ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 25594 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Legenda amerického komiksu na Festivalu spisovatelů Praha

0 Redakce 6.5.2009

Robert Crumb – otec undergroundového komiksu, obecně znám jako R.Crumb – se narodil ve Filadelfii.

Je pochvalně přirovnáván k Brueghelovi, odsuzován jako misogyn a obhajován feministkami. Především však je považován za jednoho z nejprovokativnějších a nejobratnějších komiksových kreslířů druhé poloviny dvacátého století.

Komiksy Kocour Fritz, Pan Přirozený, Ďábelská holka a Velká zadnice – patří k jeho nejúspěšnějším hitům, stejně jako obálka elpíčka Janis Joplin Cheap Thrills.

Zeptám se na váš styl práce. Působí tradičním dojmem. Nikoli moderním.

Stylisticky, ano. Kreslím ve stylu starých věcí, líbí se mi, že to připomíná minulost. Kreslím nejdřív tužkou. Udělám pár okének – dvě nebo tři. Nerad si plánuju celou věc, je to pak nuda, když musíte kreslit a víte, jak to skončí.

Musíte přitom být ve své pracovně, nebo můžete pracovat v místnosti plné lidí, kteří vám funí za krk?

Dřív jsem pracoval o samotě a líbilo se mi to. Pak, když jsem začal být známý, musel jsem se v průběhu let naučit pracovat v místnosti plné lidí. Přesto ale radši dělám sám. Komiksy jsou osamělá práce. Musíte být v pracovně sám a hrát si u toho se svejma nápadama. Nechat celou věc vyhnít. To je tvůrčí proces. Je to hnusný, ale tak to je.

Poprvé jsem se s vašimi věcmi setkala v roce 1967. Byla to stránka s kocourem Fritzem v knize The Penguin Book of Comics. Nádherná knížka, ale vaše stránka byla až úplně na konci – vypadalo to jako budoucnost komiksu.

Matně si vzpomínám. Kocour Fritz byl můj první výtvor, začal jsem s ním jako teenager.

Obdivuji na něm jednoduchost a absurditu vašeho psaní – člověka to prostě chytne. Je to téměř proud vědomí. Tehdy jste nebral LSD, když jste to dělal, nebo ano?

Vlastně to je z mého acidového období. Všimněte si, jak je písmo šejdrem. Bylo to hotový hodně rychle. Dneska už tak nic nedělám. Ani tak šikmý, ani tak rychle.

Vy jste ale nikdy neprošel odborným uměleckým vzděláním? Vaše odborné vzdělání spočívalo v samotné práci, když jste kreslil pohlednice.

Spousta kilometrů tužkou. Během let jsem se dovzdělal a naučil se kreslit ze života. Od té doby se snažím poctivě vypořádat se všema svejma obsesema a tím, jak to ve mně bublá. Musím to dostat ven – mám pekelný nutkání vyrazit s tím na veřejnost – všechny je tam najdete.  

Kdesi jste řekl, že jste všechny svoje postavy objevil během krátké doby v jakémsi acidovém šílenství koncem šedesátých let.

Je to tak. Viděl jsem je. Bylo to absolutně šílený. Tehdy jsem kouřil až moc trávy. Nedokázal jsem udržet myšlenku dýl než pět, šest vteřin.

Jste komentátor stavu Ameriky. Jeden z vašich komiksů se jmenuje Dějiny Ameriky – úžasná série obrázků, vyšlo to jako kniha. Začínají idylickou krajinou, která se postupně mění s příchodem koně a vozu, železnice, až jsou všude domy.

A končí to fastfood restaurantem uprostřed. Neděje se to snad všude na světě? Často jezdíme do Ameriky a pozorujeme, jak všechno začínají ovládat korporace. Ale je to jedno, klidně jsme se odstěhovali na jih Francie, kde umřu.

Slyšel jsem o vás s pojmem hypnagogic – to znamená kreslení podle snů?

Ne, to je stav, kdy napůl spíte, napůl bdíte. Kdosi jednou řekl, že je to jako v rauši. V takovém stavu můžete dostat soustu nápadů. Pokud je dokážete zachytit, je to hodně prchavé. Existuje celá škola kreslířů tvořících v tomto stavu.

Tohle byl tedy váš sen?

Tohle je hypnagogická vize, kterou jsem míval hodně často. Ale už nemám. Díkybohu je to pryč. Pozoroval jsem to při usínání. Ta stvoření mi pronikala do psychiky, stávalo se to dost často. Neukazovala se mi přímo, ale prostě se mi vtírala do mozku. Nevím, jestli to byly následky LSD nebo co, ale je to pryč.

DANIELA ZELENKOVÁ


Robert Crumb vystoupí na 19. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha 7. – 11. června 2009 v divadle Laterna magika. Rezervace vstupenek na [email protected]