ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 6914 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Pražský výběr: Můstkem byly i naše děti

0 Redakce 21.4.2012

Skupina Pražský výběr v úterý oficiálně oznámila svůj návrat na koncertní pódia. Na letošní listopad plánuje odehrání pěti halových koncertů, které se uskuteční 9. 11. v Praze, 13. 11. v Ostravě, 15. 11. v Bratislavě, 21. 11. v Brně a 24. 11. v Pardubicích. Zpěvák a klávesista Michael Kocáb, kytarista a zpěvák Michal Pavlíček, baskytarista Vilém Čok a dva bubeníci Klaudius Kryšpín a Jiří Hrubeš se na comeback v legendární sestavě těší.

Na pohřbu Václava Havla v prosinci 2011 jste si, Michaeli Kocábe a Michale Pavlíčku, stiskli ruku a v tu chvíli se mezi vámi, rozhádanými a nepřátelsky naladěnými bývalými spoluhráči, údajně cosi zlomilo. Co se přesně stalo?
Kocáb: Já k Michalovi nikdy necítil žádné nepřátelství. Spíš to byl z mého pohledu jakýsi nedohovor a nešťastné období našeho uměleckého vztahu.
Kryšpín: Já také žádné nepřátelství necítil…
Pavlíček:  Ze strany mé a Viléma Čoka tam ale byl obrovský pocit ukřivdění. Kluci třeba nepřátelské vztahy necítili, my jsme ale byli hodně naštvaní, protože nám vzali Pražský výběr. Nechci se tím už ale zabývat. To, že se to tak najednou napravilo, bylo z mého pohledu dáno pocitem, který vznikne, když si lidé podají ruku. Najednou se zbořila pomyslná ledová stěna mezi námi a začali jsme ve stínu Havlovy smrti vnímat náš problém jako malicherný. U mě to mělo velký vliv i na psychiku. Já se předtím snažil výběrovskou historii vymazat z hlavy a dostal jsem se až tak daleko, že se mi už nepromítala do snů. Poté, co jsme si stiskli ruku a dohodli se na podzimních koncertech, se mi zase o Pražském výběru často zdá.
Čok: Já jsem vždycky na té straně, na které je spravedlnost. Proto jsem byl na straně Michala Pavlíčka. V lednu mi zavolal s tím, že Michael Kocáb inicioval schůzku, na které by chtěl probrat pokus o narovnání vztahů mezi námi a lehce si promluvit o dalším fungování Pražského výběru. Sešli jsme se ve třech v pražském Divadle Na Zábradlí a tam jsme začali ladit podmínky a další kroky.

Sehrála podstatnou roli ve vašem znovusjednocení jen Havlova smrt?

Kocáb: Nebyla to jenom ta. Velkou roli sehrály například i naše děti. Byl jsem na nějakém koncertu s mladým Michalem Pavlíčkem, on zase hrál s mou dcerou Natálií, a vždycky, když jsem se s někým z nich setkal, bylo mi řečeno, abychom se vykašlali na hádky a dali se zase dohromady.
Pavlíček: Můstkem mezi námi byly i naše malé děti. Když jsme se po Havlově pohřbu začali bavit, první téma byly ony, ne Výběr. Oba máme malé děti, a tak jsme si prostě začali povídat jako tátové.
Čok: Moc nesouhlasím s tím, že nás dal dohromady Václav Havel. U mě to tak nebylo, návrat do Pražského výběru bylo moje velmi osobní rozhodnutí.
Pavlíček: Neberu to tak, že nás dal dohromady Havel. Na tom pohřbu jsme si ale podali ruku a najednou se něco stalo. Několik měsíců předtím jsme byli s Michaelem na jednom mejdanu a dělali jsme vše proto, abychom se tam nepotkali. Obcházeli jsme se obloukem.
Kocáb: Na pohřbu Václava Havla došlo zkrátka mezi Michalem a mnou k prolomení špatných vztahů.

Jak rozkol v pražském výběru v roce 2006 zapůsobil na tebe, Jiří?

Hrubeš: Já to nejdřív vůbec nevěděl. Pak mi ale někdo na mail napsal: „Prosím tě, Jirko, co to tam žvaníš?“ Byla to reakce na nějakou internetovou diskuzi, ve které kdosi vystupoval pod mým jménem a k celé věci se vyjadřoval. V té době jsem se s tím, co se stalo, seznámil. S kluky jsem o tom mluvil až asi po čtyřech letech. Moc jsem se tím ale nezabýval. Měl jsem jiné starosti.

Michaeli, když jste hrál koncerty v sestavě Pražského výběru II s australským kytaristou Glennem Proudfootem, chyběl vám za zády Pavlíčkův styl hry?

Kocáb: Samozřejmě mi chyběl. Glenn je vynikající kytarista, Michal taktéž, ale navíc to je můj celoživotní umělecký kolega, se kterým jsme toho spoustu udělali.

Ohlásili jste pro listopadové koncerty sestavu, ve které jsou dva bubeníci – Klaudius Kryšpín a Jiří Hrubeš. Jaký to má smysl?
Kryšpín: Na koncertech budeme hrát písničky z alba Straka v hrsti, kterou nahrál Jirka. V nich by měl bubnovat on. Skladby mladší bych měl odbubnovat já a některé dáme oba. Na těch koncertech bychom měli hrát především materiál z prvních dvou alb.

Proč jste se rozhodli uspořádat pět listopadových koncertů?
Pavlíček: Nejde v nich ani tak o místa, kde se budou konat. Zásadní je princip urovnání vztahů mezi námi.
Kocáb: Turné mnohé ukáže. V určité míře je to v rukou novinářů, na to nelze zapomenout. Novináři se budou asi hodně zaměřovat na ten ukončený konflikt a někteří z toho budou třeba i zklamaní. To by nám mohlo ublížit. Pokud ale vše proběhne ve vstřícné a přátelské atmosféře, tak bychom potom měli nahrát další desku. Vždycky jsem pro to, aby se něco dělalo.

V čem je síla Pražského výběru, která mu dovolila nahrát tak zásadní album, jakým je Straka v hrsti (1988)?

Kocáb: Těch atributů je celá řada, od toho, že je to prostě dobrá deska, až po ten, že Pražský výběr byla v osmdesátých letech stylotvorná kapela. Všimněte si, že většina hudby je eklektického typu, která na něco navazuje, něco napodobuje a třeba to trošku rozvíjí. Straka v hrsti byla ale stylotvorná deska. Vytvořila styl, který tu do té doby nebyl, a pak tu také už nikdy nebyl. Myslím si, že kdybychom dnes chtěli nahrát podobnou desku, budeme s tím mít dost práce. Možná bychom museli napodobovat sami sebe. Přesto bychom se o nové album podle mě měli pokusit.

JAROSLAV ŠPULÁK
Foto JAKUB DEML