Pub Animals: Vypusťte vaše zvířata!
0 Redakce 26.3.2010Na početné reggae&ska scéně si hlasitě říká o prostor mladá skupina Pub Animals z Českého Krumlova. Má několik pádných argumentů, proč jí věnovat pozornost. Divoká smečka vám uprostřed městské džungle nabízí možnost najít v sobě zvíře! Právě vydává desku „Safar-i“ s moderním sebevědomým zvukem, který předvede naživo 3. dubna v pražském klubu Cross.
Mladá ambiciózní skupina se chystá v populárním žánru pořádně zamíchat kartami a provětrat zatuchlé zvukové postupy. Neobvykle důsledně sleduje novinky a rozhodně se nechystá spokojit s průměrem. Debutovou desku nyní nabízí ke stažení zdarma. Další plány kapely odhaluje dvojice frontmanů a zpěváků Pavel Podruh a Štěpán Hebík.
Reggae vzniklo na Jamajce a do Evropy se dostalo přes Británii. Jak jste s ním poprvé přišli do kontaktu?
Pavel: Já osobně jsem nejprve poslouchal funky. To nás spojilo a reggae jsme pak objevili společně s kapelou.
Štěpán: Ovlivnili nás „naši fotři“ z kapely HeBand. Byli jedněmi z prvních, kdo u nás reggae hráli.
Natočili jste debutovou desku se sebevědomým zvukem. Nahrávání vám zabralo celých sedm měsíců, plánovali jste tak pečlivý postup od začátku?
P: Rozhodně ne, odhady byly střídmější. Vyvinulo se to v průběhu, zkrátka jsme chtěli dokonalou nahrávku.
Proč jste zvolili studio Biotech producenta Ecsona Waldese?
P: Hledali jsme moderní inovativní zvuk. Získali jsme dřív nějaké zkušenosti s nahráváním, ale nebylo to přesně to pravé. Jedno studio bylo výborné, ale specializované na hardcore. Podruhé jsme byli v totálně popovém studiu Mercury, kde točí třeba Helena Vondráčková. Nahrávka zněla dost uhlazeně a to nás taky nebavilo. Hledali jsme studio s nejpřitažlivějším feelingem. Ecson nás zaujal po všech stránkách na první poslech. Většina reggae a ska skupin u nás se snaží o retro zvuk. Neposlouchanější jsou stále Bob Marley nebo třeba Ska-P. Jestli něco děláme naplno, tak je to hledání inspirace a novinek v žánru.
Co symbolizuje lev v obleku na obalu CD?
P: Už od začátku jsme pro desku měli název Safar-i, protože měla být především barevná. Navíc, když se název přečte správně jamajsky, zní to stylově: „Safaráj“! Jeden černoch nám kdysi řekl, že zníme jako safari, to nás nadchlo. Ale nepředstavuj si zvířata v savaně! Spíš to aplikuj na městské prostředí, promíchané ulice, domy, bary, světla, a na pozadí toho všeho chlap, který chodí každý den do práce. V sobě má zvíře, které chce pustit ven. My mu přesně v tom chceme pomoct. Chceme, aby se naší muzikou uvolnil a odpoutal, to je asi jediný náš politický názor! Respektujeme lidi jako Marley nebo Dylan, kteří dokázali pohnout davy, my to ale přepouštíme jiným, s námi se pojďte vyřádit a vypustit ty svoje zvířata!
Reggae a ska ale souvisí kromě populárního hudebního stylu také se silným sociálně politickým názorovým hnutím. Jak se stavíte k těmto kořenům hudby, kterou hrajete?
Š: Chováme veliký respekt k těmto názorům a ke všem rastamanům. Na politiku a sociální záležitosti samozřejmě máme svůj názor, ale naše texty pojednávají o něčem zcela jiném.
P: Tu historii máme načtenou a zajímáme se o ni. Necítíme se ale v pozici, abychom tvořili angažované písně. V reggae je v poslední době hodně v kurzu takzvaná „repatriation“, čili návrat černochů k africkým kořenům, což se nás samozřejmě netýká. Naše hudba obsahuje prvky žánru, ale snažíme se ji „poevropštit“. V poslední době taková vlna neangažovaného reggae a ska hodně přichází z Hawaje a Nového Zélandu. Odtud také pochází spousta našich oblíbených kapel. Samozřejmě vedle Jamajky a Ameriky.
Stihli jste si vybudovat početný fanklub. Jak vypadá váš typický příznivec?
P. Nechci vypadat jako mainstream, ale naše muzika baví moji babičku, a zároveň rytmus zaujal i malé mimino. Vychovali jsme si i naše rodiny a přítelkyně, moje mamka si dnes doma pro radost pouští roots reggae (smích)! Ale ne, teď vážně, většinou nás poslouchají mladí lidé, teenageři a vysokoškoláci.
Patříte k mladší generaci kapel, které už netrpí komplexem z malé domácí scény. Kam míříte v nejbližší budoucnosti?
P: Musíme obhájit desku naživo! Kapela jako celek musí zahrát to, co se nám podařilo vytvořit ve studiu. Hledáme například druhého klávesáka protože na tu spoustu vrstev už jeden nestačí. Rádi bychom taky dokázali, že neexistuje monopol pražských kapel na dobré reggae-ska. Hodně se mluví o tom, že kapely potřebují přesídlit do Prahy, ale my už teď hrajeme po celé republice a nevidíme to tak žhavě. Chceme v jižních Čechách vytvořit určitou alternativu vůči silné pražské scéně.
Š: Samozřejmě bychom se rádi dostali i do zahraničí. Už jsme to zařadili do našeho plánu. Nejprve se ale chceme předvést na domácí scéně.
Jaké největší problémy se vám zatím postavily do cesty za těmito plány?
P: Nejtěžší byly vždy momenty přerodu na jakýsi vyšší level, ať už muzikantský nebo v odpovědnosti vůči kapele. Nejhorší je výměna členů. Dodnes je pro mě težké o tom mluvit, ale pro kapelu to bylo už několikrát nutné. Stáli jsme před volbou, zda zůstat v garáži, nebo se dostat dál. Musí v tom být i trocha nekompromisnosti.
Š: Jsme ale především rádi za podmínky, které máme. Nemusíme řešít, kde zkoušet, máme se jak dopravit na koncert a další zdánlivě banální věci.
Jaké místo považujete za svou domácí scénu?
P: České Budějovice jsou naše základna, je to nejbližší velké město u Krumlova a tak trochu nám supluje Prahu. Domácí scénou je pak místní klub Marty's, kam se nám dobře vejde i větší publikum. Dostali jsme v něm první velkou nabídku hrát mimo Krumlov. Máme ten klub rádi, kdysi jsme tam vysedávali každý den na baru, později hráli třikrát do měsíce a vznikla tam taková naše veliká rodina. V Praze máme rádi klub Cross a rádi jezdíme na vybrané koncerty taky do Lucerna Music Baru, kde je skvělý program. Naším srdcovým místem je ale reggae festival Rototom Sunsplash v Itálii, který nám bohužel tento rok přesunuli až do Španělska.
JAKUB ANDĚL