ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 15364 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Kryštof: Hudba je partner na pár dní, měsíců nebo let

0 Redakce 25.1.2010

Páté studiové  album kapely Kryštof je na světě. Jmenuje se Jeviště a už na začátku ledna se začalo prodávat v digitální formě. 22. ledna se prostřednictvím klasických CD dostalo i do klasických kamenných obchodů. V porovnání s předešlým počinem Rubikon (2006) je podstatně veselejší, energičtější a radostnější. Zpěvák, skladatel a textař Richard Krajčo ho v následujícím rozhovoru přibližuje víc.

Na první  poslech se zdá, že v této pro Kryštof poměrně „neobvyklé“ – tedy veselé – podobě je pro vás těžší zvládnout intonačně všechny pěvecké linky. Jako by vám bližší zasmušilé, trochu vypravěčské polohy rozervaného muže. Cítíte to i vy?

Necítím, a musím říct, že mě tento poznatek stále a stále překvapuje. Nikdy jsem si v recenzích na kolegy z „kapelové světa“ nepřečetl, že recenzenti mají problém s jejich intonací či pěveckým výkonem. Vždy to bývá považováno za jakousi automatickou součást té dané kapely. Zdá se ale, že pro některé lidi je můj výkon stále problém. Nebere se to principiálně, protože bychom to museli řešit u více lidí, nýbrž z pozice mé. Mně se písničky na tuto desku zpívaly velmi dobře. Šlo to tak nějak samo, album jsem nazpíval během dvou dnů a mám z toho všeho dobrý pocit.  

Vezměme namátkou pár příkladů kapel s ne tak zcela přesvědčivými vokalisty: o nejistých pěveckých výkonech bratří Homolů z Wohnoutu se toho napsalo dost. Pokud jde třeba o Vypsanou fixu, veze se na jiné vlně než vy. Kryštof je zpěvný rádiový pop, ve kterém je dobrý pěvecký výkon samozřejmostí, zatímco Vypsaná fixa je klubová kapela s garážovým zvukem. V něm není přesnost tak důležitá jako výraz.

Ale u nás jde přece o to samé. Zpěvný rádiový pop jsme proto, že se to líbí lidem a rádia to hrajou. To není měřítko kvality. Vypsaná fixa dělá byznys stejně jako my, má dokonce stejného partnera na turné, spojila se s ním i při digitálním prodeji alba. Kromě toho, že má tvrdší kytary, funguje na podobném principu. Rozdíl je jen v tom, že Fixa hraje rockověji než my, ovšem to se mi nezdá být rozhodující. Mám Fixu rád a tyhle „novinářské“ škatulky mě trochu unavují.

Písničku DigiHrách vám otextoval Xindl X. Osobně mám  dojem, že oba vycházíte z podobného autorského základu a pocitu.

Jsem rád, že to říkáte, protože právě proto jsem Ondřeje Ládka oslovil. I já mám pocit, že oba mluvíme o stejných věcech. On je jen trochu přímější, zatímco já to víc šifruju. Jeho text jsme hodně rozebírali ještě předtím, než vznikl. Dal jsem mu spoustu podnětů pro to, co bych v něm chtěl mít. Cítím se tedy za něj trochu odpovědný, i když pod ním nejsem podepsaný. A musím říct, že na jeho desce je několik opravdu krásných textů, například Cool v plotě nebo S lítostí vám oznamujeme.

On je ale ve svých textech dost vulgární. Nevadí vám to?

V textu naší písně  Iluze se také objevil vulgarismus – jasný vzkaz lidem, kterým ta skladba patří. Xindlovy vulgarismy mi nevadí a rozumím, proč je v ten daný okamžik použije. Myslím, že jsou na písničkářské hraně. Je to zpověď o době, ve které všichni žijeme. Právě v textu DigiHrách to řešíme, ale zda je to správně, nebo ne, to je druhá věc. Někdy nám prostě může být líto, že už nepíšeme dopisy a namísto toho komunikujeme přes skype…

Jak spolu komunikujete vy a Xindl X?

Celý náš vztah s Ondrou je paradoxní. Ještě jsme se neviděli. Zatím jsme si spolu jen mailovali, telefonovali nebo jsme hovořili právě přes skype. Uvidíme se až nanašem turné, které začne 19. února v Praze. Prostě na to nebyl čas, a to je právě vlastně ta hrůza.

Překvapuje mě, že se smiřujete s konstatováním, že žijeme ve zvláštním světě. Není to u skladatele a textaře málo?

A co dělat? Doba někam směřuje a jako jednotlivci ji nezastavíme. Prostě taky ke komunikaci s lidmi používáme facebook, maily, internet i náš fan klub. Když jsem si plánoval dva dny rozhovorů k nové desce a řekl jsem si, že se nechci bavit s bulvárními novináři, zjistil jsem, že skoro nebylo koho pozvat. Když jsem chtěl například udělat rozhovor pro Instinkt a Reflex, řekli mi, že jsem měl rozhovor v MF Plus, takže nechtějí. Těžko pak mohu využívat solidních tištěných médií, o která stojím, k informaci pro lidi. Proto využíváme internet, facebook a podobně. Chci, aby se lidi dozvěděli, co se kolem nás děje.  

Pod řadou textů na albu jste podepsán vy a Tomáš Roreček. Jak vaše spolupráce funguje v praxi?

Také spolu komunikujeme hlavně přes skype, i když se samozřejmě osobně dobře známe. Když složím sloku, nebo dvě sloky a refrén, a mám třeba pocit, že bych se v textu opakoval a chtěl bych, aby se na to koukl někdo „zvenku“, spojím se s ním.. Pak to zkoušíme dotvořit dál. Pracujeme on-line. Ale má to se mnou těžké. Protože sám píšu, tak neberu vše na první dobrou. Někdy to je padesát na padesát, někdy osmdesát ku dvaceti, to když mi chybí jen třeba dva tři verše. Ale ten pohled zvenku mi svým způsobem pomáhá.

Co vy osobně  chcete hudbou dokázat?

Žiju život, který mě ovlivňuje, jsem jeho součástí a mám na něj názor. Naše desky byly vždy o našich postojích, názorech a tom, co žijeme. Měli jsme to štěstí, že se pokaždé našlo dost lidí, kteří se s nimi dokázali ztotožnit. Teď sám sobě pokládám jiné otázky než v minulosti a doufám, že se zase najde dost lidí, které to bude zajímat. Prvotně skládám písničky pro sebe a pak je předkládám k náslechu. Hudba mi vždycky pomáhala žít, byla pro mě důležitá. Myslím si, že spousta muzikantů to má stejně. Hudba je takový partner na pár dní, na pár měsíců nebo let. A tak bych chtěl, aby naše hudba působila.  

JAROSLAV ŠPULÁK