ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 25018 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Peter Cmorik: Album musí mít svou vůni

0 Redakce 8.3.2010

Zpěvák Peter Cmorik vyhrál v roce 2006 druhý ročník soutěže Slovensko hľadá SuperStar. Okamžitě se stal miláčkem národa a čtyři roky po sobě i vítězem mužské kategorie v anketě popularity Slávik. Debut Nádherný deň vydal v roce 2006. V roce následujícím se objevila „dvojka“ Žijem ako viem a loni je doplnilo album Jedno si želám… Nenatočil ho již Peter Cmorik jako sólista, nýbrž Peter Cmorik Band jako kapela.

Proč se z Petra Cmorika stal Peter Cmorik Band?

Je to přirozený vývoj. Z profesionálního hlediska pro mě bylo nepříjemné, když jsem chodil na pódium jako Peter Cmorik, přitom v kapele vedle mě byla velká hudební jména, lidé, kteří si také zasloužili být jmenovaní. Abychom zachovali kontinuitu, po druhém albu jsme na můj popud udělali kompromis a k mému jménu přidali slovo „Band“. Mně osobně to vnitřně velmi pomáhá. Stmelilo to i kapelu, mám z toho radost.  

Mimochodem, obal vašeho nového alba trochu připomíná  obal desky Queen II z roku 1974…

Souhlasím, ale současně musím říct, že jsem se jím při vzniku mého obalu inspirovat nenechal. Až když už byl vytisknutý, někdo mi řekl, že tam ta podoba je. Jsem obrovský fanoušek Queen a hned jsem si ten obal dohledal. Námět na náš obal přinesl jeden mladý fotograf a ta titulní fotka není montáž, jak by se mohlo zdát. Je to jeden záběr. Dělali jsme ho dlouho…

Na vaší nové  desce je více hudebních vlivů. Měl jste v tomto ohledu nějaká vnitřní omezení?

Neměl. Věděl jsem jen, že je důležité pokusit se napsat a nahrát pár rádiových písniček. Mnohem podstatnější ale bylo docílit toho, aby album mělo svou vůni. Vybírali jsme ze skladeb, o kterých jsme byli přesvědčeni, že na ně patří. U některých jsme jasně věděli, že se nikdy nedostanou do rádií, jenomže se nám líbily textově, hudebně nebo zpracováním. Například Tvár človeka je podle mě krásná „pinkfloydovka“, i když můj manažer Jožko Šebo nemá rád, když o ní takhle mluvím. Zkrátka jsme si vznik desky muzikantsky užili.

Je tam i písnička Voľnosť mi nevezmú od klávesisty skupiny Elán Vaša Patejdla. Mám pocit, že jsem ji už někde slyšel. Je to možné?

Je to možné, protože nebyla napsaná přímo pro mě. Když jsme začali spolupráci s textařem Kamilem Peterajem, přinesl nám ji se slovy, ať se na ni podíváme, že je hezká a nikdy nebyla vydaná. Měl pravdu, je to velmi silná písnička se silným a krásným textem. Pokud vím, původně byla napsaná pro nějaký muzikál. Ten se ale neuskutečnil a zbyly po něm jen ty písničky. Pak jsem ji slyšel zpívat Igora Timka a to mě utvrdilo v přesvědčení, že bychom ji na desce měli mít. Trochu jsme ji jen předělali a zaranžovali tak, aby nám vyhovovala.

Textař  Kamil Peteraj je o dvě generace starší než  vy, přesto se mu podařilo trefit se do vašeho výrazu. Jakým způsobem spolupráce probíhala?

Tato deska je, doufám, začátek naší delší spolupráce. Kamil měl napsané nějaké texty, které nám poslal. Potom jsme se párkrát sešli, vyprávěli si a on pak napsal slova, na která my udělali hudbu. Bylo to vlastně jednoduché.

Nechtěl jste na album nazpívat nějakou písničku v angličtině?

Neměl jsem to nutkání.  Na prvním albu jsme měli v angličtině třetí singl Walking Streets In The Rain. Rádia ho hrála, byl fajn, ale pokud moderátoři neřekli, že zpívá Peter Cmorik, nikdo si to neuvědomil a on splynul s jinými anglickými písněmi, kterých je plný éter. Proto jsme se rozhodli zpívat pouze slovensky. Možná někdy přijde doba, kdy vydám čistě anglické album. Zatím ale nenadešla.  

V písničkách Volnosť mi nevezmú a Nevrav mi je cítit až politický kontext. V minulosti jste se přitom k něčemu takovému nestavěl příliš vstřícně…

Lidé ode mě znají  především love songy z prvních dvou desek. Má podstata je ale trochu jiná. Jsem znamením beran a rád říkám věci na rovinu. Ne vždy na to je ale prostor, ne vždycky to člověk považuje za správné a ne pokaždé to lidé chtějí slyšet. Na prvním albu byla písnička Čakáme, ta byla obsahově podobná. Prostě se to dostalo na povrch. Oba texty, o kterých mluvíte, jsou dost silné. Text k písničce Nevrav mi napsal mimochodem jeden pan primář.  

Dotýká  se vás osobně jeho obsah?

Ztotožňuji se s ním. Zpívá  se tam o věcech, které mě často bolí a při kterých se ptám, proč to tak je. Není to písnička o mně, ale o tom, co člověk vidí kolem sebe. Všechny ty věci, které v ní jsou, mě štvou.

Je na desce i nějaký vyloženě osobní text?

Na Slovensku máme venku už třetí singl, písničku Mám ťa rád. Ta je hodně osobní. Napsal jsem ji celou sám v době, kdy jsem měl takové zvláštní chvilky s přítelkyní. Je to přímočarý love song, který si na nic nehraje. Je z mého nejhlubšího nitra a osobně si ho cením. Pak je tam ještě možná největší love song, který jsem kdy nazpíval – písnička Láska do ruky. Je velmi poetická a příjemná, hudba je v ní jemná, skoro čistě akustická.

Vrátím se ještě k písničce Mám ťa rád… S vámi a vaší přítelkyní to dopadlo dobře?

Ano. Ale v okamžiku, kdy jsem tu skladbu psal, jsem si neuvědomil, že je o ní. Když jsem jí pustil demonahrávku, poslechla si ji a zeptala se, jestli je pro ni. Teprve v ten moment mi došlo, že ano.  

Máte plán, jak se více představit českým posluchačům a divákům?

Bohužel ne žádný originální. Byl bych ale strašně rád, kdyby lidi mou hudbu poznali prostřednictvím médií, ať už rádií, televize nebo internetu. Chtěl bych se také objevit na českých letních festivalech. Záleží mi na tom, abych mohl nabídnou své písničky českým posluchačům. 

JAROSLAV ŠPULÁK