ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 16083 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Garbage: Nikdy nebudeme prodávat miliony desek, ale je nám to jedno

0 Redakce 14.5.2012

Americká skupina Garbage právě vydává nové album Not Your Kind of People. Je to její první deska po sedmi letech. Během těch kapela stagnovala a každý z jejích čtyř členů se věnoval své práci. Nyní se ale opět vrátila na scénu, a to v plné síle. O novém albu hovoří bubeník a slavný producent Butch Vig.

V posledních letech je vývoj na hudební scéně rychlý a mnohé kapely, kterým se dařilo před pěti lety, jsou už zapomenuty. Přihlíželi jste při přípravě desky k tomu, že životnost alb je dnes kratší, než byla například v devadesátých letech?
Krajina hudebního průmyslu se za posledních deset let opravdu dramaticky změnila. Myslím, že důležitý je především digitální aspekt této revoluce. Internet umělcům umožňuje mít věci daleko více pod kontrolou. Brali jsme v potaz hlavně fakt, že už nechceme být pod velkým labelem. Vzali jsme to do vlastních rukou, abychom se nemuseli zodpovídat nikomu jinému. Nevím, jestli by to tak bylo dřív možné, ale dnes je tu k tomu infrastruktura. Vlastně už mě nenapadá žádná výhoda toho být u velkých společností. Tedy pokud nechcete být mega pop star, jako je třeba Rihanna. Je lepší kontrolovat svůj osud.

Opravdu je tlak nahrávacích společností tak obrovský, že ani kapela vašeho formátu se necítí být jejich rovnocenným partnerem?
Určitému typu lidí to asi sedne. Nevadí jim ta obrovská reklamní mašinerie, jakou mají Universal nebo EMI. Pro nás to ale nic nebylo, a myslím si, že pro většinu kapel, které dělají rock’n’roll, to už nemá smysl. Nikdy nebudeme prodávat miliony desek, ale je nám to celkem jedno. Chceme jen dělat hudbu, na kterou budeme hrdí a budeme ji moci hrát lidem na koncertech.

Zdá se, že jste se na své nové desce vrátili ke kořenům: zůstáváte poměrně tvrdou rockovou kapelou, dost syrovou, která dbá na melodické linky. Souhlasíte?
Neřekl bych, že jsme se vrátili až ke kořenům, ale souhlasím s tím, že na nové desce jsou podobné vibrace jako na debutu. Částečně je to v uvolněné a hravé atmosféře. Po návratu na scénu jsme znovu plni entusiasmu. Už ve studiu jsme k nahrávání přistupovali jako staří Garbage, vše jsme dělali, jak to máme rádi. Nechtěli jsme se nijak nově ustavovat, díky tomu je energie na nové desce podobná té původní. I když album podle mě zní jako z roku 2012, energie je stejná jako tehdy.

Pod písněmi jste jako autoři podepsáni všichni z kapely. Jaký je skutečný podíl jednotlivých osobností?
Skládáme dvěma způsoby. Někdy začneme všichni čtyři jamovat a čekáme, co se z toho vyvine. Anebo někdo přinese vlastní nápad, kterým může být cokoliv. A třeba mě napadne refrén, nebo Stevea Markera nějaký riff. Jel jsem takhle jednou autem a začal jsem si z ničeho nic pozpěvovat slova We are not your Kind of People (volně přeloženo Nejsme lidé jako vy). Ani jsem nevěděl, co tím myslím. Volal jsem zpěvačce Shirley, co na to říká, a ona k tomu v noci napsala další slova. Neměli jsme žádnou hudbu nebo strukturu, ale to jsme dohnali druhý den ve studiu asi za deset minut. Chtěli jsme napsat pomalou náladovku, něco jako od Pink Floyd. Šlo to hladce, hned jsme tušili, že by to mohla být klíčová skladba.
Ale zpět k otázce. Při nahrávání pracujeme organicky a dokonce hodně střídáme nástroje. Každý z nás totiž hraje na několik instrumentů, například Steve, který hraje normálně na klávesy a kytaru, nahrál i nějaké bicí. Jediné, co se nemění, je zpěv Shirley. Proto se podepisujeme společně.

A už víte, co jste tím „not your kind of people“ myslel, když jste tak album pojmenovali?
My všichni se cítíme trochu jako podivíni, a tahle píseň v podstatě říká, že je to tak v pořádku. Jako kapela jsme vždy měli pocit, že tak úplně nezapadáme do mainstreamu. Shirley dokonce prožívá pocit, že nezapadá ani na osobní rovině. To téma se nakonec táhne celým albem a je silně vyjádřeno třeba i v písni Beloved Freak. Vlastně jsme to přijali jako postoj kapely. Podle nás je v pořádku být jiný. A podle ohlasů od fanoušků vím, že to tak cítí i oni. Jsem rád, že se ztotožňují s našimi texty.

Kterou desku z těch, které jste vy osobně produkoval, máte nejraději?
Zní to pošetile, ale alba jsou jako děti. Máte je rád všechny stejně, ale každé jiným způsobem. Víte, nedávno jsem pomáhal Billymu Corganovi remasterovat Siamese Dream od Smashing Pumpkins. Na to album jsem velmi hrdý, bylo opravdu těžké ho natočit. Jeho zvuk má určitou kvalitu a myslím, že je dnes stejně dobré, jako bylo v době, kdy vyšlo. Ale podařilo se nám ho ještě trochu vylepšit, takže zní lépe. Ano, na Siamese Dream jsem opravdu hrdý.

ŠÁRKA HELLEROVÁ, JAROSLAV ŠPULÁK