Jaryn Janek: Budu zahradníkem
0 Redakce 5.8.2011Baskytarista Jaryn Janek vydal před pár týdny své první sólové album. Jmenuje se Ty lidi (Indies Scope) a pohybuje se na pomezí žánrů. Přináší jedenáct skladeb, na nichž se podílelo pár zajímavých hostů Za všechny jmenujme Lenku Dusilovou, Dorotu Barovou, Janu Šteflíčkovou nebo Martinu Fišerovou.
Byl jsi už v mnoha kapelách, například v Eleison, Krucipüsk, Al Yaman, Seven Days, Benediktě, Střihavkových Leaders a dalších. Proč ses rozhodl nahrát sólovou desku?
Když jsem hrál v nějaké kapele, má osobní výpověď se do hudby dostala. Pokaždé to ale byla jenom část. Před časem mi proto přišlo dobré nahrát svou celistvou výpověď. Řekl jsem si ale, že je nutné, aby na mé desce bylo více lidí. Chtěl jsem vytvořit vedle sebe prostor těm, které mám rád, vážím si jich, a také kamarádům.
Nenarušila přítomnost hostů zamýšlenou osobní výpověď?
Nenarušila, spíš se to vzájemně doplnilo. Ta osobní výpověď na desce je, prochází jí. Ale zase… Lenka Dusilová nezpívá mou výpověď, ta písnička je její. Mezi námi jsou však styčné body.
Znal jsi předtím osobně všechny hosty, které sis na nahrávání desky pozval?
Některé jsem znal a někteří vyplynuli později. S takovými jsem se většinou seznámil až během natáčení. Vráťu Brabence jsem třeba neznal tak dlouho, ale měl jsem pocit, že by na desce měl být.
Na albu se kříží řada hudebních stylů. Podařilo se ti na ně vměstnat všechny své muzikantské vize?
Hudební vize nebyly v prvním plánu, byly spíše prostředkem. Jestliže se hodilo hrát některou skladbu ve stylu country, tak se hrála ve stylu country, jestliže to mělo být víc psychedelické, tak to bylo psychedelické. Nepočítal jsem s tím, že album bude souhrn stylů, které umím zahrát. Měly jen dobarvit koláž, kterou tahle deska je. Setkal jsem se už s názorem, že je tam moc hudebních stylů. Já to nechci vyvracet ani potvrzovat, je mi to jedno.
Je album Ty lidi splnění svého hudebního snu?
Je to splnění několika snů. Ještě před vydáním jsem nedoufal, že ho vůbec zvládnu dokončit. Byla kolem toho celá řada problému, ale jsem rád, že se to nakonec podařilo. Jedním ze splněných snů bylo hraní s Dorkou Barovou. Nikdy předtím jsem neměl tu čest, ale když přišla do studia, absolutně mě složila na zem. Všechny své party zazpívala asi za deset minut a bylo hotovo. Já tam seděl a ptal jsem se sám sebe, co tam vlastně dělám.
Máš za sebou dva křty alba, pražský a opavský. Představíš ho ještě někdy naživo?
Oba křty se povedly, přišlo na ně dost lidí a byl jsem spokojen. V současné době ale dávám albu období klidu. Možná ho na koncertech představím na jaře, možná později, ale přesně nevím. Ještě bych to nechal uležet. Pořád totiž dost dobře nevím, co se stalo. Nevím, jak to mám uchopit.
Je pravda, že pochopit a přijmout tvé album není jednoduché a vyžaduje to opravdu jeho pozorný poslech. Mělo to tak být?
Možná ano. Na těch dvou koncertech to fungovalo. Reakce jsou takové, že někomu vyhovuje hodně a někomu méně, případně vůbec. Já o tom nedokážu až tak přemýšlet. Vím jen, že koncept není v hudbě, a vím, že kdybychom někdy hráli koncerty, měly by se konat v menším klubu nebo v hospodě. Hudba na albu není pro velké sály.
Zbyl ti ještě nějaký materiál v šuplíku?
Nahraného nic nemám, ale nějaké nápady existují. Jsou to písničky, které vypadly z výběru poté, kdy jsem začal moc kalkulovat. Jakmile jsem k tomu sklouzl, byly odsouzené k vyřazení. Byla to známka toho, že na desku nepatří.
Na čem teď pracuješ?
Jsem ve stádiu, kdy si dávám pauzu a opouštím hudební pódia. Chtěl bych jít na školu, zkusím nějaké dálkové studium, a hlavně bych chtěl být zahradník. Došel jsem k závěru, že bych se potřeboval nějaký čas hrabat v hlíně a nalézt v tom stejnou drogu, jakou jsem nalezl na pódiích. Bylo to těžké rozhodnutí, protože jsem v životě nic jiného než hudbu nedělal.
Vrátíš se k muzice?
Nevím. Vůbec netuším, co bude.
JAROSLAV ŠPULÁK