ahead – 1220×100, 1200×100, 320×50
ahead – merici 1220×200

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 7740 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Lenka: Tak trochu návrat domů

0 Redakce 30.4.2011

Australská kráska s českými kořeny přijíždí dobýt zemi svých předků. Těžko hledat lepší příležitost jak odstartovat jaro, než s jejím sametovým hlasem a sladkou tváří. V úterý 3. května, v Lucerna Music Baru teprve začíná máj!

Lenka skvěle balancuje na hraně sladce jednoduchých popových songů a lehce alternativního zvuku akustických kytar a klavíru. V první chvíli si možná řeknete, že bude přinejmenším na co koukat. Lenka ale vyrostla na jazzu a rozhodující pro vaše „ano“ bude její skoro písničkářský repertoár. A nebudete zdaleka první, koho dostane. V Austrálii platí za hvězdu a její hudbu jste mohli zaslechnout třeba v seriálu Grey´s Anatomy (u nás znáte jako Chirurgové). Možná by vám mohla projevem připomenout i jednu z nejosobitějších zpěvaček české scény Emu Brabcovou. Před nadcházejícím koncertem v Lucerna Music baru nám Lenka odpověděla na několik otázek.

Skvěle kombinujete pop s alternativním zvukem. Odhadl bych, že posloucháte i mnohem alternativnější hudbu. Jaká jsou ta výstřednější alba ve vaší sbírce?

Ano, mám moc ráda i některé celkem dost alternativní umělce. Třeba Joannu Newsom, Fever Ray, Sterolab a další. Je ale pravda, že i tihle mí oblíbenci mají nesporné popové kvality.

Jaké  jsou obecně vaše hudební kořeny, na jaké muzice jste vyrostla?

Dá se říct, že jsem vyrostla na tradičním jazzu. Můj otec Jiri Kripac, původem z bývalého Československa, je jazzový hudebník. Náš dům byl vždycky plný jazzu. Ella Fitzgerald, Billy Holiday, Louis Armstrong…

Na většině  koncertů, které jsou k vidění na internetu, vystupujete v červené. Co pro vás ta barva znamená?

Červená byla ústřední barvou celého vizuálu mojí desky „1“. Teď s novým albem „2“ se trochu posouvám k růžové a různým odstínům fialové. Asi je moje hudba teď trochu křehčí a sofistikovanější. Proto ten úkrok od červené, chtěla bych kopírovat vývoj své hudby. Nakonec jsou ale všechny ty barvy především opravdu ženské a sexy.

S jakým nástrojem skládáte?

Vždy s pianem.

Jaký  je váš vztah třeba k elektronické hudbě?

I ve své současné  tvorbě ráda používám pár elektronických prvků. Vždy si musí dobře sednout s organickým zvukem akustických nástrojů. A musím přiznat, že mám i několik oblíbených umělců, kteří dělají elektroniku.

Vedle pěvecké  dráhy jste taky herečka, a navíc se věnujete výtvarnému umění, které jste dokonce studovala. Jak se ve vašem životě ty disciplíny setkávají, a co pro vás která znamená?

Řekla bych, že jakékoliv tvůrčí vyjadřování je v základu vlastně totéž. Jen se musíte rozhodnout, jak chcete ten konkrétní příběh vyprávět, jaké médium mu bude nejlépe sedět. Miluji třeba stop-motion animaci, vyšívání, malbu a samozřejmě především psaní písniček.

Jak vaše jméno zní  Australanům?

Když jsem byla mladší, lidé měli velké problémy mé jméno vůbec správně  vyslovit. Byla jsem „Linka“, „Lanka“ nebo dokonce „Bianka“. Teď už je to o dost jednodušší, protože je mé jméno hodně slyšet, a taky se o mně víc píše. V Česku bych to ale měla jednodušší. Lenka je u vás prý docela obvyklé a populární jméno.

Kolik znáte z českého jazyka? Jste například schopná napsat nebo zpívat skladbu česky?

Asi bych to dokázala, kdyby mi moji příbuzní pomohli. Umím trochu mluvit, ale neumím vůbec česky psát. Čeština má celkem zajímavý zvuk, dobře mi zní například “Potchke“, „Potsem“, „Prosim“ a další krátká slova na „P“. Neumím je ale správně hláskovat. „Děkuji“.

JAKUB ANDĚL
 


Lenka – 03.05.2011, Praha – Lucerna Music Bar


Komentáře