ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 6180 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

NiceLand: Věděl jsem, že se nechci opakovat

0 Redakce 9.11.2010

V roce 2008 vyšlo popfolkové album Little Black Book a NiceLand pod ním byl podepsaný jako sólista. Talentovaný, začínající a hudebním světem posléze vlídně přijatý. Nyní vychází album God Has Her Ways a NiceLand je název kapely, jež ho nahrála a jíž je bývalý sólista NiceLand členem. Jeho civilní jméno je Michal Motyčka a v té kapele zpívá a hraje na kytaru. Odpovídá také na následující otázky.  

Proč  ta změna?

Ono to tak funguje už  poměrně dlouho, asi dva a půl roku. Snažíme se dát co nejvíc najevo, že NiceLand je kapela, nikoli já sám. Ačkoliv po první desce mi tenhle umělecký pseudonym stejně zůstal. Lidé mě tak oslovují, a když hraju akustický koncert, vystupuju také jako NiceLand. Pro nové album ale fungujeme jako kapela.

Není  nepříjemné opouštět pseudonym, pod kterým jste se na hudební  scéně zapsal jako písničkář?

Ani ne, protože mi stejně  zůstal a asi už zůstane. Myslím si dokonce, že tenhle stav je ideální. Když se řekne NiceLand, lidé si představí buď kapelu, anebo mě.  
První  vaše album bylo písničkářské, velmi osobní  a temné. Novinka je rocková a stylově širší. Proč?

Jakmile první album vyšlo, hned jsem začal přemýšlet o tom, jaká by měla být druhá deska. Nějaké písničky už jsem měl vymyšlené, a protože se v hudebním světě říká, že druhé album je nejzásadnější, šlo mi o to, aby bylo co nejlepší. Věděl jsem, že se nechci opakovat, a tomu jsem přizpůsobil i styl skládání. Písničky, které jsou na druhé desce, nakonec vznikly v posledním půldruhém roce, takže jsem z těch, které jsem složil v době vydání debutu, nevzal žádnou. Dalším důvodem stylové změny je, že fungujeme jako kapela. Skládáme všichni a chtěli jsme, aby nás nové písničky bavilo hrát živě víc, než ty z debutu.

Ty vás nebavily?

Řekl bych, že byly dost popové a folkové. Živě tolik nefungovaly. Na festivalech například byl docela problém diváky zaujmout.

Přesto vám další tři lidé v kapele vlétly do světa, který byl velmi osobní. Nebyl problém se s tím vyrovnat?

Nebyl, protože mezi mnou a ostatními členy skupiny panuje velká shoda. První deska vznikla pouze za účasti mé a producenta Yardy Helešice. Je osobní, uzavřená, monotématická, což byl záměr. Druhé album je kapelní. Všechno, co nás napadlo a zdálo se nám být dobré, jsme na ně nahráli. To byl také záměr. Proto jsme si jako producenta pozvali Amáka ze Sunshine. Ten se také v hudbě ničemu nebrání.  

A není  to risk vzhledem k fanouškům, kteří vás už přijali jako „smutného písničkáře“?

Možná trochu ano, ale já bych neřekl, že naše aktuální deska je o moc veselejší než ta první. Ta byla dost melancholická, tahle je cyničtější a naštvanější. Že by na ní ale byly nějaké pozitivní věci, to tedy ne.

Hrajete docela dost koncertů. To je v dnešní době skoro zázrak…

Snažíme se. Přestal jsem pracovat a věnuju se jenom kapele. Ale doba je zlá. Lidé mají problém dát padesát až sto korun za lístek na koncert. Navíc v současné době splácíme album, takže všechny naše příjmy jdou do kapely. A honoráře nejsou vysoké. Pořadatelé většinou chtějí, abychom hráli za procenta ze vstupného. To se samozřejmě týká spousty skupin.

Jaký  by byl ideální stav?

Ideální by bylo mít v každém městě na koncertu sto lidí. To by nám úplně stačilo, respektive by to byl dobrý základ. Rychleji bychom splatili to album.  

Existuje nějaký  plán, jak kapelu více zviditelnit?

Bavili jsme se s několika jinými skupinami o tom, že bychom mohli jet společně. Zatím ale nic nedopadlo, a tak to teď je paradoxně tak, že my s sebou bereme jiné kapely. Většinu koncertů se snažíme spojit s vystoupením nějaké party, jež je z daného města nebo regionu. Baví nás také jezdit se skupinou A Banquet, která je opravdu dobrá. Bude s námi i na křtu 24. listopadu v pražském Lucerna Music Baru.  

Říkal jste, že když vyšla vaše první deska, přemýšlel jste už o nových písničkách. Je to tak i nyní?

Je to tak, vždycky snažím myslet dopředu. Mám v hlavě například projekt, který bych chtěl uskutečnit buď pod hlavičkou NiceLand, anebo bokem, pokud by se na něj kluci z kapely moc netvářili. Jde o pár folkových a pomalejších písniček, do kterých bych chtěl zapojit i klavír. Další plány jsou spojené s mou současnou skupinou.  

Prý  chystáte nový videoklip.

Je k písničce Sleep At Night a je trochu úchylný. Budou v něm účinkovat dvě polonahé modelky a je trochu emo. Ten klip vznikal v Los Angeles, ale bez nás. Natočila ho má dlouholetá kamarádka, která tam vystudovala filmovou školu. Původem je Česka, ale její rodiče kdysi emigrovali. Na křtu bychom ho chtěli promítnout také.  

JAROSLAV ŠPULÁK