ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 4722 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Lenka Dusilová: Nejsou to písničky na mejdan

0 Redakce 22.12.2011

Zpěvačka Lenka Dusilová se na své hudební cestě dostala do nových krajin. Pakliže v minulosti úspěšně koketovala s popem, rockem, folkem i alternativními směry, nové album Baromantika (100Promotion) je směsicí vlivů jazzu, folku, elektroniky a alternativy. Vyšlo před pár dny, nabízí jedenáct kompozic a zpěvačka zde i pár slov k nim.

Proč ses na novém albu rozhodla odejít od klasické písničkové formy?
Takhle jsem si to nikdy neanalyzovala. Z mého pohledu pod vrstvou, která je na první poslech slyšitelná a vytváří tu správnou baromantickou atmosféru, se písničky skrývají. Nejsou jen uchopené tím nejjednodušším způsobem, tedy tak, aby se jako písničky tvářily i nadále. Všechny prvotní nápady mají svůj příběh a vážou se k věcem, které jsou velmi osobní. I proto pro mě nebylo uspokojivé zpracovat je jednoduše, písničkovou formou. Dlouhou dobu jsem navíc hledala muzikanty, se kterými bych takové album zrealizovala.  

Jak se autorka, která byla členkou písničkových projektů Sluníčko a Pusa a první svá alba postavila na písních, dostane až do tak složitých hudebních oblastí?
Hudební svět se mi otevírá nejenom mým vývojem a pohledem na muziku, ale i tím, jaké hudebníky potkávám a jaké mají schopnosti. Tentokrát jsem potkala otevřené muzikanty s obrovským arzenálem nápadů a schopností. To mi otevřelo dveře k tomu dojít až tam, kam jsme se na tomto albu společně dostali. Nechci a nemám potřebu být svým hudebním uvažováním v osmdesátých letech. Zajímá mě, co se v muzice děje, a to i po zvukové stránce. Našla jsem muzikanty otevřené a velmi talentované, což mi dalo možnost pracovat jiným způsobem, než jen jednoduchou písničkovou formou. 

Bude to tak pokračovat dál?
Pro mě v tom je obrovská krása. Po téhle desce mám ale pocit, že má další nahrávka bude milá a jednoduchá. Na tomto albu zpracovávám témata, která jsou velice osobní. I to podobu alba ovlivnilo a způsobilo to, že skladby na něm nejsou takříkajíc na mejdan. Napříště už ale přijdou snad témata jiná.

Předpokládám, že realizace tohoto alba byla náročná i po instrumentální stránce.
Přesně tak. Má původní představa byla o trochu jednodušší, než jak to nakonec vypadá na desce. S kolegy muzikanty a spoluproducenty jsme si na začátku nestanovili žádné hranice, a tak aranže postupně utěšeně rostly. V aranžích se používalo všech dostupných prostředků k tomu, aby ve skladbách byly maximálně podpořené emoce, které stály u původních nápadů a myšlenek. Viliam Béreš, Patrick Karpentski a taktéž Beata Hlavenková, která na desku přináší zásadní ženskou muzikantskou citlivost, pak začali přicházet s aranžemi. Já si korigovala, které mi fungují a které jsou naopak příliš mimo chápaní.  Tahle deska je ve výsledku v podstatě společné dílo. Přinesla jsem původní myšlenky i hudební nápady a potom se rozjel společný workshopový model vzniku skladeb a jejich nahrávání. 

Půjde skladby z alba přetáhnout na koncertní pódia?
Upřímně řečeno, strašně těžko. Rozhodli jsme se nicméně hrát je naživo, bez podkladů a smyček. Jen u jedné existuje kompromis, a to tak, že skladbu hraju sama akusticky s kytarou. Je to velká výzva, nová potrava pro mozkové závity.

Mluvíš o osobní desce, ovšem pod texty je podepsána řada jiných lidí. Nevadí to?
S lidmi, které jsem pro napsání textů oslovila, jsem většinou komunikovala o myšlence textu i atmosféře celé skladby. Snažila jsem se oslovovat autory, kteří mě buď znali, nebo se mi líbí jejich tvorba, anebo jsem byla přesvědčena, že zadané téma budou umět zpracovat. Tento můj přenos k osloveným často nebyl jednoduchý. Uvědomuju si, že komunikace se mnou není příliš jednoduchá. Musím se mnoha osloveným omluvit. Hledání těch správných textů bylo nesmírně náročné. Oslovila jsem spoustu autorů, k některým skladbám vzniklo i několik textů, ale já stále čekala, až přijde ten, který k muzice stoprocentně zapadne. Pokud jde o mě, není pro mě až tak důležité být výhradním autorem textů. Tím spíš když vím, že je řada básníků a umělců s bohatší fantazií a slovní zásobou, tedy s daleko lepšími schopnostmi popsat verbálně ty správné emoce.  

Co bude s texty, které se na album nedostaly?
Jednu chvíli mě napadlo, že by bylo zajímavé vydat k albu jejich sbírku. Myslím si totiž, že jsou mezi nimi některé opravdu zajímavé.  Myslím, ale také, že je jejich autoři využijí mnohem lépe než já.  

JAROSLAV ŠPULÁK