Kamil Střihavka: Těším se na věci příští…
0 Petr Hašek 25.6.2012Výběr muzikálových a filmových písní sedmačtyřicetiletého Kamila Střihavky, kterým vydavatelství EMI pokračuje v edici Muzikál a film, ukazuje široký záběr jednoho z nejlepších tuzemských zpěváků.
“Kovboj z Teplic” se nyní chystá se svou kapelou Leaders na letní festivalová pódia a zároveň ho čekají zkoušky v dětském muzikálu Kapka medu pro Verunku, který bude mít premiéru 15. září v divadle Hybernia. Zdá se, že tuto “uměleckou schizofrénii” celkem zvládá…
Jak se ti daří oddělovat svou kariéru rockera a muzikálové hvězdy?
Za těch osmnáct let co dělám hudební divadlo, jsem nikdy neošidil hudební fanoušky a vlastně i sám sebe, protože hudba a živé koncertování je to, co mě nesmírně baví a naplňuje. Bylo a je to náročné, ale pokud to vnímáš jako radost a opravdu to chceš, tak se to dá skloubit i s tou radostí. Spousta desek koncertních turné a divadelních premiér, které mám za sebou, jen potvrzují má slova.
Za ta léta v muzikálech se z tebe stal opravdu herec. Nemáš chuť to zkusit v nějakém filmu?
Za tvá slova Ti děkuji a vnímám je i z pohledu osmnáctiletého účinkování na poli hudebního divadla, a to už je pěkná řádka let na to, aby jeden zúročil nabyté zkušenosti. Divadlo a divadelní prostředí mi přirostlo k srdci a nedovedu si dnes představit, že bych jej opustil. V nejbližší době bych si rád založil vlastní divadelní společnost a dělal si s okruhem mých, nejen divadelních, přátel radost právě divadlem. A s tím filmem je to tak, že má láska k filmu trvá už od dětství a nerad bych svou přítomností kazil jakýkoli film. Můj sen, zahrát si ve filmu mi splnil režisér Vladimír Morávek, a to v jeho snímku Hrubeš a Mareš kamarádi do deště. Byla to epizodní a nádherná zkušenost. No a u té bych i zůstal…
Motorband, BSP, No Guitars!, Leaders, Woo-Doo Band… Dá se říct, kterou rockovou etapu považuješ za nejlepší v kariéře?
Všechny tyto hudební projekty a seskupení, mě posunuly zase o kousek dál a všechny vznikaly v době absolutní umělecké svobody. Tedy v době konjunktury hudebního průmyslu. Měl jsem obrovskou kliku na osobnosti, které mě formovaly a ukazovaly cestu. Ať už to byl Michal Pavlíček, Ota Balage, Zdeněk Mazač, nebo mí současní spoluhráči v kapele Leaders. Všichni byli tím nejlepším, co mě na mé cestě hudebníka potkalo a čerpám z nich dodnes.
Role v muzikálu Jesus Christ Superstar znamenala velký zlom v tvém životě. Jaké to je vrátit se k tomuto tématu v Karlíně?
Po několikaletém lámání mé maličkosti, jsem nakonec na tuto nabídku kývnul, a jsem rád, že se tak stalo. Po celou dobu těch čtrnácti let od derniéry Jesuse v divadle Spirála na pražském výstavišti, mě oslovovali hlavně mladí lidé s přáním, zažít toto legendární představení na vlastní kůži v obsazení, které tuto legendu provázelo. Chtěli zažít to, co znali jen z nahrávek a vyprávění rodičů, či starších kamarádů. Já jsem nesmírně rád, když dnes vidím v Karlínském divadle při děkovačce, Ježíše, že převažují hlavně mladé tváře a nepřestává mě udivovat nadčasovost Weberovy hudby, kterou si pro sebe objevuje už čtvrtá generace mladých lidí. Jsem rád, že můžu být u toho a opravdu si tuhle nádhernou atmosféru, která provází každou další reprízu téhle rockové opery užívám.
V čem vidíš příčiny obrovské obliba muzikálů u tuzemského publika?
Ta obliba o které se zmiňuješ není jen tuzemská, ale celosvětová… echci se pouštět do “hlubokých” rozborů, ale dobře udělaný muzikál nabízí povětšinou silný příběh s hudebním a estetickým zážitkem, který je emočně srozumitelný pro všechny a pokud se přidají osobnosti muzikálového nebe s nadstandardními výkony, dochází k silnému zážitku, který je neopakovatelný a všeobecně kladně přijímaný. Muzikál je především o dobře provedené show a o zvládnutí několika hudebně-divadelních disciplín, které ve výsledku vyvolávají emoce, jenž jsou přenositelné a nepopsatelné pro ten který prchavý okamžik. Spojení hudebních emocí s těmi divadelními, jsou pak ve výsledku oním fluidem, pro které se “muzikálový” divák tak rád vrací.
Jak vzpomínáš na kontroverzně přijímaný projekt muzikálové Rusalky?
To je přesně příklad toho, kdy “kumšt” plní své poslání a boří zavedené konvence, byť jde někdy o míň a někdy o víc povedený výsledek. Byly hlasy, které hovořily o “svatokrádeži” a zneuctění kulturně-národního klenotu, ale já osobně takovýmto pokusům o vybočení se, ze zavedených konvencí fandím. Dle mého skromného názoru, jde přesně o to, co má “kumšt” občas dělat – a to provokovat a dávat prostor imaginaci, kterou máme v sobě všichni bez rozdílu. Pro mě osobně zajímavá zkušenost, která mi ukázala další možnosti v žánru zvaném muzikál.
Vytvořil jsi mnoho muzikálových rolí, máš k některé z nich nějaký speciální vztah?
Ten “speciální” vztah, o kterém mluvíš, je spjatý s mou osmnáctiletou hudebně divadelní kariérou a tvoří jej především osobnosti, se kterými jsem se za ta léta potkal.Jde o režisérské, herecké i hudební srdcaře, kteří mě nesmírně inspirovali a inspirují dodnes. Nejsilněji jsem tyto osobnosti vnímal při mém desetiletém angažmá v divadle Ta Fantastika, kde se projevil vizionářský přístup Petra Kratochvíla, který se nebál dát všanc své nemalé investice, a to s naprostou uměleckou volností do rukou kumštýřů, kterým nebylo nic svaté. Díky jeho vizionářství a umělecké invence autorů a režisérů vznikla nádherná představení, která posouvala muzikálový žánr někam, kde se ještě nepohyboval. Tam někde se i rodil můj vztah k divadlu, který je nevratný…
Sleduješ hereckou kariéru své dcery?
Má mladší dcera Tereza, se věnuje divadlu s nadšením již desátým rokem při divadelním projektu DDS, který funguje pod záštitou Švanova divadla na Praze 5, v jehož prostorech premiérují a hrají představení které připravují. Jsou šikovní a Terezka už zřejmě propadla kouzlu divadla stejně, jako její otec.
Jaké jsou tvé aktuální prázdninové profesionální plány?
Mé prázdninové plány jsou pořád stejné. Opět se s mou nynější kapelou Leaders těšíme z koncertních a festivalových openů, které nás čekají a v této skvěle hrající sestavě je to již pátým rokem. Přes prázdniny opět vstupuji do zkouškového období s novým muzikálem, a tentokrát pouze pro děti, Kapka medu pro Verunku, který má premiéru 15. září v divadle Hybernia a je alespoň pro mě novou výzvou, protože dětské publikum je výrazně specifické a pro mé vnímání i dost adrenalinové. U dětí je to zaplať pánbůh buďto ano, nebo ne! Nic mezitím. Těším se na věci příští…
RICHARD WINTER