ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 8569 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Petr Janda: Neudělal jsem se lepším, než ve skutečnosti jsem

0 Redakce 14.11.2011

Dávno. Tak se jmenuje knižní autobiografie zpěváka, kytaristy, skladatele a šéfa skupiny Olympic Petra Jandy. Na trhu se objevila minulý týden a Janda v ní otevřeně píše o svém životě, o věcech bolestivých i nepříjemných. Stejně tak se dotýká minulosti, jejíž otazníky se snaží vysvětlit a při jejím popisování je velmi sebekritický.

Kdy jste dospěl k rozhodnutí napsat autobiografii?
Po mé šedesátce mě začalo oslovovat množství autorů, kteří píší životopisy slavných. Přinesli mi knížky, které napsali, já si je přečetl, ale bohužel se mě ani jedna nelíbila. Přišly mi nudné, šroubované, ničím nepřekvapující. Nabyl jsem dojmu, že je lepší otevřít se někde v přítmí svého pokoje počítači, než svůj příběh vyprávět cizímu člověku. Po nějakých deseti nabídkách jsem se jednoho dne rozhodl napsat své paměti sám.

Kdy jste začal?
Už v roce 2009, byla to časově náročná práce.

Je v knize kapitola, kterou považujete za problematickou?
Je to kapitola o mém bratrovi Slávkovi. Také jsem ji zařadil až úplně na konec. Předtím, než jsem knihu dopsal, jsem mu poslal dopis, ve kterém jsem ho na svůj záměr upozornil. Zároveň jsem ho požádal o schůzku, abychom na ni rodinný spor o dům na Vinohradech v Praze vyřešili. Vůbec se neozval, čekal jsem asi tři měsíce. Kvůli tomu kniha vyšla později. Nakonec jsem tu bolestnou kapitolu sepsal tak, jak nejlépe jsem to uměl.

Očekáváte, že to bude mít nějakou dohru?

Myslím, že ne. Bohužel.

O kterém tématu se vám ještě psalo těžce?
O synovi Petrovi a o manželce, kteří zemřeli. To bych asi nedokázal nikomu vyprávět. Byl to přesně ten moment, který se nejlépe rodí v přítmí pokoje u počítače. Ani teď by to nešlo vyprávět.

Jak moc jste byl odvážný, když jste psal o sedmdesátých a osmdesátých letech, za která býváte někdy označován jako ten, kdo se snadno přizpůsobil tehdejšímu režimu?
Napsal jsem naprosto všechno. Byl jsem zcela otevřený a nebral jsem si servítky. Byl jsem velice přísný i na sebe. Když jsem měl pocit, že jsem udělal chybu, tak jsem to přiznal. Myslím si, že je to docela zajímavé čtení.

Jaký dojem by z něho čtenář měl mít?
Měl by mít dojem upřímnosti. Měl bych ho tou knihou přesvědčit o tom, že jsem nic nezatajil, nelhal jsem a že jsem se rozhodně neudělal lepším, než jsem.

JAROSLAV ŠPULÁK