zdravý klub s drogami?

0 Redakce 2.9.2011

Red Hot Chili Peppers vydávají nové album. Jmenuje se I’m With You, vyšlo pět roků po předešlém počinu Stadium Arcadium a zpěvák Anthony Kiedis spolu s novým kytaristou Joshem Klinghofferem odpověděli v materiálu vydavatelské společnosti Warner Music/Supraphon na několik otázek.  

Proč  se album jmenuje I'm With You?

Kiedis: Je to spíš nabídka, než očekávání odpovědi, a je to spíš můj návrh, než abych žádal nějakou odpověď. Něco ode mne dostanete, aniž by to bylo třeba vracet.  

S ohledem na minulost – byly i tentokrát při vzniku alba ve hře drogy, nebo jste se přidali do klubu zdravého života?

Kiedis: Musí to být jedno, nebo druhé? Nemohl by to být zdravý klub s drogami? No, ani jedno. Nepovažujeme to za faktor, který by něco ovlivňoval. Je to tak, jak to je. Rock’n’roll může být s drogami i bez nich, může být zdravý i nemocný, může být s dlouhými večery i bez nich. Je to tak se vším.

Joshi, posouváš víc Red Hot Chili Peppers do avantgardy, nebo oni tebe do mainstreamu?

Klinghoffer: Je to mix. Nemyslím, že bych měl jednu cestu a oni jinou. Jedině v tom, že jsem se přidal na jejich cestě později. Myslím, že to, co bylo důležitou a nedílnou součástí kapely na začátku, stále existuje. Nejsou to čtyři lidé, kteří hrají ve stejném pokoji, píšou hudbu, jamují, ale každý z nich má svůj vlastní mix avantgardy, mainstreamu, lásky a strachu. Je to spíš, jako by měl každý svou vířivku a z ní přeléval do jedné společné. A myslím, že tak to bylo s každou sestavou téhle kapely.  

Jak hodnotíte změnu na postu kytaristy, kde Johna Fruscianteho vystřídal Josh Klinghoffer?

Kiedis: Bylo to skvělé. Potřebovali jsme ji, přáli jsme si to a také jsme si to zasloužili. Myslím, že to bylo pro všechny skvělé a umožnilo to vytvořit něco nového. Všechny věci se díky tomu usadily na správné místo. John se díky naší dvouleté pauze před nahráváním nové desky někam posunul a my jsme našli Joshe. Necítíme se už jako na konci posledního turné, kdy jsme byli rádi, že jsme skončili.  

Také  jste se stal v mezičase otcem…

Kiedis: Je to skvělé, skvělé. Chci říct, že jsem to do svých pětačtyřiceti let nezkusil, ale nyní mi to skvěle sedí. Miluji to, je to ze všeho nejvíc cool.   

Jak otcovství  ovlivnilo texty alba?  

Kiedis: Dostávalo se mi jedné inspirace za druhou. Být zlomený muž, který právě skončil s koncertováním, je samo o sobě jistá inspirace. Návrat domů na pláž, kde jsem to všechno nechal plavat, byl také inspirativní. A to, že jsem přivedl na svět syna, trávím s ním čas a že změnil můj úhel pohledu na život, je také inspirativní. Johnův odchod byl ovšem také neuvěřitelnou inspirací. Netrpěl jsem žádným nedostatkem. Opravdu, chemie, která provází znovuobjevení naší kapely, je velká jízda.   

Na nové  desce je i piáno…

Kiedis: To je velmi dospělé!  

Letos vám bude devětačtyřicet let. Je to děsivá, nebo příjemná myšlenka?

Kiedis: Já to přijal dobře, takže se celkem těším, že se budu jaksi vzpírat gravitaci. Cítím, že stále celkem vzkvétám. Jsem vlhký a kvetoucí. Nemůžu se dočkat, až mi bude padesát a ponesu vlajku týmu „půlstoletí, a stále žiju“.

Vaší kapele je osmadvacet roků. Pomyslel jste někdy, že to dotáhnete takhle daleko?

Kiedis: Spíš si nedovedu představit, že bychom to tak daleko nedotáhli. Muzika je všechno, co umím. Zdá se mi to tedy celkem normální. Jsem za to vděčný, miluji to. Svým šťastným hvězdám děkuji skoro každý den, někdy i dvakrát, třikrát. Mám pocit, že bych to neopustil, stejně jako bych neopustil otce a matku. Je to moc dlouhá historie.  

Připravili Šárka Hellerová a Jaroslav Špulák