ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 5494 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Iné kafe: Kdybychom kalkulovali, vydělali bychom dobré peníze

0 Redakce 28.5.2010

Slovenská punkrocková  kapela Iné kafe letos oslavuje patnáct let. Přestože v roce 2006 oznámila konec činnosti, odehrála v posledních dvou letech už dva koncerty a pro letošek chystá tři další. V sobotu 29. května se představí v Praze na přehlídce Iný fest, 3. července zahraje na Topfestu v Novém Mestě nad Váhom a o den později na Dobrém festu v Prešově. O koncertech i výběrovém dvojalbu Najlepších 15 rockov hovoří zpěvák a kytarista Vratko Rohoň. 

Jak moc jste se na tři své letošní koncerty připravovali?

Poměrně dost jsme zkoušeli, protože lidé, kteří na koncerty přijdou, se budou těšit a my jim chceme předvést co nejlepší show. Nejde jen o kvalitu, ale také  o energii. Aby vznikla, musíme samozřejmě dobře zahrát. Protože jsme kapela, která často nekoncertuje, o to víc jsme zkoušeli. Myslím, že jsme to sladili tak, že když vyběhneme na scénu, bude to mít ty správné koule.  

V roce 2008 jste se vrátili po dvou letech na pódia. Hráli jste v Bratislavě a v lednu 2009 v Praze. Na letošek jste nachystali tři koncerty. Jak moc jsou tyto návraty vykalkulované?

Není v tom žádný kalkul. Skončili jsme v roce 2006 a řádně jsme to oznámili. Na to konto jsme zrušili nějakých čtyřicet naplánovaných koncertů. Všichni v kapele jsme se v ten moment stali nezaměstnanými. To trvalo bezmála dva roky. V roce 2008 jsme v květnu odehráli koncert v Bratislavě. Bylo to jen tak, přemluvili nás k tomu naši kamarádi a někteří fanoušci. Logickým vyústěním toho koncertu bylo vystoupení v lednu 2009 v Praze. Koncert v Bratislavě jsme totiž až oznámili dvaadvacet dnů před termínem. Mnoho lidí se o něm dozvědělo až poté. Proto jsme se rozhodli pro Prahu, kterou jsme ohlásili tři měsíce dopředu. Na památku jsme vydali koncertní DVD a při tom všem jsme si uvědomili, že děláme lidem radost. Člověk asi musí poznat tmu, aby věděl, jak skvělé je světlo. Dnes se na hudbu už díváme jinak. Každý máme svou práci a vystupujeme párkrát do roka. Iné kafe už pro nás není prvořadé.  

Máte hodně  zajímavých nabídek ke koncertování?

Na tento rok jich přišlo několik, ale všechny jsme odmítli. Mnohé byly za velice dobré  peníze. My to ale nechceme vrátit do starých kolejí. Kdybychom kalkulovali, ty koncerty bychom vzali a vydělali na nich dobré peníze.  

Jak jste vnímali své staré písničky, když jste se v letech 2008 a 2009 vrátili na scénu?

My se nevrátili na scénu… První koncert jsme odehráli jen tak a druhý proto, že na ten první nemohli a nestihli přijít všichni lidé, které zajímáme. Z našich starých písniček jsme ale měli radost. Oddechli jsme si od nich a měli jsme na ně už trochu jiný pohled než v době, kdy jsme hráli několik desítek koncertů ročně. Podle mě je dobré, když člověk řeší hudbu, a v podstatě jakékoliv umění, s odstupem. Je důležité získat nadhled a pak si třeba uvědomit, že dokážeme lidi potěšit.

Je mezi vašimi staršími písněmi nějaká, která ti osobně dodnes nahání onu pověstnou husí kůži?

Jsou takové, třeba Petra nebo Kto na to príde?. Mají spád, jsou přirozené a vždycky, když jsme je hráli, šlo to samo. V repertoáru máme ale i skladby, které na albech znějí dobře, ale na koncertech z nich tak dobrý pocit nemáme. Měli jsme to velice dlouho například s písničkou Ako sa máš?. Hodně lidí ji má rádo, i my ji máme rádi, ale dlouho nefungovala. Vzali jsme to jako výzvu a řekli si, že ji teď v Praze zahrajeme. Makali jsme na ní tak, aby se přiblížila albové verzi. Těšíme se, až ji budeme hrát.  

Letos oslavujete patnáct let kapely. Co to pro vás znamená?

Patnáct let je zvláštní číslo. Když je člověku patnáct, je to přelomové. Už není dítě, ale není ani dospělý člověk. Začíná nicméně mít vlastní názor na život. Když bylo patnáct mně, začal jsem vnímat hudbu. Tenkrát to byl hlavně heavy metal a punk. Tenhle věk byl pro můj další život strašně důležitý.

Je pro nás také zajímavé, že patnáctiletí lidé, kteří na nás dnes chodí, v době, kdy jsme vznikli, teprve přišli na svět. Když vyšlo naše poslední studiové album, bylo jim osm. Naše hudba se k nim dostala oklikou a my si toho strašně vážíme.  

Právě  vydáváte kompilační dvojalbum Najlepších 15 rockov. Jedna deska je výběr hitů a druhá přináší unplugged verze některých písní. Proč jste se rozhodli je takhle nahrát?

V rámci připomenutí patnáctého výročí kapely jsme si řekli, že uděláme něco extra. Bestofka je jasná věc, ale my jsme k tomu chtěli něco přidat. Máme v repertoáru asi sto písniček a mezi nimi i takové, které se hodily pro unplugged verzi. U některých mě tahle výzva lákala už před lety. Vybrali jsme tedy devět skladeb a nahráli je v akustické verzi. Jsme přesvědčeni, že až je naši fanoušci uslyší, najdou v nich stejnou akustickou duši, kterou jsme v nich objevili my.  

Zahrajete někdy unplugged verze těchto písniček živě?

Nevylučuju to. Pokud by se to stalo, určitě bychom to neudělali ve formě velkých koncertů. Atmosféra těch písniček je komorní a já si představuju, že bychom připravili pár koncertů v menších sálech. Kdyby byl velký zájem, mohli bychom v jednom městě odehrát koncertů víc. Unplugged koncerty patří do malých sálů.  

Skoro to vypadá,  že to máš připravené…

Připravené to ještě  není, protože je to věc, nad kterou si musíme sednout. Nahráli jsme jen devět písniček a chápeme je především jako náznak toho, že i takhle se dají zahrát. Pokud bychom ty koncerty realizovali, museli bychom samozřejmě připravit víc skladeb. Dal jsi mi reálnou otázku a já ti dávám reálnou odpověď: ano, možnost hrát akusticky tady je. Pokud by k ní došlo, bylo by to pravděpodobně formou koncertů v menších sálech. Tenhle rok to ale určitě nebude. Letos odehrajeme jen tři koncerty.

Co bude potom?

Když skončí koncerty, vrátíme se do práce. Pak bychom se mohli třeba začít zabývat myšlenkou unplugged koncertů.  

A nové  studiové album?

Také se o něm bavíme. Máme už dokonce nahrané tři skladby. Vznikly v době, kdy jsme se připravovali na pražský koncert loni v lednu. Dál jsme je ale neřešili. Uvidíme…  

JAROSLAV ŠPULÁK