Marnie Stern: Střídá nejdelší a nejkratší možný název desky
0 Redakce 1.12.2010Nervózní, neklidná a těkající, na druhou stranu postavená na umění dost možná jedné z nejlepších kytarystek na světě. To je hudba americké rockerky Marnie Stern. Její minulé album vyšlo před třemi lety a v záplavě desek od dosud neznámých autorů mi utkvělo v paměti právě nesmírnou energií, kterou jako by se vzpínalo i proti skladbám samotným.
Teď do Prahy přiváží trochu promyšlenější a dospělejší druhé album. Když ji po telefonu pozdravím, přesto z ní dál sálá neurovnaná energie: „Právě jsem v Seattlu, na americkém turné. Všichni tady v autě mluví a je těžké se soustředit, ale to nevadí, zvládneme to.“
Za několik týdnů poletíš koncertovat do Evropy, bude to změna?
Jo, evropské země jsou pro mě míň známé, je to větší dobrodružství. Moc mě baví ta trochu jiná energie na koncertech. Na druhou stranu v Anglii už jsem hrála víckrát, takže takový rozdíl to zas nebude.
Stýská se ti, když jsi na druhém konci světa?
Spíš záleží, na jak dlouho jedu pryč, než kam. Teď jsem mimo už šest týdnů a začíná to být trochu šílenství, ale je to taky sranda.
Žiješ v New Yorku, o kterém se říká, že je ze všech amerických měst nejevropštější, souhlasila bys?
Jo, to je myslím pravda. Já tu ale bydlím celej život a už začínám mít New Yorku plný zuby. Napadlo mě, že bych se přestěhovala někam, kde je to menší a kde je tepleji.
Už máš nějaké plány, nebo je to jen v rovině snu?
Je to jen takovej sen do budoucna. Všichni moji kamarádi už se odstěhovali, takže jsem tu sama. Bydlení je tu drahé a většinu času stejně trávím doma, když zrovna nejsem na turné. Nedává mi smysl tady zůstávat. Ale konkrétní plány zatím nemám.
Jak ovlivňuje New York tvoji tvorbu?
Asi mi dává energii. To město je plné energie, je šíleně hyperaktivní. Mění se tu roční období, pořád se něco děje. A moje muzika rozhodně není klidná a mírumilovná, takže v tom asi bude ta spojitost.
Do Evropy přivezeš své aktuání album. Jak bys ho představila a co můžeme očekávat?
Je to určitě moje nejpřímější nahrávka. Hodně jsem se soustředila na psaní skladeb a méně důrazu jsem nechala samotným kytarám. Deska je víc o písních, je osobní a intimní, zkrátka jsem na ni hrdá.
Nové album nemá žádný název, četl jsem někde tvé přiznání, že nejsi moc dobrá ve vymýšlení titulů alb. Proto album bez názvu?
To je fakt, nejsem na názvy alb dobrá, jsou hodně důležité a mě to vždycky děsně frustruje, když se mi nedaří dobrej název vymyslet. Eponymní album je i reakcí na to předchozí, které mělo naopak dlouhatánský název (pozn.: „This Is It and I Am It and You Are It and So Is That and He Is It and She Is It and It Is It and That Is That“). V případě aktuální desky jsem měla pocit, že k ní už nemám co dodat. Jsem na ni pyšná tak, jak je, a proto jsem název vynechala.
Měla jsi s tím dlouhým titulem nějaké potíže?
To teda měla, pro novináře byl oříšek ho napsat bez chyby. Původně se mi hrozně líbil, připadal mi pozitivní. Vůbec jsem nedomyslela, jaký způsobí poprask.
Debutová deska ti vyšla teprve před třemi lety, co jsi dělala do té doby?
Už před oficiálním debutem jsem nějakých sedm let vydávala desky a hrála pravidelně koncerty. Pak jsem jen podepsala smlouvu. V podstatě jsem navázala na to, co už dělám roky.
JAKUB ANDĚL
Marnie Stern – 2.12. 2010 – Klub 007, Praha